Blesk

1. Blesk jako přírodní jev
Blesk je součástí atmosférické aktivity Země, je projevem vybíjení elektrostatického náboje vzniklého sběrem polarizovaných částic. Výboj blesku je vlastně zkratovým řešením dlouho se rozvíjející situace, najde obdobu v mnoha dalších oblastech živé i neživé přírody.


2. Blesk, hrom, pověry a náboženství
Jako každý přírodní fenomén, i blesk se svým průvodcem působil značně na pozorování a vědomí člověka. Neovladatelný a nepředvídatelný přírodní jev s často rozsáhlými projevy, doprovázený optickým a akustickým efektem, s jasnými projevy přítomnosti značné energie dával (a dává) příležitost chápat tento přírodní jev jako vyjádření nadpřirozené vůle.
Blesk a hrom nebývají vždy spojovány, stejně jako v přírodě dochází k jejich zdánlivému oddělení. Přímý účinek blesku je pověrou a přírodními náboženstvími chápán odděleně od varovné funkce hromu. I fyzikální podstata blesku a hromu dává primitivnímu náboženství možnost oddělit tyto dva projevy jednoho jevu.
Stejně jako je geograficky limitována bouřková činnost do rovníkového a mírného pásma, nacházíme vazbu na pověru a náboženství. Určitou zajímavostí je rozdílné chápání bouří, oddělování nebo spojování určitých projevů – dá se najít spojitost mezi četností bouřek a chápáním jejich významu.

V roce 1754 kněz řádu premonstrátů Prokop Diviš sestrojil a instaloval svou Wettermaschine. Ve stejném roce patentoval svůj hromosvod Benjamin Franklin, již v roce 1796 byly stanoveny požadavky na obecně sestrojitelný hromosvod.
A výzkumy pokračují nejenom od mezioborového hledání aspektů nových elektromagnetických vlivů blesku na vnímání a psychiku přes optimalizaci ochrany proti nežádoucím účinkům blesků, pokračují přes snahu o akumulaci atmosférické elektřiny, přes snahu o získání elektrické energie z potenciálově rozdílných objektů nebo přes jiné alternativní zdroje energií. V tom se projevuje vliv rozvíjející se pozice vědy v životě lidstva.
Probíhá optimalizace víry, její přibližování – a splývání – s procesem vnímání a vědeckého chápání světa. Víra hledá nové paralely, nová vyjádření svého hlediska. Probíhá i hledání nové pozice přírodních věd, již ne striktně oddělené od chápání idealistického. Vzniká a rozvíjí se mezioborová a mezivědní diskuze s cílem nalézt nový pohled a nové vnímání reality.
Na přelomu milénia tak i zde dochází k setkání tří Evrop. Evropa historická staví na dosavadním dějinném vývoji a pokračuje v přetrvávajících legendách, tradicích a mýtech. Obnovuje se role folklóru, tradičních náboženství a magie v povědomí lidstva. Evropa současnosti završuje dosavadní historický a vědecký vývoj, sjednocuje se ve svých geografických, politických i historických hranicích. Hledá novou pozici na poli spolupráce při hledání závislostí a souvislostí. Připravuje se na přechod k Evropě nastupujícího milénia, k zemi globálního vědeckého a společenského rozvoje, k zemi nastupující vědecké revoluce, založené na informační explozi.