Elektřina

Elektřina

Blesk, který za bouřky protne oblohu, je jedním z nejviditelnějších projevů elektřiny. Většinou je totiž neviditelná, ale obětavě nám slouží. Elektřina je druh energie. Tvoří ji elektrony, nepatrné částečky, které jsou součástí atomů. Každý elektron nese maličký elektrický náboj - nejmenší množství elektřiny. Když rozsvítíš světlo, každou sekundou proběhne žárovkou na milion bilionů elektronů. Kabely ukryté ve zdi nebo stropě přivádějí elektřinu do bytů z továren, stačí jen otočit vypínačem. Získáváme ji také z přenosných zdrojů. Galvanické články ji produkují z chemických sloučenin, solární baterie ze slunečního světla. Elektřina pohání mnoho strojů a přístrojů - díky elektřině můžeme topit a svítit, ale i poslouchat rozhlas a televizi, protože i ty spolu s počítačem využívají elektřinu jako svůj zdroj energie.

Statická elektřina

Existují dva typy elektrického náboje: kladný (+) a záporný (-). Okolní předměty mají obvykle stejný počet elektronů obou typů, takže se jejich působení vzájemně vyruší. Ale když při hře otíráš balonek o tričko, přeskočí na něj navíc pár elektronů se záporným nábojem - vytvoří se statická elektřina. Je to elektrická síla, která přitahuje lehčí předměty (vlasy) a umožní, aby balonek přilnul ke zdi.

Objev

Asi před 2 500 lety staří Řekové zjistili, že jantar (polodrahokam - zkamenělé pryskyřice pravěkých jehličnanů) třením produkuje statickou elektřinu. Protože jantar se řecky řekne elektron - víme, odkud elektřina dostala své jméno. Kolem roku 1750 americký vědec Benjamin Franklin zjistil, že blesk je vlastně elektřina a objasnil, co jsou elektrické náboje. Koncem 18. století italští badatelé Luigi Galvani a Alessandro Volta jako první vyrobili elektrický proud.