Komety

Komety - špinavé sněhové koule Kometa dokáže upoutat svým zjevem naobloze, i když podstata noho divadla je velmi prostá.Pěkná kometa může vypadat jako dýka mezi hvězdami, s jasným hrotem a dlouhým,mírně zahnutým tělem. Pohybuje se pomalu po obloze jednu noc za druhou, až se stane téměř neviditelnou pro velkou vzdálenost nebo proto, že se ztratí vesluneční záři. Jednou z centrálních otázek o kometách, která je určitě klíčem k řadě záhad, je jejich složení. Z čeho je kometa složena? Skládají se všechny komety ze stejné hmoty? V 16. a 17. století bylo obvyklé představovat si komety tak jako Aristoteles - totiž jako plyny, výpary, =exhalace= ze Země a možná i ze Slunce a planet. Newton, který byl vždy jasnozřivý, myslel jinak. Zaznamenal, že kometa z roku 1680 došla ke Slunci blízko, při přísluní až na 0,006 astronomické jednotky - tedy na vzdálenost menší než milion kilometrů. To by, podle jeho odhadu, muselo zahřát kometu na teplotu červeně žhnoucího železa, z čehož Newton vyvodil, že kometa nemůže být složena jen z výparů a exhalací, protože by se její substance při průchodu přísluním rychle rozpadla. Místo toho usoudil, že tělesa komet jsou pevná, kompaktní, stálá a trvanlivá jako tělesa planet. Každá kometa má jádro, jež je zdrojem veškeré její aktivity. Jádro je obvykle velmi malé (průměrem jen několik kilometrů) a většinou se skládá z ledu. Jakmile se kometa dostane blíže ke Slunci, přibližně uvnitř oběžné dráhy Jupitera, led začíná sublimovat pod vlivem slunečního záření a uvolňuje se prach a plyn. Oblak tohoto plynu a prachu se táhne z jádra a odráží sluneční světlo, takže to, co se jevilo jako malý, nepříliš jasný bod na obloze, se náhle stane viditelným.Jak se kometa přibližuje ke Slunci, je proud plynu a prachu stále více ovlivňováním slunečním zářením, takže brzy jakoby obalí jádro komety a začne vytvářet delší či kratší chvost směrem od Slunce. Některé velké komety mají viditelný chvost až 160 milionů km dlouhý, což je více, než je vzdálenost Země od Slunce. Komety jsou součástí sluneční soustavy, ale tvoří se pravděpodobně až na samém jejím okraji. Skládají se zřejmě pouze z ledové hmoty promísené prachem - jsou to zkrátka špinavé sněhové koule, které neměly šanci, aby se z nich staly řádné planety. Nejslavnější periodická kometa je takzvaná Halleyova kometa, která tráví většinu času od svého objevu, ve velkých vzdálenostech od Slunce, daleko za dráhou Neptunu. Pouze v blízkosti Slunce poskytne pozorovatelům podívanou. Jsou-li však komety pouze sněhové koule na oběžných drahách, zůstává ještě nějaká záhada? Jsou nyní zbaveny kouzla a staly se jen nudnou záležitostí? Kupodivu, nové chápání komet ukazuje, ze komety jsou klíčem k původu sluneční soustavy a charakteristikám povrchu většiny světů, které známe.