Kudlanka

KMEN : Členovci PODKMEN : Vzdušnicovci TŘÍDA : Hmyz PODTŘÍDA : Křídlatí ŘÁD : Kudlanky ČELED´ : Kudlankovití

ZPŮSOB ŽIVOTA
Kudlanky se vyskytují všude v teplých oblastech světa, zvláště v tropech, které jsou domovem převážně většiny z celkem 1800 druhů. V oblasti, kde jsou rozšířeny, žijí kudlanky v suchých, pouštních krajinách, na horských loukách, v afrických savanách i vlhkých tropických pralesích.


POTRAVA A ZPŮSOB OBŽIVY
Kudlanky svou kořist nevyhledávají. Místo toho se na vhodném místě dobře zamaskují, takže připomínají část nějakého listu nebo stébla, a trpělivě vyčkávají. Když se přiblíží vhodná kořist na dosah, kudlanka bleskurychle vyrazí a předními končetinami se jí zmocní. Každý pokus oběti je pak marný.

končetiny kudlanky jsou totiž vybaveny na vnitřních stranách řadou ostnů, kterými si polapenou kořist snadno udrží. Než začne kudlanka svou oběť požírat, ukousne jí vždy nejprve hlavu, aby se nehýbala.


ROZMNOŽOVÁNÍ
Námluvy kudlanek jsou proslulé, a že samička samci během páření ukousne hlavu, je všeobecně známo. Tento kanibalský zvyk byl objeven na základě pozorování a bylo zjištěno, že u kudlanek, které žijí volně v přírodě dochází k tomuto jevu mnohem méně často než u jedinců chovaných v laboratorních podmínkách. Po páření samička naklade vajíčka do charakteristické pěnové hmoty, která se jí tvoří ve zvláštních žlázách ústících na zadečku. Při styku se vzduchem pěna tvrdne a vytváří tuhý, houbovitý obal zvaný kokon, jež vajíčka chrání. Tento kokon můžeme vidět na plaňkách plotu nebo telegrafních sloupech, na větvích nebo stéblech. Některé druhy kudlanek ho kvůli lepší ochraně vajíček zahrabávají do země. Malé kudlanky se líhnou z jednotlivých otvor v kokonu a ihned se rozptýlí po okolí. Dokud jsou malé, mnohé druhy kudlanek připomínají svým vzhledem mravence. Čeká je ještě řada proměn a svlékání, než získají charakteristickou podobu dospělých jedinců.

OBRANA
Kudlanky mají celou řadu nepřátel, především mezi ptáky. Některé velké druhy se při napadení brání předními končetinami, jejichž pilovité vnitřní okraje jsou tak ostré, že mohou poškrábat lidské ruce až do krve. Jiné kudlanky se pokoušejí útočníka zastrašit roztáhnutím křídel, která jsou velice pestře zbarvena a ozdobena skvrnami připomínajícími oči, takže budí hrůzostrašný dojem. Tyto způsoby obrany jsou nutné, jen když je kudlanka nepřítelem objevena. Nejlepší obranou taktikou je nenechat se objevit. K tomu je většina kudlanek velmi dobře přizpůsobena svým zbarvením, díky kterému splývají s okolím.


MORFOLOGIE
Kudlanky dorůstají délek od 1,5 centimetru až do 30 centimetrů. Tělo samečků je menší než tělo samiček. Tělo kudlanek je nestejnocenně členěno, tvořeno 20 články. Je kryto jednovrstevnou pokožkou, která na povrch vylučuje chitinovou kutikulu s funkcí ochranou a opornou. Tento pevný obal těla vytváří „ vnější kostru “. Na pokožce bývají ochranné vosky.

1. hlava - velká, trojúhelníková a vznikla srůstem 6 článků. První článek nese pár složených očí. Druhý článek nese jeden pár nevětvených nitkovitých tykadel, u samců jsou obvykle větší, třetí článek je bez přívěsku, čtvrtý nese pár jednočlenných kusadel, pátý párové čelisti a šestý pysk s makadly.
2. hruď – skládá se ze tří částí. První se nazývá předohruď, druhá středohruď, třetí zadohruď. Předohruď poznáme lehce neboť díky své velikosti připomíná krk. K velké předohrudi neboli krku se upínají nohy přizpůsobeny k chytání potravy. Ze středohrudi vyrůstá druhý pár nohou, sloužící k pohybu. K zadohrudi se upíná třetí pár nohou sloužící také k pohybu. Mnoha kudlanek je bezkřídlých, některé však mají dva páry blanitých křídel. První pár křídel vyrůstá ze středohrudi a druhý pár ze zadohrudi.
3. zadeček - Je tvořen nejčastěji 6 články u samiček a 8 články u samečků. U některých druhu je počet článků v rozmezí 6 – 11 článků.