Kočka divoká

Rozšíření a početnost
Současné ostrůvkovité rozšíření naznačuje hranice jejího původního rozšíření od Skotska až do střední Asie a severní Afriky. Na většině evropského areálu se zachovalo v důsledku lovu a přeměny krajiny pouze nesouvislé ostrůvkovité rozšíření.

V blízkosti lidských sídel je ohrožena křížením s ferálními populacemi domácích koček, v populaci skotských koček může být až 40% kříženců. To snižuje genetickou hodnotu druhu. Kočka divoká trpí i ničením jejího přirozeného prostředí.

Početnost v celé Evropě v posledních letech klesá. Kočka divoká na celém svém areálu není ohroženým druhem, ale z mnoha oblastí vymizela.

V některých oblastech v Evropě (např. na území SRN) se dělají pokusy o reintrodukci zaniklých populací. V Čechách byla vyhubena v 18. až 19. století, na Moravě až ve 20. století. Po druhé světové válce, kdy se zvyšovala početnost tohoto druhu v Německu, však pronikli někteří jedinci i do severních Čech, odkud byly publikovány údaje o výskytu i o několika odstřelech. Na Slovensku bylo v 50. a 60. letech zaznamenáno celkové zvyšování početnosti i rozšiřování hranic areálu, ale v 70. letech se začala početnost z dosud neznámých důvodů opět silně snižovat.

V textu Bernské konvence je uvedena kočka divoká v seznamu chráněných druhů.

V Česku je ohroženým druhem, který žije v početnější populaci nejblíže na Slovensku a okrajově se vyskytuje v lesích na Moravě a několik párů žije i na Šumavě. V Česku je podle vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. kriticky ohroženým druhem. Kočka divoká je ve smyslu zákona o myslivosti zařazena mezi lovnou zvěř. Vzhledem k jejímu rozšíření je v Česku celoročně hájená.

Velikost
Hmotnost: okolo 8 kilogramů
Výška: asi 44 centimetrů
Délka těla max 80 centimetrů

Zbarvení
Srst má šedou až šedohnědou, mourovatě pruhovanou. U afrických a asijských poddruhů, může být srst nažloutlá nebo načervenalá.

Stanoviště
Charakteristickým životním prostředím kočky divoké evropské jsou nesouvislé listnaté lesy v pásmu bukovém a dubovém. Zvířata se mohou vyskytovat i ve smíšených lesích ve vyšších polohách, ale optimum je ve výšce 200 až 300 m n. m. Zdá se, že limitujícím ekologickým faktorem jejich rozšíření je průměrná výška sněhové pokrývky. Kočka je aktivní za šera a v noci. Přes den se skrývá v dutinách stromů nebo ve skalních štěrbinách, méně často v zemních dírách a vzácně i v opuštěných budovách. Z toho vyplývá, že intenzifikací lesního hospodářství se stav jejího životního prostředí zhoršuje.

Biologie
Kromě doby páření žije kočka samotářsky. Hranice individuálního teritoria, které zabírá asi 50 ha, si značkuje škrabáním stromů nebo trusem. Páří se koncem zimy, v únoru a březnu. Po 63 až 68 dnech rodí ve skrytém pelechu 3 až 5 mláďat, kterým se po 10 dnech otevírají oči a ve stáří 6 až 7 týdnů začínají přecházet na masitou potravu. Zvířata pohlavně dospívají koncem prvního roku života a v přírodě se dožívají 12 až 14 let. Hlavní potravou kočky divoké jsou drobní hlodavci, kteří absolutně převládají zvláště v podzimních měsících, méně ptáci, obojživelníci, hmyz a zřídka i větší savci, jako je např. zajíc polní. Kočka nejčastěji loví kořist na okraji lesních porostů.