PLOŠTICE

POČET DRUHŮ: Ve světě asi 40 000 v 73 čeledích; v ČR asi 800 druhů ve 33 čeledích.

ZNAKY: Mohutná štítovitá předohruď s dozadu vyčnívajícím štítkem. Ústní ústrojí bodavě sací. Základem jejich bodavě savých ústních orgánů jsou dva páry kusadlových a čelistních bodců uložených v zobcovité pochvě dolního pysku. Při sání pronikají do tkáně jen bodce s potravním a slinným kanálkem, zobec zůstává vně ohnutý. Po vpichu bodců jsou do napadené tkáně vpraveny sliny, které ji natráví do kašovité podoby, vhodné k nasátí do zažívacího traktu. Sání umožňuje jakási ústní pumpa tvořená mohutnými svaly upínajícími se na horní patro předústní dutiny. V zadní části středního střeva mají slepé výběžky nebo komůrky se symbiotickými bakteriemi, které jim poskytují doplňkové živiny. Na potomky jsou symbionti většinou přenášeni při kladení vajíček - samice potře povrch vajíček bakteriálním povlakem anebo vyklade mezi snůšku balíčky s cystami, které larva hned po vylíhnutí vysává.
První pár křídel původních ploštic je homogenní, kožovitý, u odvozených skupin vznikla polokrovka se základní částí a částí koncovou. Někdy bývají křídla v různém stupni zakrnělá, a co je zajímavé, dokonce k tomu dochází i v rámci jediného druhu. Druhý pár křídel je blanitý. Tykadla většinou čtyřčlenná. U řady druhů se na různých místech těla nacházejí stridulační orgány, jejichž zvuk zachycují sluchové orgány nebo sluchové brvy. Ploštice mají pachové žlázy. U larev je najdeme na hřbetu zadečku, u dospělců po stranách zadohrudi. Při dotyku způsobují jejich sekrety u hmyzu ochrnutí, přičemž před vlastními účinky chrání ploštici tuhá, nepropustná kutikula.
VELIKOST: 0,8 - 42 mm

ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je nedokonalá. Samičky kladou vajíčka (jsou oviparní). U některých druhů tak činí pomocí krátkého kladélka. Vajíčka jsou kladena většinou na živný podklad, samice některých druhů se o vajíčka a později i larvy po určitou dobu starají. Dospělcům podobné larvy dospívají až po pátém svlékání. V chladnějších oblastech má většina druhů jen jednu generaci, přezimují dospělci nebo vajíčka.

POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Ploštice tvoří velmi různotvárnou skupinu hmyzu obývající rozmanité prostředí včetně vod, některé druhy pronikly i na moře. Většina ploštic je býložravá, žijí na nejrůznějších rostlinách; mnoho druhů je dravých (např. většina vodních ploštic), část z nich je specializována na sání krve teplokrevných obratlovců včetně člověka.


RUMĚNICE POSPOLNÁ
POPIS:Ruměnice měří 10-12 mm. Má oválný obrys těla s nápadnou černo-červenou kresbou. Křídla většinou nejsou plně vyvinutá (apterus znamená bezkřídlí). Ruměnice bezkřídlá je také jejím starším názvem, který je uváděn v literatuře. Starší pojmenování je také kněžíček. Nohy jsou černé. Při bedlivějším pozorování zjistíme, že každá ruměnice je v drobných detailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastní zbarvení ji chrání před nepřáteli - ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje

ZAJÍMAVOSTI:Jedná se o velmi společenský druh. Již od časného jara se objevuje (vyhřívá) v houfech u zdí či pat stromů. Ve velkém počtu žije na lípách, občas i na akátech nebo tam, kde kvete sléz. Zpočátku jsou ruměnice ospalé a pomalé, tudíž není problém se jich dotknout. Přestože jim sluneční svit nevadí, dávají raději přednost stinným místům. Hlavní složkou stravy jsou především plody lípy - semena pokrytá sladkými šťávami. Samičky k sobě vábí samce sexuálně přitažlivými sekrety.Může se stát, že páření trvá celý den. Svá vajíčka klade samička do vlhké půdy, do štěrbin kůry, pod listí a mech. Ruměnice můžeme pozorovat až do pozdního podzimu. Přezimují dospělí jedinci. Žlázy larev produkují jako u jiných ploštic typicky páchnoucí sekret sloužící k odstrašení nepřítele.
ROZŠÍŘENÍ:Jde o druh, který je velmi rozšířený v Evropě, severní Africe, severní Asii a Střední Americe. Ve světě žije 400 druhů ruměnicovitých, z toho pouze dva v České republice. Setkáváme se s ní od dubna do září.

BRUSLAŘKA OBECNÁ
Zdržuje se na hladinách stojatých vod. Je 2 cm velká a má tělo a nohy pokryté chloupky. Loví hmyz tak, že bodavě sacím ústrojím vysaje krev a oběť postupně slábne. Dospělí jedinci dobře létají. Setkáváme se s ní od března do října.Tmaví dospělci mají nápadné dlouhé nohy;přední pár noh je však nápadně kratší než pár střední a zadní.Tělo je štíhlé a protáhlé. Jejím životním prostorem jsou pomalu tekoucí vody.Tato ploštice se vyskytuje také na kalužích. Tento druh se pohybuje-zásluhou brv na povrchu nožních článků-trhavými a velmi rychlými veslovitými pohyby po vodní hladině a přitom velmi úspěšně loví menší hmyz.Vyvíjejí se jako všechny ploštice bez stadia kukly.Dospělá zvířata přezimují.Dobrá schopnost letu umožňuje široké rozšíření druhu.

VODOMĚRKA ŠTÍHLÁ
Vodoměrka má štíhlé, protáhlé a černohnědě zbarvené tělo, dlouhou dopředu protaženou hlavu. Má nepatrně viditelný sosák, kterým se přímo vbodne do kořisti a vysaje ji(nejčastěji drobný hmyz). Velikost těla 9-12 mm.Vyskytuje se ve formě dlouhokřídlé i krátkokřídlé. Obývá téměř celou střední Evropu .Přebývá na vodní hladině v blízkosti břehu, kde přebývá většinu svého života. Vodoměrka lehce pobíhá po vodní hladině s pokrčenýma, doširoka roztaženýma nohama


SPLEŠŤULE BLÁTIVÁ
Dravá vodní ploštice, vyskytuje se po celé Evropě včetně Velké Británie. Má ploché, podélně oválné tělo šedé, hnědé nebo načervenalé barvy, asi 20 mm dlouhé. Malá hlava je vnořena do štítu, tykadla jsou krátká, na spodní straně hlavy. Křídla jsou dobře vyvinuta, polokrovky kryjí celý zadeček, splešťule však létá zřídkakdy. První pár končetin je přizpůsobený k lovu kořisti, další dva páry jsou kráčivé. U dospělců jsou nápadným znakem dvě, asi 8 mm dlouhé dýchací trubičky na konci zadečku, které slouží k dýchání atmosférického kyslíku, aniž by se ploštice samotná musela vynořit.
Splešťule žije na dně stojatých nebo pomalu tekoucích vod s bahnitým dnem a porostlými břehy, vyskytuje se při březích rybníků a na dolních tocích řek, kde žije skrytá v sedimentu. Pohybuje se velmi pomalu, kořist chytá pomocí nohou, podobně jako kudlanka.