PŠTROSI

Pštros je nevětší žijící pták. Na základě urimentálního utváření jeho křídel a letek nemůže pštros létat, ačkoliv jeho předkové tomu byli schopni. Jako kompenzaci své neschopnosti létat má pštros velmi silně vyvinuté nohy, s nimiž může docílit rychlostí nad 60 km/h po více než 10 minut. Pštros je jediný pták na světe jen s dvěma prsty. Malý prst slouží pro rovnováhu. Velký prst má dlouhý, paznehtu podobný nehet. Tento způsobuje, že pštros společně se silnými nohami může být nebezpečný při chůzi nebo kopnutí. Pštrosi mají velmi dobrou schopnost vidění. Za podpory periskopického krku mohou dělat pohyby až do vzdálenosti 3,5 km. Stejně tak je možné, že mohou fixovat předměty přímo pod svým zobákem.
Tělesné míry pštrosa
Výška 2,10 - 2,50 m
Délka krku 90 - 95 cm
Hmotnost 105 - 125 kg
Rychlost až 60 km/h
Nosnost na "hřbetu" až 60 kg
Výška kolenního kloubu 98 - 109 cm
Inteligence
Jedna z charakteristických vlastností pštrosů je jejich divokost. Zvlášť mladí pštrosi se mohou stát zcela neovladatelní, pokud nejsou ve stálém kontaktu s lidmi. Také jedno arabské přísloví říká: "?hloupější než pštros" a to právě pro jejich inteligenci. Na druhé straně působí pštrosi na základě své "přátelské" vlastnosti mohou žít na velkých farmách jako "hlídači" jiných zvířat. Pštrosi mohou být chování společně např. se skotem a ovcemi. Pštrosi si zvyknout při denním ošetřování dobře na styk s lidmi, stávají se úplně krotkými a mohou se přizpůsobit podmínkám člověka. Existuje dokonce zpráva, podle které byli pštrosi vycvičení jako pasáčci a potom použití samostatně jako pastýři ovcí. Zvířata jsou hlavní atrakcí na výstavních farmách v jižní Africe a mohou být dokonce i osedláni
Rozdíly a zvuky
Dospělá samčí, popř. samičí zvířat a mohou být zřetelně rozlišena pomocí svého sytě černého popř. hnědého opeření a rozdílné tělesné velikosti. V době páření se kromě toho zbarvují samcům rudě zobáky, okraje očí a kůže nad běhákem. Rudé zbarvení je způsobeno sekrecí hormonů varlat, u slepic jsou to hormony vaječníků, které potlačují tvorbu černého opeření. Nafouknutý zbytnělý krk a tokání kohouta je již podrobně popsáno v Brémském životě zvířat. Tímto nafukováním krku, které souvisí viditelně také s podivnými tóny, láká kohout slepice anebo vyzývá protivníky. Zvuky jsou slyšet většinou v době rozmnožování, někdy ale, zvláště během noci, také bez viditelné příčiny. Holanďané na Kapu nazývají tyto zvukové výjevy samčích pštrosů "brumlání". Může jen brumlat, když stojí tiše, ale ne, když je v pohybu. Je to zvláštní bručící tón, o kterým lze těžko říci odkud vlastně přichází, která ale dělá úplně dojem, jako by zesiloval do hlasitého řevu, kdyby jen pták chtěl. Každé jednotlivé bručení se skládá ze tří zvláštních tónů, dvou krátkých a jednoho dlouhého Přitom není otevřen zobák a vzduch není vypouštěn, při každém třetím ve velmi vysokém stupni.Tento šum - volání nebo křik ho nelze nazývat - je opakovně vyražen a zní v tiché noci cize a divoce. Jiné zvuky se neozývají pouze u kohoutů, ale u obou pohlaví, totiž v hněvu lze slyšet při velké zlosti duté hrdelní tóny a jako varovné zvolání krátký ostrý výkřik. Ještě nedospělí mladí pštrosi každého stáří mají zvonivý pronikavý naříkavý křik.
Kostra
Nejvíce impozantní část kostry pštrosa je prsní kost (sternum), 1 až 4 cm silná kost z houbovitého materiálu. Prsní kost chrání prostor thoraxu při boji a při srážce s překážkou (často ovšem ne dost efektivně). Prsní kost je charakteristická chybějícím kýlovitým hřebenem prsní kosti, který se jinak u ptáků vyskytuje. Tato vlastnost propůjčuje řádu, ke kterému pštros patří také jméno: Raitae je odvozeno z latinského slova Ratis: bez kýlu. Na základě schopnosti létat u jeho předků jsou kosti pštrosa lehce stavěné a proto značně ohroženy zlomením. Skládají se z řídké vnější stěny, která je buď dutá nebo vyplněná len houbovitým kostním materiálem. Protože vystrašení pštrosi reagují panickým strachem a přitom se pokoušejí všechno povalit v běhu, přesto všechno mohou přehlédnout, je riziko poranění a zvláště zlomení kostí velmi vysoké. Zlomeniny kostí jsou velmi těžce léčitelné a zvíře musí být většinou usmrceno. Klíční kosti u pštrosa chybějí úplně. Stydké kosti jsou srostlé dohromady a podporují střevní ústrojí. Další zvláštnost spočívá v tom, že zobák se skládá ze 13ti samostatných kostí, které nejsou srostlé a jsou drženy pohromadě silnou vnější kůží. Proto je také umožněno rudé zbarvení během tokání.
Zažívací soustava
Na místo volete má pštros vakovitou jícní rouru, ve které se soustřeďuje krmivo. Při zdvižení hlavy je dopravováno krmivo do žláznatého žaludku, kde se mísí s trávicími šťávami z asi 300 žláz, které se nacházejí na dorzálním konci žláznatého žaludku. Žláznatý žaludek přechází nahoru do žvýkacího nebo svalnatého žaludku. Svalnatý žaludek je velký orgán s hmotností přibližně 2 kg, jehož vnější stěny mohou být silné až 92mm. Svalnaté stěny jsou odděleny 3 - 4mm silnou ochrannou blanou. Obsah svalnatého žaludku obsahuje vedle potravy cca 1,5 kg kamenů, které rozmělňují potravu. V závislosti na opotřebení zůstávají kameny jen po určitou dobu ve svalnatém žaludku a poroto musí být stále nahrazovány. Výstup ze žaludku Sphinkter - svalem odděluje svalnatý žaludek od tenkého střeva. Dorostlá délka tenkého střeva činí cca 6 m. Z přechodu z tenkého do tlustého střeva vybíhají dvě slepá střeva, která jsou asi 1m dlouhá a v nich se shromažďují bakterie štěpící celulózu. Tlusté střevo u dospělého pštrosa má impozantní délku cca 16 m a skládá se z tlustšího prvního dílu a z druhého slabšího úseku. Cesta slepými střevy a tlustým střevem si vyžádá značnou dobu (u kuřat 36 h) a tím je zaručeno co možná nejlepší zhodnocení rostlinných vláken. Poslední část trávicího ústrojí tvoří kloaka s třemi komorami. V první komoře končí tlusté střevo a uskutečňuje se resporce ještě existující vlhkosti. Ve druhé komoře, končí močovod a vejcovod, popř. semenovod. Vnější komora, obsahuje pohlavní orgány. Teplota v kloace činí asi 39 - 40 °C.
Ostatní orgány
Mozek pštrosa má průměrnou hmotnost 40 g, právě dvě třetiny hmotnosti jednoho oka pštrosa. Zdravý mozek má bělavé zbarvení a je potažen sítí jemných cévek. Srdce je pokryto žlutou (nahnědlou tukovou tkání) a váží cca 600 - 700 g. Ve zdravém stavu je hladké, beze skvrn a mírně třpytivé. Dvoulaločná játra jsou modro hnědá, a velice tuhý orgán. Na rozdíl od savců letí játra na prostorem thoraxu a po obou stranách srdce. Pštros nemá žlučník. Pštros má dvě lehce zbarvené plíce. Každá plíce přechází do 5ti vzduchových vaků, které pokračují do hlavních kostí, zvláště do kostí křídel, prsní kosti a hřbetních obratlů. Ledviny jsou asi 30 cm dlouhé a až 7 dm silné, načervenale nahnědlé orgány. Ledviny jsou trojlaločné a mají zrnitou tkáň. Přiléhají podél páteře od posledního žebrového oblouku. Močové cesty končí ve střední komoře kloaky, ve které se moč uchovává až do vyměšování.
Oči
Oči mají při průměrných 60 g čtyřnásobnou hmotnost lidského oka. Jsou opatřeny vně dolního a horního víčka ještě jedním kožním víčkem. Kožní víčko se zavírá z vnitřního očního koutku k vnějšímu a slouží k udržování očí v čistotě.