Baroko

BAROKO

Baroko je uměleckokulturní směr, který vládl v Evropě v letech 1600 až 1750. Slovem baroko se označuje i toto období. Vznikl v Itálii. Pravděpodobně výraz baroko pochází z portugalštiny. Již počátkem 16. století se používal název pro perly nepravidelného tvaru perles barogues.Dříve se tak označovalo vše nabubřelé, nesprávné a směšné. Baroko se rozšířilo do celé Evropy v průběhu 17. a 18. století. Proniklo do všech uměleckých a životních projevů (architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy

 Malířství:
o Do malby vnáší jakýsi ruch a pohyb díky světelným efektům. Malba se stává iluzionistickou.Obrazy vyobrazují zejména antické bohy, hrdiny šlechtických rodů nebo mučení křeťanských světců. Malovali se jak závěsné obrazy,tak nástěnné malby.Hlavními představiteli byli Caravaggio, Diego Velázquez, Peter Paul Rubens, Rembrandt van Rijn, Giovanni Battista Tiepolo, Pietro Da Cortona, Andrea Pozzo. Z autorů působících v českých zemích lze jmenovat především Karla Škrétu, Petra Brandla a Václava Vavřince Reinera.
 Architektura:
o Asymetrické formy, vyklenutá a vydutá zaoblení, nadsazené proporce, prostorově rozvinutá gesta, využití souhry architektury a malby , vedlo k ohrmení člověka. Výrazným prvkem barokního umění je pohyb. Kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem, paláce a zámky reprezentovaly bohatství a moc .Půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky několika elips. Častý architektonický prvek byla kopule. Drahé materiály byli zlato, vzácná dřeva, barevné mramory . Charakteristický prvek je „prdelatý andělíček“. Představitelé: Giacomo della Porta, Vignola a Carlo Maderno. Nejvýznamnějšími barokními architekty je pak trojice Italů: architekt Gian Lorenzo Bernini, Francesco Borromini a Guarino Guarini. Na tyto vrcholné italské architekty navazuje řada dalších významných italských i zaalpských architektů. Především Pietro da Cortona, Filippo Juvara, Johann Bernhard Fischer von Erlach, Lucas von Hildebrandt, Balthasar Neumann, a také rozvětvená rodina Dientzenhoferů, jejíž dva členové, otec Kryštof a syn Kilián Ignác, působili převážně v Českých zemích. Dalším významných architektem působícím v Českých zemích je Jan Blažej Santini. Trojici v Čechách působících architektů lze pak doplnit ještě o Giovanniho Battistu Alliprandiho, který byl nepochybně schopnějším architektem, než donedávna neprávem zdůrazňovaný František Maxmilián Kaňka. Stavby : Trojský zámek, Dominikánský kostel – Lvov (nejslavnější barokní památka Ukrajiny), Morzinský palác na Malé Straně v Nerudově ulici, Manětínský zámek u Manětíně u Plzně, kostel Sv. Mikuláše
 Sochařství:
o Synonymem barokního sochařství je Gian Lorenzo Bernini. Tento Ital určil podobu barokní sochy. Na něj do jisté míry navazují takřka všichni ostatní barokní sochaři, včetně našeho nejvýznamnějšího sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Druhým nejvýznamnějším českým sochařem je pak Ferdinand Maxmilián Brokoff.
 Hudba:
o Hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače. Barokní hudba je považována za nejnáročnější hudbu vůbec. Za největší barokní skladatele jsou všeobecně považováni Georg Friedrich Händel a Johan Sebastian Bach. České země v období baroka začaly dohánět náskok evropské špičky a v tomto období se vlastně prvně významněji zapsaly do dějin hudby. Nejvýznamnějšími českými barokními skladateli jsou Adam Michna z Otrakovic, Pavel Josef Vejvanovský, Jan Dismas Zelenka, Bohuslav Matěj Černohorský a Šimon Brixi.
 Oděv:
o Baroko vzniklo jako ostrý kontrast renesance. Umělecká díla, stavby a samozřejmě móda měly působit na city člověka a ohromovat svou velkolepostí, bohatostí a nádherou. Postupem času se šlechta snažila co nejvíce napodobovat francouzskou módu po vzoru Ludvíka XIV. V ženském oděvu byl stále více oblíbený oválný výstřih, který odhaloval poprsí, ramena a šíji. Jednoduchá spodní košile měla hladké rukávy, nejčastěji byla červená. Důležitým prvkem oblečení byl korzet vyztužovaný velrybími kosticemi, v extrémních případech i kovem. Stahoval především pas a zdůrazňoval poprsí.Svrchní bílá košile měla oválný nebo čtvercový výstřih. Rukávy z hedvábných tkanin se postupně zkracovaly, až na konci 17. století odhalovaly celé předloktí. Nosily se ve více variacích, od hladkých ozdobených jen stužkami až po rukávy zakončené několika řadami krajek. Kontrast k útlého živůtku tvořila široká, bohatě zdobená sukně.Podstatná změna také nastala v úpravě vlasů. Od lehce zvlněných účesů z poloviny 17. století se vlasy začaly tupírováním zvedat do výšky. Oděv a účes zdůrazňující krk, paže vyžadovala i jiný druh šperků. Na každém obraze z této doby vidíme víceřadé perlové náhrdelníky a náušnice. Perly se našívaly i na sukně a čapce či vplétaly do vlasů.Nejhonosnější součástí mužského oděvu byla košile s ležatým límcem a manžetami. Přes ni se oblékala vesta s užšími rukávy sahající po kolena. Svrchním oděvem byl kabátec, stejně dlouhý jako vesta se širšími rukávy, které odhalovaly manžety od košile. Nohavice sahaly pod kolena, doplňovaly je punčochy upevňované provázky. Typické pro mužskou módu 17. století byla úprava hlavy, tedy bohatá paruka z pravých vlasů i vlny, kterou tvořila soustava velkých loken padajících mnohdy až na hrudník.
 Literatura a kázání
o Bajky, pohádky, přirovnání a pořekadla byli nejvíce užívané formy. Mnoho kazatelů užívá řečových obrazů, které se odvolávají nejen na bibli, ale též na antická díla. Z kázání se na konci 16. století stává určitý hromadný sdělovací prostředek, který může s pomocí vynalezeného knihtisku ovlivňovat veřejné mínění. Kazatelův záměr se také mění. K teologickému poselství se v kázání přídává také poselství politické.Hlavními Českými představiteli jsou Jan Amos Komenský, Adam Michna z Otradovic, Bedřich Bridel, Bohumír Hynek Josef Bilovský, Jan Ignác Dlouhoveský, Matěj Vierius, Bohuslav Balbín, Václav Jan Rosa.