bazilika sv.Petra

Bazilika svatého Petra, též nazývaná jako Vatikánská bazilika, se nachází ve Vatikánu, nejmenším státě Světa. Původní bazilika byla postavena
za Konstantina I. Velikého na místě, kde měl být pohřben po svém umučení
Sv. Petr. Stála zde také memoria ( prostor pro modlení kolem apoštolova hrobu ). Tehdy to bylo místo za městskými hradbami Říma, dnes je z tohoto místa vidět velkolepé námeští.
Počátky historie této Baziliky sahají až do roku 324 n.l.. Vysvěcena byla
až roku 329 n.l. papežem Silvestrem I. (33. papež katolické církve, doba papežství 314 – 335 n.l.). V dalších letech dochází k opravání, upravování a zdobení Baziliky a v letech 390 – 395 n.l. byla přistavěna k jižní straně hrobka Theodosia I. a jeho dvou manželek (římský císař na Východě, doba vlády
379 – 394 n.l.).
V tehdejší době papeži sídlili v paláci v Lateránu, až papež Symmachus přesídlil kolem roku 500 n.l. do Vatikánu a nechal postavit své sídlo vedle Baziliky. Poté se obytné stavby rozšiřovaly.
Roku 800 n.l. papež Lev III. Korunoval v Bazilice franského krále Karla Velikého císařem. Při příchodu do Baziliky budoucí císaři poklekávali na velký červený kulatý kámen, který je v podlaze i dnes.
Postupem času získala Bazilika podobu gotiky. Vatikán začal mít
ve 13. století pevnostní charakter také díky tomu, že papeži chtěli mít pevné útočiště v dobách ohrožení. Ve středověku Bazilika podstatně zchátrala,
proto roku 1451 papež Mikuláš V. vydal dekret na výstavbu nového chrámu sv.Petra.
Výstavba dnešního chrámu probíhala za Julia II. v letech 1506 – 1629 n.l..
Projek vedl Donato Bramante ( projek tehdy třicetiletého Michelangela Buonarroti nebyl přijat). Tvar měl být křížový s obrovskou ústřední kopulí
a čtyřmi vedlejšími kopulemi. Váha měla být podepřena čtyřmi pilíři. Stavba probíhala zpočátku velmi rychle, vždyť také pracovalo okolo 2000 lidí
a pět podřízených architektů. Nejdříve se měly postavit podpěrné oblouky
na hlavní kopuli. Problémy přišly až po smrti Julia II., protože vládu převzal
Lev X.,který stavbu sponzoroval z prodávání odpustků, což vyvolalo velkou vlnu odporu. Po Bramantově smrti stavbu vedl Raffael Santi, který stavbu vedl
do své smrti roku 1520. Raffael sám architektem nebyl a spoléhal na rady Antonia de Sangalla mladšího. Po roce 1527 se stavba ještě více zpomalila.
Kvůli drancování Němců se země vylidnila.
Roku 1547 pověřil Pavel III. architektem již dvaasedmdesátiletého Michelangela na doživotí. Ten se vrátil k Bramanteho návrhu, který ale malinko pozměnil. Místo jedné velké kopule a čtyř malých, chtěl pouze jednu majestátní kopuli. Dále zesílil zdi, protože byl přesvědčen, že původní by stavbu neunesly.
Do jeho smrti se stihl dostavit tvar kopule. Po jeho smrti se muselo zvýšit množství potřebného materiálu. Dnes můžeme Michelangelovu dynamičnost vidět pouze z papežských zahrad.
Kopule byla dokončena roku 1590 Domenicem Fontanou. Roku 1606
se začalo s bouráním staré Baziliky. Na stavbě v této době pracovalo „pouhých“ osm stovek dělníků. 1602 dostal na starost stavdu Carlo Moderno, který protáhl hlavní loď, čímž částečně zastínil kopuli. Dokončil také atrium v barokním stylu. Modernův příspěvek do stavby není hodnocen pozitivně. Místo toho , aby navrhl čistě barokní plán, upravil pouze Michaelangelův, což zapříčinilo suchost
a nudnost této části stavby. Další rána pro Moderna byly finanční nedostatky
a z tohoto důvodu nebyly postaveny věže.
Roku 1629, po smrti Moderna, převzal stavbu Gian Lorenzo Bernini a chrám byl konečně vysvěcen papežem Urbanem VIII. Bernini také dokončil výzdobu
a chrám získal barokní podobu, což je také nejpůsobivější.
Nová Bazilika byla největším křesťanským chrámem na Světě, aspoň tomu tak bylo do roku 1990, než Jan Pavel II. vysvětil baziliku Pany Marie Vítězné, která je větší.
Rozměry:
- vnitřní plocha : 15,16 m²
- délka : 211,5 m
- výška : 136,57 m

Součastní badatelé jsou přesvědčeni, že pod chrámem je několik desítek hrobů, jak papežů, tak panovníků. Jestli je opravdu pod hlavním oltářem pohřben apoštol Petr, není známo, ale známo je, že pod hlavním oltářem je jeden hrob s pozůstatky z doby apoštola Petra, zde je to on, se neví. Je zde také pohřben jeden Čech, kardinál Beran (33. arcibiskup pražský, vyhnanec do Říma - kvůli komunistickému režimu, žil v letech 1888 – 1969)