Tuleň

Tuleni
(Phocidae, Phocina), čel. ploutvonožců (v. t.) na vodu nejlépe přizpůsobených, krátkého krku a bez boltců. Zadní nohy nesou jako přední drápy, jsou však stále nazad obráceny, k veslování způsobilé a nemohou posunuty býti pod trup. Pohyb na suchu děje se hupkováním pomocí předních končetin. V čas rozmnožování [Tuleni] shromažďují se ve velikých houfech, jakož se vůbec vyznamenávají družností a velikou láskou k mláďatům, jichž má samice obyčejně jedno, nikdy více nežli dvě. Mláďata matka zpočátku učí plovati a první týdny nechce se těmto do vody. Později vydrží tuleň pod vodou 8-25 minut; ponořen shání svou potravu, hlavně ryby, raky a měkkýše. Hlas [Tuleni]-ňů jsou zvuky jako štěkání, u mladých křiku dětí podobný, nikdy nepodobá se řvaní lachtanův.

[Tuleni] zastoupeni jsou as 16-17 formami, druhy neb spíše jen odrůdami hlavně na severní polokouli poblíž břehů mírného a studeného pásma. Počátkem zimy stěhují se k jihu, prchajíce před troucími se krami ledovými, mezi nimiž mnoho jich bývá utlučeno. Mimo člověka padne mnoho [Tuleni]-ňů za obět medvědům ledním a kosatkám. Člověk ubíjí jich nesmyslně mnoho pro tuk a kůži. Pro Eskimáky a jiné seveřany jsou [Tuleni] životní otázkou, poskytujíce jim nejen potravu, ale i materiál na lodi a sáně, oděv a lovecké náčiní. Eskimáci loví tuleně ve svých lodich z koží urobených harpunou neb číhají na ně u otvorů v ledu. Ve Skandinavii lécejí na ně osidla, ubíjejí je kyji, ručnicemi, u Nového Foundlandu a na Jan Mayen i parníky na ně vypravují. Tuleň obecný (Phoca vitulina), mořský pes, má délky 1,5-1,8 m, barvy jest žlutošedé s temnějšími skvrnami, mění se však v kresbě i barvě. Hlavu má zakulacenou, ovální, tlamu krátkou a tupou. Zubů 34, podle vzorce 3/21/15/5. Obývá severní Atlantský i Tichý okeán až daleko do Ledového moře. Povahy jest mírné, v končinách, kde poznal člověka, jest velmi opatrný, v zajetí však snadno se spřátelí se svým hlídačem, slyší na jméno jim dané, vyšplhají se na zavolání na sucho, naučí se i pro pána svého ryby chytati, z ruky hlídačovy ryby přijímati atd. S [Tuleni]-něm obecným jest blízce příbuzný i tuleň sibiřský (Ph. sibirica), žijící ve sladké vodě Bajkalského jezera, i tuleň kaspický (Ph. caspica) z moře Kaspického, jen slabě slaného. Značnější velikosti jest tuleň šedý (Halichoerus [v. t.] grypus). Jiný evropský druh [Tuleni]-ňů bahoň, bahon (Monachus albiventer) obývá Středozemní a Černé moře, Atlantský okeán až po Kanárské ostrovy. Bývá 2,4 m dlouhý, má jen 32 zubů. Velmi snadno krotne, v Anglii vystavovali jej jako »mluvící rybu«. Moři arktickému náležejí tuleň draslavý a grónský (Ph. hispida a groenlandica), jakož i největší tuleň vousatý (Ph. barbata). Zvláštní čepicovitou naduřeninou na hlavě vyznamenává se čepcol hřebenitý (Cystophora cristata), dosahující až 3 m délky. Statečný tento druh postaví se i člověku a lov jest tím obtížnější pro Eskimáky, že proti raně kyjem chrání [Tuleni]-ně tohoto čepicovitá naduřenina na hlavě. Všechny [Tuleni]-ně délkou předčí rypouš sloní (Macrorhinus elephantinus), maje až 5 m. U samce prodlužuje se nos ve zvláštní chobot až 40 cm dlouhý, jenž, je-li zvíře podrážděno, může býti prodloužen až dvojnásob. Dnes rypouš rozšířen jest po jižních končinách okeánů, na sev. polokouli stálým pronásledováním zmizel úplně.

Tento referat byl nalezen na strance http://lvi-zirafy-orli.blog.cz/0705/tuleni-info (moje stranka)