Orangutáni

Jediný druh orangutana a devět druhů gibona se považují za členy jedné rodiny – rodiny opičí. Jelikož obývají džungle jihovýchodní asijské pevniny a ostrovů, nazývají se asijské opice. Křehký gibon patří k menším druhům, zatímco ohromní orangutani patří k jedněm z největších.
Orangutan znamená v překladu z malajštiny „pán lesa“. Existuje pouze jeden druh orangutana, ačkoliv dvě oddělené žijící populace – jedna na Borneu a druhá na Sumatře – se od sebe malinko liší. Orangutan sídlící na Sumatře je štíhlejší, bledší, má delší chlupy a protáhlý obličej.
Jako jedna z největších opic, orangutan je viditelně větší než giboni nebo menší druhy opic. Tělo pokrývá dlouhá, načervenalá, huňatá srst. Obličej je hladký, kromě dospělých samečků na Sumatře, kteří nosí dlouhou bradku. Dospělí samečkové jsou dvakrát tak větší než samice a jejich vzhled je nápadnější, když se jim vyvine mohutná masitá obruba na každé straně tváře. Má vysoké tučné temeno, rozsáhlý hrdelní váček, který přidává ozvěnu k jeho hlasitému pokřiku. Navíc srst dospělých samců se významně zabarvuje do tmava.
Orangutan má dlouhé zadní i přední končetiny, které mu umožňují houpavý pohyb po stromech. Jeho poměrně vysoká váha mu znemožňuje hbitost pohybu. Jeho pohyb se dá charakterizovat obecně jako snaha uchopit pevně větev za větví a energicky se odrazit. Celý strom se pohybem orangutanova těla roztřese a on má šanci najít větev, která udrží jeho váhu. Chodidlo orangutana připomíná zvláštní druh dlaně se zahnutými prsty. Když se orangutan prodírá větvemi, činí to se všemi čtyřmi končetinami, použije k uchopení dlaně i chodidla.
Orangutan je mezi primáty výjimečný tím, že žije skoro osaměle – jediná pevná vazba existuje mezi samicí a jejím jediným mládětem. Dospělí samci si zakládají svá teritoria, která postrádají přesně určené hranice a často zasahují na území jiných orangutanů. Zvířata se také hodně často potulují za pomezní čárou. Když se dospělí jedinci potkají na stejném území, pokouší se jeden druhého ignorovat, ačkoli příležitostně dochází k násilným a extrémně hlučným šarvátkám.

Stavba hnízda

Orangutan je činný hlavně přes den. Navzdory své mohutné váze tráví většinu času ve stromoví, kde si staví hnízda z listí a obstarává si větvičky, na kterých by se mohl pohodlně vyspat. Hnízdo vzniká ohnutím a propletením silnějších větví. Příležitostně si před usnutím nahromadí větvičky na hlavu. Starší samci tíhnou ke zvýšenému pobytu na zemi, protože díky své velké váze působí ve větvoví stromů těžkopádně a nemotorně.
Téměř celý den se orangutan shání po potravě. Ovoce patří k nejoblíbenější položce stravy. Silné čelisti jim dovolují hladce překonat slupky a skořápky. Pohodlně se tak dostanou k ovoci, které jim zvláště chutná. Strava orangutanů je pestrá a kromě ovoce obsahuje také listí, ořechy, výhonky, kůru stromu, hmyz, ptačí vajíčka, ptáky a drobné savce.
Jejich výjimečná zvířecí logika jim umožňuje zapamatovat si místo, kde se nacházejí stromy, jež plodí chutné ovoce. Každé roční období má jinou skladbu. Ačkoli každý den shánějí obživu poměrně dlouho, území, na němž se pohybují, je menší než u gibonů. Na území dospělého samce se pohybuje několik samic. Jakmile je alespoň jedna z nich sexuálně vyzrálá, samec utvoří pár, který trvá několik týdnů. Samec i samice se pravidelně páří. Jakmile je samice březí, pár se rozpadá a odlučuje. Samci se páří tímto způsobem i s ostatními samicemi.

Mláďata orangutanů

Po uplynutí doby těhotenství, které trvá necelých devět měsíců, porodí samice jedno
mládě. Zpočátku se o něj stará a pečlivě tiskne ke svému kožichu. Mládě se učí vedle ní chodit, po třech letech samice mládě odstaví. Mládě zůstává u matky až do doby narození dalšího potomka, obvyklá doba mezi porody je asi 5 let. Samice jsou schopny rodit až do 30. roku věku.
Mláďata odcházejí, aby si založila svá vlastní teritoria. Jako dospělí s nižšími
pravomocemi si často jen hrají a tvoří mezi sebou uvolněné skupiny. Skutečně dospělí se stávají mezi 10. a 15. rokem života, kdy se jejich chování mění.
Dospělí samci orangutana vydávají okázale hlasitý dlouho trvající pokřik, kterému obvykle předchází hluk ulomených větví a dopad na zem. Samotný výkřik začíná sérií nízkých tónů, které jsou stále hlasitější až postupně přejdou do hlučných dlouhých výkřiků, které se vracejí zpátky k nízkým tónům.
Křik trvá přibližně 1 – 3 minuty a primát jím označuje svůj příchod na své území a pravděpodobně je to i pokus přivábit sexuálně vyzrálé samice.

Víte, že?

• Asijské druhy opic nejsou tak přítulné k člověku jako druhy africké.
• Giboni poletující stromovím jsou nejrychlejší ze všech primátů. Houpají se z větve na větev tak obdivuhodnou rychlostí, že nám připadá, jako by létali.
• Samci a samice gibonů všech druhů vypadají stejně, zatímco samečkové a samičky orangutanů se vyznačují jasnými rozdíly ve velikosti a výrazu obličeje.
• Zpěv bělorukého gibona je považován za nejlepší ze zvířecího světa.
• Zpěv orangutanů a gibonů se šíří na vzdálenost 2 – 3 km od džungle.
• Orangutan v malayštině znamená „pán lesa“. Legenda vypráví o tom, že orangutan je potomkem zneuctěného člověka, který uprchl do lesa.
• Stejná legenda vypráví o tom, že pokřik orangutana je výrazem úzkosti nad ztrátou manželky, jež člověku unikla z hnízda.
• Orangutan pije tím způsobem, že si ponoří své chlupaté zápěstí do jamky s vodou a potom odsává kapky.
• Orangutan má velkou kapacitu žaludku, je chopen celý den sedět na jednom ovocném stromě a celou dobu hltat.
• Barva a charakteristický zpěv rozlišují druh gibonů a někdy také věk a pohlaví.
• Na rozdíl do orangutana, giboni žijí v monogamii a někdy zachovají pár na celý život. Žijí se svým druhem v rodinném společenství na vymezeném území.