Kruhoústí

Kruhoústí patří do nadtřídy Bezčelistnatci (Agnatha), což je nepočetná skupina vodních obratlovců s poměrně jednoduchou tělní organizací, bez čelistí a bez párových končetin. Po celý život mají primárně zachovanou chordu, živí se filtrací nasévané vody, příp. dravě paraziticky.
Tvar těla kruhoústých je hadovitě protáhlý s nepárovým ploutevním lemem zadní části těla, kostra je chrupavčitá. Jejich vývoj probíhá přes larvu zvanou minoha, která se živí řasami, filtrovanými z nasévané vody.
Modelovým organismem kruhoústých je mihule potoční (Lamperta planeri). Její tělo dorůstá velikosti 20cm, hlava trup a ocas nejsou od sebe zřetelně odlišeny. Na předním konci těla má širokou přísavnou nálevku s ústním otvorem. V dospělosti, tedy po dokončení proměny, již žádnou potravu nepřijímá a její trávicí soustava zakrňuje. Kůže mihule potoční je lysá, hřbet jejího těla je olivově hnědý, břišní stana je bílá.
Kostra mihulí je zcela bez kostní tkáně, jejím základem je struna hřbetní obalená vazivovým pouzdrem. Lebka je také chrupavčitá s nedovyvinutou mozkovnou, mozek je shora krytý pouze vazivovou blánou, tzv. pololebkou. Svalstvo se neupíná na osní kostru. Žábry mihulí jsou uloženy v kulovitých váčcích s lupínky, s okolním vodním prostředním komunikují žaberními otvory. Typické pro vodní živočichy je venózní srdce, které je tvořené jednou předsíní a jednou síní a prochází jím pouze odkysličená krev z těla.
Dospělé mihule mají zcela nejjednodušší nervovou soustavu mezi obratlovci. Ze středního mozku vybíhá nepárové temenní oko, smyslové orgány jsou také velmi primitivní.

Mihule jsou odděleného pohlaví s nepárovými gonádami, třou se na jaře. Z oplozených vajíček se po 14 dnech líhne minoha, která se po 3-4 letech mění v dospělou mihuli.
Systematicky se rozlišují 2 řády kruhoústých: mihule a sliznatky. Mihule mají ústní otvor lemován štěrbinovitě složenými mohutnými pysky, které mají při přisání kruhovitý tvar, hltan mají v dospělosti vychlípený pod vlastní trávicí trubicí a slouží k dýchání. Zpravidla mají 7 párů žeberních štěrbin. Kromě výše popsaného druhu existuje také mihule říční, mořská, drobná, karpatská, ukrajinská.
Sliznatky jsou typické četnými výrůstky v okolí ústního otvoru, nevytvářejí přísavný terč, mají až 15 párů žeberních váčků. Pohlavní žláza se táhne pásovitě podél střeva, má v přední části stavbu samičí gonády a v zadní části stavbu samčí gonády. Anatomicky jsou hermafrodity, ale bylo ověřeno, že každý jedinec má aktivní pouze jednu z obou částí, takže funkčně jsou sliznatky gonochoristé. Sliznatky mají primitivnější tělesnou organizaci než mihule vzhledem k parazitickému způsobu života uvnitř těla ryb. U evropských břehů Atlantiku se vyskytuje sliznatka cizopasná, napadající poraněné, oslabené a uhynulé ryby