Jelení oblast Žďárské vrchy

Jelení zvěř je v oblasti Žďárských vrchů zvěří původní.Je to zbytek fauny někdejších pomezních česko-moravských hvozdů, z níž některé druhy velké zvěře (zubři, losi, medvědi, vlci, rysi apod.) již ve středověku a v novověku postupně vymizely. Z minulosti není známo, že by byla v oblasti vysazována cizí jelení zvěř. V dochovaných pramenech jsou o početních stavech jelení zvěře uváděny jen náhodné zprávy místního charakteru. Při značné roztříštěnosti majetkové držby v minulosti nedošlo v oblasti zřejmě nikdy k soustavnějšímu zjišťování těchto stavů.

Od první poloviny minulého století se však zachovaly poměrně zevrubné zprávy o odstřelu jelení zvěře na jednotlivých bývalých velkostatcích.

Hospodaření s jelení zvěří v minulosti

V posledních zhruba sto padesáti letech byla jelení zvěř lovena v lesích bývalých panství Zámek Žďár, Nové město na Moravě, Rychmburk a Chrast. Lovila se jistě i na ostatních okolních panstvích, kde se písemné doklady o lovu nezachovaly. Výše úlovků je časově i prostorově značně kolísavá. Kolísavé byly asi i početní stavy zvěře, což souviselo se změnami dřevinné i věkové skladby lesů. Hlavní příčinou těchto změn byly, vedle úmyslných těžeb dříví ve prospěch tehdejšího železářství, především rozsáhlé lesní kalamity.Holiny vzniklé po kalamitách bývaly zalesňovány nebo zmlazovány převážně smrkem, čímž se postupně měnila dosavadní dřevinná skladba lesa (buk, jedle, smrk). Jelení zvěř tu ale nacházela v období mlazin, tyčkovin a tyčovin velmi příznivé podmínky pro rozmnožování. V tomto století stavy jelení zvěře živelně vzrůstaly po polomech v letech 1930-1933 a zvláště pak po roce 1945. Byly doprovázeny neúnosnýmí a stále se zvyšujícími škodami na lesních porostech, způsobených okusem terminálních výhonků mladých stromků a loupáním a ohryzem kůry v porostech mladých a středních věkových stupňů.


Úprava hospodaření v současné době

Jako organizační slabina jelení oblasti Žďárské vrchy byla po řadu let pociťována její nevhodně vedená hranice. Téměř v celém jejím průběhu ji tvořil okraj lesů a polí, což je z mysliveckého hlediska nesprávné. Jelení zvěř vychází denně z lesů oblasti na paši do přilehlých honiteb s větší výměrou zemědělských pozemků. Tento problém se přiostřil po vydání vyhlášky č.20/1988 Sb., která stanovila jiný režim chovu a lovu zvěře jelení v honitbách mimo oblast chovu.Byl zde povolen intenzivnější lov, což odpovídalo potřebám stále značných škod působených jelení zvěří v lesním hospodářství.Častým odstřelem chovných kusů v honitbách mimo oblast byly však narušovány chovatelské cíle oblasti z hlediska zdravotní, hmotnostní a trofejové kvality zvěře.

Na žádost Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou v roce 1990 povolil Jihomoravský krajský národní výbor po konzultaci na Ministerstvu zemědělství ČR rozšíření oblasti o pět přilehlých honiteb mysliveckých sdružení a zvýšil normovaný stav zvěře na 150 kusů, z toho 60 jeleních, 60 laní a 30 kolouchů. Výměra oblasti chovu vzrostla z dosavadních 25 966 ha na 30 522 ha.

Po zrušení krajských orgánů převzal od 1.1.1991 řízení jelení oblasti Okresní úřad ve Žďáře nad Sázavou a dosavadní poradní sbor byl přeměněn na komisi pro chov jelení zvěře Okresního úřadu.

Prohloubenými prověrkami škod působených v poslední době jelení zvěří na lesních porostech je znovu zjišťována jejich neúnosnost. Projevují se nyní i ve vzdálenějších lesích mimo jelení oblast, v nichž se zvěř trvale usazuje. Při zpracování plánů chovů a lovu jelení zvěře na léta 1991 a 1992 pojala komise do těchto plánů všechny honitby v okrese Žďár nad Sázavou, v nichž se jelení zvěř zdržuje, v členění na honitby v oblasti a honitby mimo oblast.S ohledem na výši zjišťovaných škod nechybí mezi lesníky hlasy, aby byl pro účely plánování nadále uvažován normovaný stav zvěře jelení 120 kusů.

Jelení oblast zůstává nadále zachována, ale cílevědomé hospodaření s jelení zvěří se má vztahovat na celou populaci jelení zvěře ve Žďárských horách, bez ohledu na to, kde se zvěř v současné době chvíli zdržuje.


Charakteristika stávanišť jelení zvěře

V posledních 3 letech vykonali pracovníci mysliveckého hospodaření v jelení oblasti zhodnocení stávanišť jelení zvěře. Šetření bylo uskutečněno ve 2 honitbách mysliveckých sdružení a 4 lesních správách, celkem na 58 stávaništích. Průměrná plocha jednoho stávaniště činila cca 56 ha, s průměrným počtem 2 jelenů a 3 kusů holé zvěře. Uskutečněné šetření na cca 3 269 ha zaujímá tedy asi 10% z celkové plošné rozlohy oblasti.

Převážný počet sledovaných stávanišť se nachází v blízkosti polí, jen menší část ve vzdálenosti nad 1 km od polí. Některá stávaniště se v době říje vyskytují na okrajích lesů a polí. Věková skladba lesů, v nichž se stávaniště nacházejí, pozůstává z mlazin o rozloze cca 25%, z porostů středního věku v rozsahu cca 43% a porostů dospělých o výměře cca 32%. Převažují stávaniště celoroční 53%, k nim se pak druží sezónní stávaniště zimní 20% a říjeniště 27%.Většina stávanišť je soustředěna v blízkosti krmelišť, jichž bylo do šetření zahrnuto 54 a každé z nich slouží průměrně 5 kusům jelení zvěře.

Nejvýznamější jsou stávaniště celoroční. Nacházejí se v různé hloubce komplexu lesů, především v místech s menší hustotou komunikací, kde má zvěř určitý klid, aspoň v pozdním podzimu a potom v předjaří. Významnou složkou těchto stávanišť jsou mlaziny, v nichž zvěř zaléhá k odpočinku. Dále dospělé porosty s různě hustými nálety dřevin a výskytem bylinné buřeně, kde zvěř nachází příležitost k pastvení.

Na vysloveně zimních stávaništích, která jsou v ostatních ročních obdobích zvěří opuštěna, se obvykle soustřeďují tlupy zvěře, které v jiných ročních obdobích při zvýšeném neklidu v lese odchází do blízkých i vzdálenějších polí, kde nachází klid i lepší paši.

Stávaniště vyhledávaná zvěří v období říje nejsou ve zdejší jelení oblasti nijak zvlášť výrazná. Mění se někdy rok od roku. Změnu ovlivňuje např. současný neklid působený těžebními pracemi, údržbou blízké komunikace, či zvýšenou dopravní frekvencí. Častý je výskyt říjišť na okrajích lesů a polí, která jsou kolem dokola ohraničena lesy, mnohdy i v blízkosti vesnice. Někdy je ovlivňuje i počasí, zejména převažující směr větru.

Některá stávaniště jelení zvěře v oblasti jsou opravdu dlouhodobá, trvající třeba desítky let, jiná nově vznikají a zase zanikají za období kratší.


Nejčastější důvody změn stávanišť jsou tyto:

* Uplatňovaný hospodářský způsob v lesích
Do sedmdesátých let byl v lesích Žďárských vrchů uplatňován převážně hospodářský způsob maloplošně pasečný, se snahou o rozvíjení přirozené obnovy lesa.Změny porostní struktury byly poznenáhlé, zvěř měla v porostních skupinách dostatek klidu a krytu, svoje stávaniště proto jen zřídka měnila.V posledních zhruba 20 letech se přistoupilo v převážné míře k zakládání velkoplošných holosečí. Tím se rychle měnila dosavadní struktura porostů a s ní i klidové a pastevní podmínky, někdy k horšímu, jindy k lepšímu. Zvěř na tyto změny reaguje citlivě změnou stávanišť.

*Lesní kalamity
Změny porostní struktury vyvolané kalamitami mají na stávaniště jelení zvěře stejný vliv jako velkoplošné holoseče. Po kalamitách dochází k migraci zvěře do jiných přilehlých honiteb, které mohou být i jelení oblastí, vznikají tak nová stávaniště zvěře.

*Zvýšená návštěvnost lesů
V posledních několika desetiletích se soustavně zvyšuje návštěvnost lesů ve Žďárských vrších. To má velmi negativní vliv na život jelenovitých v oblasti. Toto nastává od časného jara až do pozdního podzimu a patří sem především pěší i motorizovaná turistika, letní sběr lesních plodů, později sběr hub, ale také sportovní akce všeho druhu, jako běžecké akce, motocyklové závody, cyklistické výlety a noční hromadné procházky školních dětí i starší mládeže z místních obcí i rekreačních center. V zimě jsou to pak hromadné lyžařské akce i lyžování jednotlivců či rodinných skupin. Lyžařské trasy jsou i přes upozorňování a zákazy lesníků s oblibou vedeny bezprostředně kolem krmelišť zvěře ve snaze zvěř uvidět. Této je pak narušován její pravidelný denní a noční životní rytmus, je od krmelišť odpuzována, čímž hladoví a stupňují se tak škody ohryzem a loupáním kůry mladých smrkových porostů. Rozháněním ve vysokém sněhu, často na povrchu zledovatělém, dochází u zvěře k zápalům plic a úhynu.

*Natláčky zvěře
Násilné změny stávanišť zvěře způsobuje často i nevhodný způsob lovení zvěře. Tím jsou natláčky nebo dokonce nadháňky zvěře, zvláště často opakované. Tento dřívější způsob, běžně používaný způsob lovu jelení zvěře se podařilo v průběhu let v naší oblasti omezit. Nyní se občas uplatňuje při lovu černé zvěře. Je však škodlivý jak pro zvěř jelení, tak i černou. Je příčinou toulavosti zvěře obou druhů, připravuje ji o potřebný klid a je příčinou zvýšených škod působených jelení zvěří na lesních porostech, u černé pak na zemědělských plodinách.


Vykonaný rozbor negativních vlivů na stávaniště jelení zvěře v oblasti nutí k zamyšlení, jakými cestami a prostředky lze kladně tato stávaniště ovlivnit a přispět k jejich žádoucí stabilizaci. Bude to samozřejmě především omezováním uvedených negativních vlivů. Významným kladným přínosem bude také přenesení myslivecké péče o zvěř přímo na její stávaniště nebo do jejich blízkosti. Důležité je v tomto směru vhodné umístění a vybavení krmelišť, která zvěř vyhledává v době svého strádání, což není ani u jelení zvěře jen doba zimní.

Z vyhodnocení sledovaných stávanišť vyplývá, že jsou vybavena na rozloze 3269 ha, celkem 34 krmelci a jeden krmelec tedy připadá v průměru na 5 kusů jelení zvěře. Tento stav se zdá být přiměřený. Přesto vykazuje dvě závady. Je to především určitá nerovnoměrnost rozmístění krmelců v oblasti i jejich nevhodné umístění. Mnoho krmelců je na svém místě již dlouhou dobu, někdy i 30 let i více. Jsou třeba dobře udržovány, ale porostní poměry se kolem nich změnily tak, že je nutné jejich přemístění na jiné, vhodnější místo. Buď se postupným nebo náhlým odkácením dřívějšího porostu vytvořilo kolem krmelce návětrné místo, což zvěř těžko snáší, nebo půda kolem zbahněla, což je rovněž závada. Vznik mlaziny v bezprostřední blízkosti krmelce způsobuje mimoto zvýšené škody působené zvěří. Jindy naopak kolem krmelce původně přiměřeně osluněného urostl okolní porost do té míry, že krmelec je nyní v trvale vlhkém a chladném stínu, což je rovněž pro zvěř nežádoucí. Ve všech takových případech je potřebné jeho přemístění.

Druhou závadou bývá vlastní konstrukce krmelce, nevhodná pro velkou zvěř jelení. V polesích tvořících centrální jádro jelení oblasti byly krmelce pro jelení zvěř budovány dobře. Byly velké, prostranné, s přiměřeným zásobníkem krmiva v půdním prostoru, se širokými jeslemi pro objemové krmivo a vyvýšenými korýtky pro jadrné krmivo. Strop byl dostatečně vysoký a střešní okapy široké. Pod takový krmelec přichází i jelen s mohutnou trofejí se vzpřímenou hlavou. Zvěř pod ním bere krmivo v suchu a má odtud potřebný rozhled po okolí. V honitbách, kde se zvěř jelení usídlila teprve dodatečně v posledních letech, však často taková krmná zařízení chybí. Krmelce jsou tu vybudovány menší a nízké, určené pro zvěř srnčí, které jelení zvěři nevyhovují. Porosty na stávaništích kolem nich jsou ve zvýšené míře postihovány loupáním a ohryzem, protože se zvěř k předloženému krmivu nemůže dostat.

Samozřejmým požadavkem pro stabilitu zimních stávanišť zvěře je soustavné předkládání krmiva po celou dobu strádání v přiměřeném množství a jakosti. Je nutné se znovu vrátit ke klasickému sušení lučního sena.Senáže nejsou pro zvěř vhodné. Plně je potřeba využívat možností granulovaného krmiva o hodnotném obsahu, jehož dodávky v posledních letech zabezpečuje v dostatečném množství Okresní myslivecký spolek ve Žďáře nad Sázavou.

Nezbytnou součástí myslivecké péče o jelení zvěř je přiměřená výměra dobře obhospodařovaných lesních luk. V naší jelení oblasti nebylo dosud bohužel přes veškeré přesvědčování dosaženo ani minimální rozlohy těchto nezbytných pastevních ploch v rozsahu aspoň 1% rozlohy lesa. V minulosti byly však známy případy kdy dobře obhospodařované a ročně dvakrát kosené lesní louky skýtaly po většinu roku velmi dobrou paši pro jelení zvěř. Účinně se tím předcházelo škodám na lesních porostech a toulavost jelení zvěře byla minimální.

Migrace jelení zvěře

Migrací jelení zvěře rozumíme přemísťování jednotlivých kusů nebo tlup jelení zvěře na větší, někdy i velké vzdálenosti, obvykle oboustranným směrem. Důvodem pro toto přemísťování jsou jednak přirozené pudy zvěře, kdy se zvěř pohybuje dlouhodobě po staletých, takzvaných migračních cestách. To se děje hlavně v krajinách lidmi méně osídlených, kde má zvěř pro svůj život přirozené podmínky. Jiným důvodem migrací jsou dočasné nebo trvalejší změny podmínek života zvěře na jejích stávaništích, jako jsou například změny povětrnostní, pastevní, trvalé zneklidňování atd.

Podle dosavadních zkušeností lze usuzovat, že po migračních cestách se častěji a na větší vzdálenosti pohybují dospělí jeleni, méně pak holá zvěř. U holé zvěře je někdy sporné, jedná-li se o skutečné migrace nebo jen o koncentrace, třeba i na větší vzdálenosti.

Jelení oblast Žďárské vrchy je z hlediska výskytu této zvěře územně izolovaná. Není tu bezprostřední návaznost na jiné jelení oblasti, jako je tomu například v pohraničních horách. Pokud zvěř odchází do jiných, vzdálených jeleních oblastí, mluvíme o migraci, přemisťuje-li se v rámci oblasti nebo jen do sousedních honiteb, říkáme tomu koncentrace.

Ve větší vzdálenosti od Žďárských vrchů leží tyto jelení oblasti:
- jelení oblast Jeseník – jih, ve vzdušné vzdálenosti cca 120 km
- jelení oblast Drahanská vrchovina, ve vzdušné vzdálenosti cca 90 km
- jelení oblast Podyjí, ve vzdušné vzdálenosti cca 100 km
- jelení oblast Novohradské hory – Třeboň, ve vzdušné vzdálenosti cca 160 km

Od počátků trvání jeleních oblastí byli žďárští myslivci přesvědčeni, že silní, dospělí jeleni jim z oblasti natrvalo odcházejí. Předpokládalo se že je to hlavně do Jeseníků a do Podyjí. Nelze tvrdit, že to není pravda. Ovšem stejně tak tvrdí např. myslivci z Drahanské vrchoviny nebo Jeseníků, že jim silní jeleni odcházejí na Žďársko. Mimoto je známo, že se někdy v říji objeví u nás silný, dospělý jelen, který zde předtím nebyl pozorován. Zdá se, že tyto skutečnosti potvrzují oboustranné migrace. Během let se tyto domněnky potvrzovaly přímým pozorováním zvěře na předpokládaných migračních cestách. Ukazuje se, že těchto cest nyní existuje celkem 5:


Migrační cesta do Jeseníků
Již na přelomu padesátých a šedesátých let se začala vyskytovat nově jelení zvěř v prostoru lesního závodu Svitavy, za nedlouho pak i v prostoru lesního závodu Moravská Třebová. Místní myslivci ji zprvu zatajovali. Později se však již v důsledku vzrůstajících škod ohryzem a loupáním lesních porostů zatajovat nemohla. Kolem roku 1975 byl na Svitavsku zjišťován trvalý stav jelení zvěře kolem 60 kusů. V současné době jsou tam údajně početní stavy ještě vyšší .Je těžké jednoznačně stanovit, odkud tato zvěř přišla.Žďárští myslivci soudí, že ze Žďárska, jeseničtí tvrdí, že z Jeseníků. Vycházíme-li z předpokladu, že jelení zvěř migruje častěji z poměrů povětrnostně a pastevně příznivějších, je možno usuzovat, že na Svitavsku se jedná spíše o zvěř ze Žďárské, na Moravskotřebovsku pak o zvěř z Jesenicka. Nelze ovšem vyloučit i přímé migrace mezi oběma zmíněnými jeleními oblastmi.

Migrační cesta na Drahanskou vrchovinu
O této migrační cestě jelení zvěře se dlouho nevědělo. Teprve zhruba před osmi lety byl zjištěn pobyt jednotlivých mladých osamělých jelenů v honitbách Bukov, Nedvědice a Doubravník, nyní i v honitbách Štěpánov a Prosetín. Zmíněné honitby jsou asi na poloviční vzdálenosti od Žďárských vrchů na Drahanskou vrchovinu.Zatím se předpokládá migrace ze Žďárska, zpětná migrace není doložena.

Migrační cesta na Podyjí
Tuto migraci předpokládali žďárští myslivci od počátku trvání jeleních oblastí. Usuzuje se, že se po této cestě jelení zvěř pohybuje jak do jeleních oblastí Podyjí, tak i do bližší bývalé jelení oblasti Moravský Krumlov – Rosice.V roce 1986 sdělil pan MUDr.L.Hodějovský, že již od roku 1978 se trvale zdržuje jelení zvěř v honitbě Zátiší – Svatoslav v okrese Třebíč. V roce 1985 tam bylo zjištěno celkem 12 kusů jelení zvěře, z toho 4 jeleni. Tento výskyt jelení zvěře byl na rozhraní okresů Třebíč, Žďár nad Sázavou a Jihlava, převážně v honitbách Zátiší – Svatoslav, Kamenice u Jihlavy, Měřín a Pavlínov. Bylo požádáno p přiznání statutu honitby, kde je chov jelení zvěře žádoucí. Byl stanoven normovaný stav 10 kusů ve IV.jakostní třídě, s přírustkem 50% ze stavu mateřské zvěře ročně. Později však bylo toto rozhodnutí zrušeno v důsledku zvyšujících se škod působených jelení zvěří a nedostatečného zájmu myslivců okolních honiteb o tento chov. Tuto migrační cestu zvěře na jižní Moravu narušila také dálnice Praha-Brno. Zpětná migrace z Podyjí na Žďársko nebyla zatím konkrétně zjištěna.

Migrační cesta do oblasti Novohradské hory – Třeboň
Tato migrační cesta jelení zvěře je zatím pouze předpokládaná, konkrétně doložená není. Usuzuje se na ni podle skutečnosti, že v posledních cca 12 letech se projevuje plošná rozpínavost jelení zvěře ze Žďárské oblasti směrem na Jihlavsko (Arnolecké vrchy) a dále, kde se začala vytvářet její trvalá stávaniště v průměrné vzdálenosti 40-50 km od Žďárska.

Migrační cesta Posázavím
Zde je podobná situace jako u migrační cesty na Třeboňsko, jenže cíl této migrace není zatím znám. Plošná rozpínavost jelení zvěře tímto směrem je známa již po více let ze Žďárska do některých honiteb na Havlíčkobrodsku. Ale vyskytuje se i ve vzdálenějším Posázaví. Zatím lze jen těžko předpokládat, že by cílem této migrační cesty přes hustě osídlenou a frekventovanou středočeskou krajinu byla některá vzdálenější jelení oblast v tomto směru, např. Brdy nebo Křivoklát.

Sledování a doložení migračních cest jelení zvěře ze Žďárských vrchů zkomplikovala v posledních 10-15 letech skutečnost, že se jelení zvěř začala z oblasti rozšiřovat do jejího bližšího i vzdálenějšího okolí. Důvodů pro toto rozšiřování je více, podrobněji byly popsány v předešlé stati. Nelze také popřít, že v některých případech je důvodem i nedostatečná myslivecká péče o zvěř v oblasti. Tlupy jelení zvěře proto vyhledávají příznivější podmínky pastevní i klidové. Laně tam pak kladou kolouchy a zvěř se tam usazuje natrvalo. Jeleni táhnou za laněmi, hlavně v době říje, po ní pak pokračují v některých případech po své migrační cestě dále.

Většina Žďárských myslivců nevěří, že by se zvěř, migrující z oblasti, zase do oblasti vracela. Považují proto migrace za chovatelské ztráty, zvláště proto, že se jedná obvykle o nejsilnější chovné jeleny. Ti pak mohou být na migračních cestách nedovoleným způsobem loveni. Z lokálního pohledu je to sice pravda, ale také víme, že ulovení jelena není vždy věcí jednoduchou. I kdyby se naše zvěř po migrační cestě nevracela, není vyloučeno, že k nám po ní přichází zvěř cizí, že tedy migrační cesty jsou obousměrné.

Příchod zdravé, chovné zvěře z jedné populace do druhé je obecně, po stránce zlepšení kvality populací, určitě prospěšný. Znamená zvýšení a upevnění kvality populace, čili "osvěžování krve". V mysliveckém chovatelství přistupujeme k tomuto genetickému zvyšování kvality s úspěchem i uměle, cestou tzv. vnitrodruhového připařování, To je ovšem záležitost značně nákladná.Důkazy o příznivém vlivu migrací na stavy zvěře je proto zapotřebí jejich trpělivým a dlouhodobým sledováním dále shromažďovat a vyhodnocovat.

Klidové části jelení oblasti

Od počátku 70.let vzrůstala výrazně návštěvnost lesů v jelení oblasti. To mělo za následek celoroční zneklidňování jelení zvěře. Neklid se negativně projevoval na zvěři zejména v jejích biologicky nejcitlivějších obdobích, jako je březivost laní, kladení a výchova kolouchů, říje a zimní pobyt zvěře u krmelců.Zvěř začala opouštět centrální část oblasti a rozcházela se na klidnější stávaniště mimo jelení oblast.

Z hlediska chovatelského je klid v oblasti chovu nezbytnou životní podmínkou jak pro zvěř jelení, tak černou. Pro dobrý zdravotní a psychický stav jelení zvěře je to často podmínkou zachování jejího života. Její stálá stávaniště jsou místy jejího odpočinku, zná tam svoje obvyklé ochozy a místa pastvení. Je-li z těchto stávanišť vyháněna, koncentruje se do větších tlup, toulá se po místech pro ni neznámých a žije v neustálém stresu. Jsou tak narušeny její obvyklé životní pochody, těžce vyhledává vhodná pastevní místa, jakož i místa pro odpočinek a klidné přežvykování. Důsledkem je narušení jejího zdravotního stavu, časté případy úhynu mladých kusů a výskyt nadměrných škod, působených na lesních porostech a zemědělských plodinách.

V roce 1981 zpracoval poradní sbor návrh na vyhlášení klidových částí jelení oblasti a žádal opakovaně Jm KNV v Brně o jeho schválení. Návrh se stal také součástí Územního plánu velkého územního celku Žďárské vrchy. Ten zadala ke zpracování Správa Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a jeho financování zajišťoval Jm KNV v Brně. Zpracování a projednávání tohoto obsáhlého díla se však protahovalo. Teprve v roce 1988 byl schválen a na jeho základě byla vydána vyhláška Jm KNV, kterou byly zásady plánu prohlášeny za závazné. Tím se stalo závazným také respektování klidových částí jelení oblasti.

Pro jelení zvěř bylo na území jelení oblasti vyhlášeno 8 klidových částí, a sice: Blatka, Křivý javor, Kamenný vrch, Krejcarský les, Karlštejn, Padrtiny, Ransko a Vápenice. V klidových částech má být potřebný klid jelení zvěře zabezpečován těmito omezeními:

- zákazem vjíždění motorovými vozidly jednostopými i dvoustopými do klidových částí
- zákazem pobytu pěších turistů mimo vyznačené cesty a pěšiny, tedy i zákazem sběru lesních plodů a hub v klidových částech
- požadavkem, aby turisté procházející po vyznačených cestách se chovali tiše
- zákazem vytyčování lyžařských tras klidovými částmi a v blízkosti krmelců


Škody působené jelení zvěří loupáním a ohryzem kůry lesních porostů

Hodnocení výsledků mysliveckého hospodaření v jelení oblasti by nebylo úplné bez přihlédnutí ke škodám, které působí jelení zvěř na lesních porostech. Tyto škody byly velmi značné ve vzdálenější, ale i nedávné minulosti. V mnohých případech se projevují citelně i v současné době. Jejich vznik a rozsah nejen ohrožuje pro příští desetiletí hospodářské výsledky lesního hospodářství, ale loupání a ohryz lesních porostů vytváří nebezpečí častého opakování polomových kalamit.

Škody působené jelení zvěří na lesních porostech jsou trojího druhu:
- okus výhonků, hlavně terminálních, na mladých lesních kulturách a nárůstech z přirozeného zmlazení
- loupání kůry na stromech lesních porostů středních věkových stupňů ve vegetační době
- ohryz kůry na těchto stromech v době zimní, kdy je půda zmrzlá

Z uvedených škod je nejzávažnější právě loupání a ohryz kůry. Stupeň poškození na jednotlivém stromě se posuzuje především velikostí rány na kmeni stromu, vzniklé loupáním nebo ohryzem. Nejškodlivější je rána vzniklá ohryzem po celém obvodu kmene, kdy je okolo stržena lýková vrstva. Strom takto poškozený odumírá v krátké době uschnutím.

Letním loupáním kůry vznikají obvykle naráz rány poměrně veliké. Zvěř nakousne kůru na stromě ve výši své hlavy a trhnutím směrem vzhůru vytrhne pentlici kůry, často dosti dlouhou. Někdy ji pozře celou, jindy jen spodní část. Horní část, zvěři nedosažitelná, zůstává pak viset na stromě. Tímto loupáním škodí často osamělí starší jeleni, ale i laně v prvním období po kladení koloucha, ukrytého v ohroženém prostoru. Pokud je kolouch málo pohyblivý, laň ho neopouští a z nedostatku pastevní příležitosti loupe.

Zimní ohryz kůry je pro zvěř obtížnější. Vyhryzáváním zmrzlé kůry a lýka vznikají rány zprvu menší, opakováním ohryzu během zimy pak dosahují značné velikosti nebo jich vzniká na jedno stromě několik. Zimní strádání zvěře způsobuje, že rozsah škod bývá zimním ohryzem větší než letním loupáním.Škody se znásobují také tím, že je nepůsobí jen jednotlivé kusy, ale obvykle celá tlupa zvěře.

Škody působené loupáním a ohryzem kůry jelení zvěří jsou primární. Samy o sobě by nebyly snad tak škodlivé, kdyby nedocházelo po nich ke škodám sekundárním. V místech poškození kůry a lýka vnikají do dřeva infekce saproparazitních hub a druhotná hniloba, šířící se k vrcholu a patě poškozených stromů, zachvacuje jejich oddenkové části.

Podle šetření na vzornících smrků dosahuje hniloba v průměru dva až čtyři metry od země, v dospělých porostech nezřídka i do výšky šesti metrů od pařezu. Takto opakovaně zvěří poškozované porosty produkují místo kvalitní užitkové hmoty kolem 30% hmoty snížené kvality, z valné části palivo a výmět, který je prakticky neprodejný. V porostech napadených zvěří lze sice zprvu předcházet škodám účelně vedenými probírkami, při nichž se odstraňují stromy nejvíce poškozené, při opakovaném napadení silným poškozením nelze však již žádným pěstebním opatřením zabránit následnému prolamování hnijících porostů těžkým sněhem, námrazou či větrem.Každým nově ohryzaným či oloupaným stromem se tyto škody znásobují a hniloba ve stromech postupuje až do konce jejich života.

Škodám působeným loupáním a ohryzem smrkových porostů jelení zvěří věnovali žďárští lesníci odedávna zvýšenou pozornost. Stejně tomu bylo i v období trvání jelení oblasti. V posledních dvaceti letech byly však bohužel tyto škody odhadovány a zjišťování jejich skutečného rozsahu bývalo ledabylé. Teprve v roce 1988 byly z podnětu Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy na rozšířeném zasedání jejího poradního sboru, uskutečněného dne 12.5.1988, podrobněji zhodnoceny za účasti prof.Ing.Aloise Černého, CSc., odborníků lesoprojektu a provozních pracovníků místních lesních závodů.

Bylo konstatováno, že vyšetřené škody na území, kde žije žďárská jelení populace, se vyskytují zhruba na 15000 ha lesů a poškozená porostní zásoba činí cca 3,5 milionu m3. Při průměrném 30% znehodnocení této dřevní hmoty dochází ke škodě, vyjádřené v dnešních cenách ve výši cca 1 miliarda Kč.

V posledních letech se problematikou škoda působených zvěří zabývají soustavně kontrolní orgány Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou. Ze zjištěných případů zavinění jsou vyvozovány postihy podle platné vyhlášky o oceňování těchto škod. Zavinění způsobuje často nesprávná technika zimního přikrmování jelení zvěře. Bývá tomu tak vyvezením hromad zkažených hnijících brambor či jiného dužnatého krmiva. Zvěř se u těchto hromad soustředí, braním zkažené potravy u ní dochází k těžkým zažívacím poruchám a důsledkem je pak totální ohryz porostů v širokém okolí těchto hromad.