Pavouci

V africké poušti Namib pracuje pozoruhodný kameník. Pavouk matematik (rod Ariadnina) si totiž kolem vchodu do svého doupěte dělá konalý kruh. Všechny použité oblázky jsou přibližně stejně velké, mají stejný tvar i barvu - nejraději má tento pavouk křemeny. Není známo, proč pavouk kamínky počítá a rovná je do kruhu, ale zřejmě ho drobnými otřesy upozorňují na blížící se kořist.

Někteří pavouci maximálně využívají výhody soužití ve velké skupině. Tyto druhy žijí v tropických lesích celého světa. Společnými silami tkají pavučiny přes metr dlouhé, společně loví, a dokonce si navzájem hlídají potomstvo. Většina pavouků se příslušníkům vlastního druhu obvykle vyhýbá, protože jim hrozí sežrání. Společenští pavouci naopak vytvářejí až desetitisícové kolonie. Když spojí síly, dokážou utkat větší pavučinu, do níž se chytne víc kořistí. Takovéto pavučiny, připomínající houpací sítě, jsou dlouhými vlákny uchyceny k rostlinstvu, a to zejména nad řekou nebo mýtinou. To, že spolupracují, umožňuje pavoukům také získat větší kořist. Když nějaký hmyz vletí do pavučiny, začne se v ní zmítat. Chvění upozorní pavouka, který je nejblíže. Jestliže je však lapená kořist příliš velká a sám by ji nezvládl, dorazí mu na pomoc posily. Pětimilimetroví pavoučci si díky tomu poradí s kořistí velkou třeba i přes šest centimetrů a tak velký úlovek pak bohatě stačí nasytit celou kolonii. U pavouků je také velmi neobvyklá společná péče o potomstvo. Pavouci žijící v koloniích však běžně pečují o mláďata, která nejsou jejich.

Pavouci nepozřou nic tuhého - jejich potravu tvoří jen tekutiny. Pavouk svou kořist paralyzuje nebo rovnou zabije jedem, který do jejího těla vpraví klepítky (chelicery) umístěnými na hlavě. Pak do těla oběti vyvrhne žaludeční šťávy s trávicímy enzymy. Vnitřní orgány kořisti (většinou hmyzu) se poměrně rychle rozloží na kašovitou hmotu, kterou pak pavouk pomaluje nasaje do žaludku.