Mandelinka bramborová

Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) patří do říše živočichů, podříše mnohobuněčných, kmene členovců, třídy hmyzu, řádu brouků a čeledi mandelinkovitých.

Vývoj:
Život mandelinky bramborové začíná ve vajíčku. V jednom z mnoha vajíček nakladených ve skupinkách po 35 – 40 na spodní straně listů bramborové natě. Z vajíčka se asi za týden vylíhne larva. Délka vývoje larvy závisí na teplotě a např. při teplotě 20 – 24°C trvá vývoj 17 – 23 dní. Během této doby se larva mandelinky bramborové čtyřikrát svlékne (třikrát během vývoje a jednou v zemi před zakuklením) a poté, asi po 17 dnech, když je cca 12 mm velká, se zahrabe do země a tam se zakuklí. Tam se po 3 – 4 dnech mandelinka počtvrté svléká a tím končí její larvální stadium.
Po 6 – 15 dnech se z kukly vylíhne dospělá mandelinka. Ta je však měkká a proto zůstává ještě asi týden zahrabaná v zemi než její tělo ztuhne, poté vyleze a po třech dnech se spáří a samička naklade vajíčka. Pokud nestihne mandelinka naklást vajíčka do zimy, zahrabe se až 50 cm hluboko do země a tam zimu přečká. Na jaře, obvykle v dubnu až v květnu, když se půda v níž mandelinka přezimuje prohřeje na 14 – 15 °C, mandelinka vyleze, nebo při hlubší orbě je vyorána, a začne vyhledávat vodu. Mandelinka nemůže žrát, dokud neobnoví zimní úbytek vody. Pak je schopna se spářit a naklást vajíčka. Ať již klade mandelinka vajíčka kdykoliv, nedlouho potom uhyne. Mandelinky vylézají ze země nejvíce v druhé polovině června až první polovině července a přestávají vylézat ke konci září.
Období hromadného kladení vajíček je obvykle od května do poloviny července a vždy při jasném slunečním svitu, nikdy v noci. Obvykle se uvádí, že jedna samička mandelinky je schopna naklást až 800 vajíček. Může jich být ovšem i více. Za jeden rok se mohou vylíhnout až tři generace mandelinek bramborových. Díky tomu je rozmnožování mandelinky velmi rychlé. Často se stává, že na jedné rostlině je několik různě starých larev a dospělých mandelinek. I neoplodněné samičky mohou klást vajíčka, ze kterých se však larvy nevylíhnou.

Strava:
Larva mandelinky se stejně jako dospělá mandelinka živí hlavně listy z bramborové natě. Avšak dříve, než byla mandelinka zavlečena na brambory, živila se listy lilkovitých rostlin, blínem, potměchutí a durmanem. Pokud není mandelince dostupná žádná z těchto rostlin, může se živit i listy rajčatové natě a dokonce i zelím a tabákovými listy. Mandelince bramborové nevadí ani alkaloidy obsažené v listech rulíku zlomocného.
V zimě přečkává mandelinka období bez potravy v zimním spánku, ale i během aktivního života je schopna velmi dlouho hladovět. Při dostatku vody může žít mandelinka bez potravy až 11 měsíců. U právě vylíhnutých brouků je odolnost vůči hladovění malá, u starších brouků roste. Za chladného počasí do 15 °C požírají dospělé mandelinky vlastní vajíčka. Tímto způsobem mandelinky zničí až 50% vajíček.

Páření:
Mandelinky, které přezimovaly, se mohou pářit až po přijetí potravy. Když je v době páření hezké a slunečné počasí, páření nabývá masového charakteru. Po několika minutách po prvním páření se mohou oba brouci pářit podruhé. Oba brouci se spolu mohou pářit třikrát až pětkrát za jeden den. V období páření spotřebovávají mandelinky více potravy.

Vajíčko:
Vajíčko mandelinky má podlouhlý oválný tvar se zaoblenými konci. Je dlouhé od 0,8 mm do 1 mm, je hladké a lesklé. Jeho barva se mění od červenavě žluté po jasně oranžovou. Doba vývoje vajíčka závisí do značné míry na teplotě vzduchu (viz. tabulka).

Teplota vzduchu v °C Doba vývoje vajíčka
do 12 vajíčko se nevyvíjí
12 až 18 21 až 15 dní
18 až 22 15 až 6 dní
22 až 26 6 až 4 dni
nad 38 vajíčko se nevyvíjí, vysychá

Larva:
Larva mandelinky bramborové je lepkavá, masitá a tlustá, pokrytá řídkými chloupky. Podobá se larvám mandelinky domácí. Je silně lesklá a má zprvu šedou, později načervenalou barvu, která během vývoje larvy přechází do oranžové až žlutooranžové. Po každém svléknutí má celá larva červenou barvu, která však brzy zmizí. Na hlavě, na zadním okraji předního hrudního kroužku a na nohách je černá. Po stranách těla má dvě podélné řady černých teček, které jsou na druhém a třetím kroužku menší nebo úplně chybějí.
Larva má šest nohou a kratičká tykadla, která jsou složena ze tří článků. Tlustá čelistní makadla mají čtyři články, pysková makadla tři. Larva má krátká kusadla s pěti zoubky na každém z nich.
Vývoj larvy trvá 16 až 34 dní, v závislosti na klimatických podmínkách. V oblastech ležících výše než 1800 m se larvy nevyvíjejí, v tamním řídkém vzduchu larvy vysychají. V tomto období se larva čtyřikrát svléká. Třikrát na rostlině a jednou v zemi před zakuklením. Čerstvě vylíhlá larva se živí obalem svého, ale i jiných, ještě nevylíhnutých vajíček. Po sežrání většiny vajíček ve svém okolí se larva pustí do pletiva bramborových listů a po několika dnech i do listů samotných. Larva mandelinky žere ve dne i v noci a ve tmě se vyvíjí stejně rychle jako na světle. Když je larva dostatečně vykrmená, přestane žrát a několik hodin potom sleze na zem, zahrabe se a zakuklí. Na podzim s příchodem chladného počasí larvy hynou. Hynou také ještě nevylíhnuté kukly. Mandelinka nepřezimuje ve stadiu kukly.

Kukla:
Kukla mandelinky je uložena různě hluboko v zemi v malé dutině. Larva dutinu nezpevňuje a proto například v písčité půdě tyto komůrky nejsou.
V půdě leží larva tři až pět dní a poté se zakuklí. Podle teploty a vlhkosti trvá stadium kukly 6 až 15 dní.

Dospělá mandelinka:
Dospělá mandelinka je dlouhá 7-12 mm a široká 4,5-8 mm. Mandelinka má skoro polokulovité tělo a je nahnědle nebo červenavě žlutá. Hlava, šíjový štít a spodní strana těla jsou černě skvrnité. Tykadla položená na stranách hlavy a skládající se z 12 článků, z nichž poslední a předposlední jsou spolu nehybně spojeny a nohy jsou černé, oči fazolovité, položené na stranách hlavy. Mandelinka má šest nohou, přední nohy jsou nejmenší a zadní největší. Na každé krovce má mandelinka pět podélných černých pruhů. Proužek v nejbližší spáře mezi krovkami se s ní v zadní části krovek stýká a občas tam i končí. Druhý a třetí proužek od středu se ke konci spojují. Čtvrtý a pátý proužek končí jednotlivě. Pod krovkami má mandelinka křídla. Ta jsou blanitá, tenká, jejich zbarvení se mění od téměř bezbarvého do kouřového a přechází do růžového a částečně červeného. Žilky na křídlech jsou temně hnědé až žluté. Křídla jsou delší než krovky a skládají se pod krovky napříč i podél. V místech příčných záhybů jsou bílé skvrnky.

Odolnost brouka proti vysoké teplotě je tím vyšší, čím méně vypije vody. Dospělá mandelinka zahyne, jestliže je po dobu tří dnů vystavena teplotě nižší než –8 °C

Historie:
Mandelinku bramborovou poprvé popsal a pojmenoval americký entomolog Thomas Say, který ji nalezl v roce 1823 ve Skalistých horách v Coloradu a v roce 1824 ji uvedl do literatury.
Když osadníci přivezli a začali pěstovat na západě Spojených států brambor, mandelinka se rychle přizpůsobila a protože bramborových políček byl dostatek, začala se velmi rychle množit a šířit na východ a na sever. K rozšíření na jih nedošlo, protože v těchto oblastech bylo příliš sucho a teplo a mandelinka často uschla. Již krátce po svém nalezení byla mandelinka prohlášena za škůdce.
V roce 1865 se mandelinka dostala přes Mississippi a v roce 1871 pokryly roje mandelinek bramborových řeku Detroit v Michiganu a na listech, třískách a kusech dřeva přepluly jezero Eire. Podle rychlosti dosavadního šíření mandelinky bramborové se usuzovalo, že ke břehům Atlantického oceánu se mandelinka dostane v roce 1889. Mandelinka tam však dorazila již v roce 1874.
V témže roce se mandelinka poprvé vyskytla v Evropě. Bylo to v Uhrách. Do Evropy se dostala nejspíše na lodi. V roce 1877 byla nalezena v Německu v okolí Kolína nad Rýnem a později na několika místech v Sasku. Na přelomu století se objevila v Anglii a během 1. světové války se nerušeně šířila dál. Veliký poplach vznikl, když byla mandelinka zjištěna v okolí Bordeaux ve Francii, neboť tenkrát napadla plochu o velikosti 250 km2. Žádné opatření už nezabránilo invazi mandelinky bramborové dál. V roce 1935 byla prakticky rozšířena po celém území Francie. Když přilétla nebo na lodi obeplula Pyreneje, dostala se i do Španělska. Nejsnáze se však mandelinka šířila na severovýchod na rozsáhlá bramborová pole v Holandsku, Švýcarsku, Německu, Itálii i Rakousku.
Z válečných let 1939 – 1945 není o šíření mandelinky nic známo. Avšak v poválečných letech byla zjištěna také u nás, v tehdejším Československu, v Maďarsku a postupně v Polsku, Rumunsku a dále na východě.

Přirození nepřátelé:
Mnoho vajíček mandelinky padne za oběť klopušce červené (Ligus pratensis), ploštici z čeledi miriade. Vajíčka ničí i slunéčka sedmitečná, která se však vydávají na bramborová pole kvůli mšicím. Nepřátelé larev jsou také krajníci a velcí střevlíci. Velcí střevlíci uloví denně kromě jiné potravy i 4 –5 larev mandelinky bramborové.
Dalším nepřítelem, i když ne již přirozeným tak, jak předchozí, je americká ploštice perillus bioculatus, která byla do boje proti mandelince nasazená lidmi. Jedna tato ploštice spotřebuje během svého vývoje buď 285 vajíček nebo 3,7 larev nebo 5 dospělých mandelinek.

Jak se bránit:
Mandelinka bramborová se neusadí na bramborovém poli, je-li mezi bramborami vysázen křen selský a nebo pokud se bramborové pole popráší dřevěným popelem.
V prvních letech se problém s mandelinkou bramborovou řešil jejím ručním a později mechanizovaným sběrem (brouci byli střásáni do nádob, z nichž postupovali mezi drtící válce), který měl však nedostatek, že se dal použít až na vzrostlých trsech a ne na mladých keřících.
Nepřírodní a méně ekologickou formou boje proti mandelince bramborové jsou chemické prostředky. Dříve se používalo DDT, ale protože byl tento přípravek nebezpečný nejen mandelince, ale i lidem, kterým způsoboval rakovinu, přestal se používat. Také se používaly jedy arseničnan vápenatý, fluorokřemičité a fluorové sloučeniny a hexachloran nazývaný také gamexan. Pro desinfekci půdy od mandelinky bramborové se používaly jedy kerosin, sirouhlík, dichlorethan nebo ethylenchlorid, destilační zbytky dichlorethanu, polychloridy benzolu, hexachloran a kyanamid vápenatý, který se sice používal jako hnojivo, ale hubil i mandelinky zahrabané přes zimu v zemi.
Nyní se nejčastěji proti mandelince používají insekticidy Decis, Karate, Vaztak a Regent a to, když larvy dosahují velikosti 2 – 3 mm

Zajímavosti:
Němečtí vědci hodlají z mandelinky bramborové učinit zrádce vlastního druhu. Chtějí využít smyslových schopností brouka v boji proti němu samému a pomoci tak pěstitelům brambor. Když je bramborová nať ničena nebo poškozována, produkuje chemikálii s názvem 2-3-hexen-1-ol. Vůně látky tohoto podivného názvu je pro mandelinky signál. Jakmile ji ucítí, vrhnou se směrem, odkud přichází. Čím je pach silnější, tím silnější je i elektrický signál v tykadlech brouka. Tykadla jsou u hmyzu sídlem čichu a to čichu značně citlivého.
Živý brouk má být využit v testovacím zařízení odhalujícím jiné mandelinky. Jedno tykadlo brouka bude ponořeno do elektrolytu a připojeno jemným vodičem k elektronickému zařízení zaznamenávajícímu elektrické impulsy jdoucí z tykadla. Vše by pak mohlo fungovat následujícím způsobem. Invaze mandelinek, které budou žrát listy bramborové natě způsobí, že brambory začnou produkovat 2-3-hexen-1-ol. Ten sice přiláká další mandelinky, ale zároveň upozorní farmáře na hrozící kalamitu škůdců. A upozorní na ni ještě včas, dříve než je vše sežráno.

Použitá literatura: Dr. V. J. Staněk: VELKÝ OBRAZOVÝ ATLAS ZVÍŘAT
OD AGAMY PO ŽRALOKA
PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK NAUČNÝ
Jiří Zahradník: SVĚT BROUKŮ
B. V. Jakolev: MANDELINKA BRAMBOROVÁ
Dr. A. E. Brehm: ŽIVOT ZVÍŘAT – HMYZ
J. Hanzák: SVĚTEM ZVÍŘAT BEZOBRATLÍ V. díl(2. část)
Jurij Dmitrijev: HMYZ
www.britanica.com