Andulka vlnkovaná

Koupě andulky:
    Až po vybavení klece je nejlepší jít do obchodu pro andulku. Díky tomu budete moct hned po transportu domů ptáčka vypustit do klece, kterou hned zabydlí a začne si na ni zvykat. Nejlepší je, když koupená andulka je mladá. Myslím, že by mělo stačit zeptat se v obchodě prodavače, který Vám poskytne požadované informace. Nejlepší je podle mého názoru andulka, která je stará do tří až čtyř týdnů. Snadno si zvyká na nové prostředí a mnohem snadněji se učí. Ať koupíte jakoukoli andulku, je dost možné, že se jí hned nebude chtít do jídla. Je to normální. Každá andulka se přizpůsobuje různou dobu. Může se stát, že nebude třeba i dva dny jíst. Některá naopak (třeba jako můj Žak) se dá už první den do jídla. Jde o první zkušenost. To u andulek platí se vším.
Jednu, dvě nebo ještě více andulek?:
    Každý ví, že andulky jsou od přírody velmi společenské, v přírodě se osamocené andulky nevyskytují. Když se mladí ptáci uvolní z rodinné vazby, žijí s ostatními mladými několik měsíců ve velkých hejnech. Potom se spojí s jedním partnerem a tato vazba vydrží většinou celý život.
    Mimo dobu hnízdění se vyskytují andulky, často v obrovských hejnech, na místech, kde nalézají potravu, vodu a stromy na odpočinek.
    Bylo by smutné držet taková zvířata po celý jejich život osamoceně. Kdo z vás sleduje, kolik času stráví pár andulek vzájemnou péčí o své peří a jinými něžnostmi, musí uznat, že sám nikdy tolik času a trpělivosti své andulce věnovat nemůže.
    Pokud se čerstvě vylétlá andulka dostane do péče člověka, velmi brzy přilne nejen ke svému ošetřovateli, ale i k nejrůznějším předmětům na hraní, které má v kleci. Sameček začne tokat směrem k uchu, nosu nebo třeba prstu. Stejně se chová i k plastovým papouškům na hraní a jiným figurkám z umělé hmoty, s nimiž jednou zachází jako s partnerem, podruhé s nimi zase bojuje jako s nepřítelem.
    Rozumný milovník zvířat by se však se samotným držením tohoto společenského tvora neměl spokojit. Když si pořídíte alespoň jeden pár andulek, nemusí vás trápit špatné svědomí.
Jak donést andulku domů:
    Často  si kupující přeje, aby prodavač v obchodě pustil andulku přímo do jím připravené klece. Noví majitelé se často obávají, že jim pták doma při přemisťování do klece ulétne.
    Tomuto přání by prodavač raději neměl vyhovět, neboť riskuje, že pták bude v neznámé kleci rozčileně narážet na mříže, čímž si poničí peří, nebo se dokonce i poraní. Jen dobře zabydleného ptáka můžeme transportovat v jeho kleci!
    Bez rizika je transport v malé přenosce, kterou si můžete koupit v obchodě, nebo - na krátkou cestu - v malé skládací kartónové krabičce. V těchto přenoskách by ptáci měli zůstat vždy jen na dobu nutnou k transportu.
    Při extrémních teplotách musíte při každém druhu transportu, např. k veterináři, dávat pozor ještě na některé další okolnosti:
- V době letních veder byste ptáky neměli chytat, držet v ruce ani transportovat. Zvláště to platí pro zvířata s nadváhou. Při teplém počasí se postarejte o dobré větrání, přenosku v žádném případě nedávejte do tašky. Jděte ve stínu! V autě dávejte pozor, aby přenoska nebo krabička nebyly vystaveny přímému slunci.
- V zimě uschovejte krabičku pod kabát, nebo ji alespoň zabalte do papíru nebo šátku. Vyhněte se delším cestám. Při velkém chladu v autě předem zatopte.
Pohlaví:
    Na pohlaví u andulek vůbec nezáleží. Ať máte samečka nebo samičku, je to jedno. Nejlépe se sameček od samičky rozliší tak, že má modré ozobí a samička ho má prakticky bezbarvé.
Byt jako životní prostor andulky:
    Správná a pravidelná péče je hlavním předpokladem toho, aby se domácí zvíře cítilo dobře. Ptáci potřebují dostatek čerstvého vzduchu, a to ve větší míře než mnohá jiná zvířata. Pokud máte v rodině silného kuřáka, raději si andulku ani jiného ptáka nepořizujte.
    Totéž platí v případě, že klec můžete umístit jen do kuchyně.
    Suchý vzduch andulkám neškodí, pocházejí totiž z oblastí, kde je nízká vzdušná vlhkost. Pokud jsou umístěny v nevytopené místnosti, jsou také spokojeny. Teploty nad 10°C jim nevadí. Samozřejmě nesmíte andulku, která je zvyklá žít v teplotách okolo 20°C - tedy v pokojové teplotě, která vyhovuje člověku - náhle vystavit nízkým teplotám.
    Andulky příliš neobtěžují pachem ani nepořádkem. Malá peříčka a prázdné slupky od zrní sice z klece při třepání křídel vyletují, to však není velké neštěstí a vysavač rychle zjedná nápravu. Mnoha hospodyňkám to však přesto může vadit.
Jaké vybavení do klece
Mezi nejoblíbenější a nejpopulárnější hračku patří zrcátko. Prodává se také se zvonečkem. Zrcátko zle koupit i s korálky, u kterých andulka stráví mnoho času. Dále lze koupit andulce umělého kamaráda. Toto vybavení andulce bohatě postačí. Pak klec můžete doplnit třeba i nějakou tyčinkou. Pokud se rozhodnete pro větší klec nebo voliéru s více andulkami, hodí se třeba i budka.
Písek:
- udržuje čistotu bez zárodků (odpuzuje hmyz)
- podporuje trávení
- skvěle váže vlhkost
- podporuje tvorbu peří
- posiluje stavbu kostí
- anýzová vůně příjemně voní  
Písek by se měl stát pro každou andulku nezbytným doplňkem stravy. Vřele doporučuji písek firmy Tukan, který používám. Bude nejlepší, když opíšu text přímo z obalu:
Písek pro exotické ptactvo slouží nejen jako hygienická pokrývka podlahy, která je využívána ke škrábání a koupání, ale obsahuje také životně důležité součástky gritu s minerály a stopovými prvky. Každý ptačí žaludek potřebuje grit ke zpracování krmiva a k podpoře trávení. Grit svým obsahem minerálních látek posiluje stavbu kostí a podporuje tvorbu peří.
Dávkování:
Aby náš miláček měl vždy čisté, voňavé obydlí a dostatek minerálů dopřejme mu vícekrát týdně (min. 2 - 3x) čerství písek.
Jak andulku naučit koupat:
    Koupání je u andulek zajímavá podívaná. Ovšem některé andulky se nechtějí koupat vůbec a některé zase naopak skočí do vody při každé příležitosti. Pokud máte dvě andulky a víte, že jedna se koupe ráda a ta druhá vůbec, tak je docela možné, že to od ní okouká a třeba se také odváží. Některé andulky se koupou tak, že si namáčí pouze určité části tělíčka, ale do vody samotné se jim nechce. Některé zase do vody skočí okamžitě a cachtají se ve vaničce třeba až po zobák. V tomto případě dejte pozor na to, když ji hned po koupeli pustíte ven z klece. Mohla by snadno spadnou, protože by se neunesla, jak by byla nasáklá vodou. Asi nejlepší způsob, jak andulce umožnit se vykoupat, je koupit jí vaničku, která se dá přidělat třeba namísto dvířek u klece. Andulka musí nejprve zjistit, o co jde a třeba se odváží sama od sebe vaničku vyzkoušet. Nebo také můžete na druhé straně vaničky ukázat zvenčí andulce nějaký její oblíbený předmět (u mě třeba objektiv fotoaparátu) a ona bude zvědavá a bude se k němu chtít dostat. Tak prostě skočí do vody. Nejlepší však stejně podle mě je nechat andulku, ať si na vaničku zvykne sama. Také existují různé nádobky, které se dají použít právě třeba pro vodu přímo do klece. Je-li andulka ochočená a pouštíte ji volně ven z klece, není problém vzít ji k umyvadlu a pustit pomalu nejlépe vlažnou vodu. Ukažte andulce, že voda nic nedělá a ani jí neublíží. Když se budete mýt vodou Vy, je docela možné, že to andulka bude chtít také zkusit a půjde do umyvadla to vyzkoušet. Pokud se nebude chtít koupat, nic se neděje. Ne každá andulka má touhu se mýt. Dbejte však na to, aby voda ve vaničce (stejně jako voda pro pití) nebyla příliš studená a měla by být nejlépe odstátá. Andulka se může totiž napít i z vaničky.
Jak andulku zabavit přímo v kleci:
    Andulka by se neměla nikdy nudit. Pokud nemá, čím se zabavit, může být nešťastná a to vede například i k velikému množství vytrhaných peříček. Každý majitel by si své andulky měl často všímat a hrát si s ní. Nejlepší určitě je, nechat andulku, aby se volně proletěla po pokojíku, kde je umístěna její klec a přitom se jí věnovala značná pozornost. Bezpochyby nejlepším způsobem pro zabavení andulky v kleci je koupit jí kamaráda, se kterým si bude hrát a odpadá tak starost o koupi různých hraček. Pokud máte jednu andulku a přemýšlíte o druhé, určitě by to pro ni bylo dobré. Andulky jsou společenští tvorové a ve volné přírodě, v Austrálii, žijí ve velkých hejnech. Společnost by určitě uvítala. Jinak se v každém obchodě se zvířaty, kde se dá koupit andulka, najde spousta různých hraček do klece. Asi nejčastější je zrcátko, případně se zvonečkem. Andulka se u něj snadno zabaví a stráví zde dlouhou dobu. Pak existují různé další zajímavosti, ale to je podle mě zbytečné rozepisovat. Stačí, když se půjdete podívat do obchodu, kde se toto prodává a nebudete sami vědět, co koupit dřív :-).
Jak andulku naučit jíst z ruky:
    Základem k tomu, aby si vaše andulka od Vás vzala nějaký ten pamlsek, je určitě dostatečná vzájemná důvěra. Té dosáhnete především tak, že své andulce budete věnovat spoustu času a trpělivosti. Naučit andulku důvěřivosti je první krůček k dobrému přátelství mezi andulkou a jejím majitelem. Jíst se dá naučit celkem snadno. Tím získá důvěru ještě více a bude jednodušší ji naučit, aby šla na ruku.
    Takže: Je to prosté. Pokud ve Vás andulka nemá dostatek důvěry, nedoporučuji ji pouštět ven z klece. Zatím ji ale nechte raději v kleci. Nic kromě nějakého minima času neztratíte. Podle mého názoru a zkušeností by měla každá andulka být alespoň první měsíc v kleci. To je doba, za kterou si ptáček klec oblíbí a zvykne si na ni. Sice je jasné, že ji můžete pustit dříve nebo později, ale jde opravdu o ten zvyk. Je pak i jednodušší dostat ji do klece. Naopak, mít ji příliš dlouho v kleci také není moc dobré už jen kvůli zdravému vývoji ptáčka. I on potřebuje dostatek pohybu, aby jenom netloustl a byl pořád fit a především schopen letu. Ale abych se vrátil k tématu. Po otevření dvířek klece do nich strčte ruku s několika zrníčky na prstu. Na samém začátku nejlépe ,,bříškem" prstu nahoru. Ze začátku bude dost možná andulka potravu odmítat. Chce to jen trpělivost. Vždy jí potravu nabízejte, když je na nějakém vhodném a prostorném místě pro ruku i pro ptáčka. Nabízenou potravou samozřejmě myslím pokrm, který má andulka ráda. Proto zmiňuji třeba ta zrníčka. Nejspíš je každý používá. Ruku vždy dejte kousek od zobáku (cca 2 cm). Když budete mít dostatek trpělivosti, určitě si ptáček časem vezme. Pak už to je bez problému. Zkuste nabízet potravu i z druhé strany prstu. Postupně i z dlaně a ze hřbetu ruky (samozřejmě ne z předloktí). Pokud si andulka potravu bere ze všech těchto částí ruky, můžete oslavovat neboť jste právě naučil(a) svého miláčka jíst z ruky.
Jak andulku naučit, aby šla na prst (popř. ruku):
1. způsob
Tento typ učení ptáčka jít na ruku se pravděpodobně dočtete nebo jinak dozvíte prakticky všude. Přímo to navazuje na výuku stravování z ruky. Ptáček už jí z ruky, ale netroufá si na ni. To je normální. Proto je důležité mu jasně ukázat, že se nemá čeho bát. Dávejte mu stále potravu (teď je asi lepší dlaní dolů) a postupně mu přístup k nabízené potravě stěžujte. Tím myslím, abyste třeba ta zrníčka dával(a) dále a dále na ruku. Opravdu jen pomalu. Není kam spěchat. Samotná výuka může trvat několik dnů. Ovšem s dostatečnou trpělivostí dosáhnete svého. Až bude potrava mimo andulčin dosah, je pravděpodobné, že se pokrm bude snažit získat. A to právě tak, že se odváží skočit na ruku. Je to krásný pocit, když se to povede. Jasně pocítíte radost z výsledků svého snažení
2. způsob:

    Tohle je můj způsob z mé praxe. Alespoň já jsem tak svého Žaka naučil jít na ruku a pak si troufl i na rameno. Vlastně to bylo tak, že jsem se pokoušel o již zmiňovaný první způsob a jednou než jsem stihl zavřít klec, ptáček vylítl do pokoje. Okamžitě jsem zavřel dveře, aby neodlétl do jiné místnosti. Bylo to asi měsíc poté, co jsem si ho pořídil. Zezačátku zmateně poletoval po místnosti a hledal nějaké body, kam by si mohl sednout. Na ruku ještě nešel. Ale už z ní jedl, což mi nejspíš pomohlo a doporučuji! První den volného letu jsem ho hned na ruku nenutil. Dostat ho do klece nebyl problém. Je moc hodný a skoro nekouše. Jak jsem ho dostal do klece? Jednoduše. Vzal jsem otevřenou klec a přinesl ji k Žakovi. Vchod do klece jsem mu postavil přímo před sebe a on sám si do ní vlezl. Druhý den jsem ho opět pustil. Nyní však úmyslně. Opět několikrát obkroužil pokoj a našel si nějaké místo. No a když stál nejlépe na okraji něčeho, tak jsem mu dal pomalu ale jistě prst pod bříško. Ptáček byl v klidu. Někdy mě samozřejmě kousnul. To ale jen výjimečně. On je Žak fakt moc milý. Když stále nešel na ruku i přesto, že jsem mu ji doslova podstrkoval, začal jsem mu zvedat právě prstem nožky. On si na něj pak povylezl a zázrak je na světě. První zkušenost už dostal a proto nebyl problém ho na ruku dostat kdykoliv jindy. Když nabyl větší důvěru k ruce. Zkoušel jsem ho dostat na rameno. Nakonec se odvážil a krátce poté mi tam už sám vlétl. Jak říkám. Asi se to ne vždy takhle povede, ale proč to nezkusit.
Jak andulku naučit mluvit:

    Andulka patří mezi papoušky se schopností si pamatovat a opakovat slova nebo sousloví. Základem k učení mluvení je důvěra, kterou k Vám musí andulka mít. Jak získat její přízeň se dočtete v předešlých podstránkách. Pokud už andulka chodí na Vaši ruku nebo prst bez problémů, nastává právě v tento okamžik čas ke kurzu mluvení. Zároveň je už možné andulku nechat volně létat po bytě. Venku z klece se bez pochyb lépe učí. Andulku nechte sedět na ruce a před obličejem jí opakujte jedno slovo. Nejlépe nějaké nenáročné a krátké. Zájem ptáčka o studium poznáte vcelku jednoduše. Pokud bude andulka potichu a po celou dobu poslouchat jedno slovo, tak má jednoznačně zájem. Slůvko andulce říkejte nepříliš rychle a zřetelně alespoň deset minut denně a časem se ho teoreticky naučí. Ne každá andulka je nadaná zrovna k mluvení. Třeba se budete snažit sebevíc a i přesto Váš miláček nebude mluvit. Nic si z toho nedělejte. Andulky, které nejsou nadané ke mluvení se například mohou naučit nějaké jednoduché melodie. Postup k naučení melodie doporučuji prakticky stejný jako u mluvení. Pouštějte melodii pořád dokola s menší mezerou deset minut denně a výsledek by se měl časem dostavit. Pamatujte, jen s opravdu velkou trpělivostí dosáhnete u andulky úspěchu.
Zdraví/Nemoci:
Jak poznat zdravou andulku:
    Nejprve se zastavte tak daleko od klece, aby se ptáci nebáli, a mohli se tudíž chovat přirozeně. Přitom snadno odhalíte nemocného papouška, který předtím bojácně tiskl peří těsně k tělu. Nemá zcela otevřené oči, má načechrané peří a působí vyloženě ospale.
    Pokud je andulka, kterou jste si vybrali, spokojená a čilá, může ji obchodník - nebo chovatel - vzít z klece.
Nyní proveďte další test:
- Kontrola výživného stavu (po obou stranách nohou musí být na hrudi zřetelně cítit prsní svaly).
- Oči i zobák musí být bez jakéhokoli výtoku.
- Řitní otvor musí být čistý.
- Zvláště pečlivě si prohlédněte okolí zobáku a očí. Pokud pozorujete světle šedé okoralé nerovnosti, je to známka přítomnosti roztoče lupovky (Cnemidocoptes).
- Dále zkontrolujte nohy, někdy může chybět nějaký drápek nebo dokonce celý prst. Ani to však není žádné velké neštěstí, nanejvýš vada na kráse.
- Pokud má andulka uzavřený kroužek, bylo by při této příležitosti vhodné překontrolovat vyražený letopočet - rok narození. To platí zejména pro světle zbarvené samečky, u nichž zůstává zbarvení ozobí po celý život stejné jako u mladého ptáka.
Nemocná andulka:
    Ani ta nejstarostlivější péče nezaručuje, že andulka neonemocní. Nejrůznější, mnohdy mikroskopičtí paraziti mohou být do chovu zavlečeni prakticky kdykoli. Při napadení parazity může nezbytnou léčbu provést chovatel často sám. U ostatních nemocí či zranění byste však raději měli co nejrychleji vyhledat specializovaného veterinárního lékaře. Prvními příznaky jsou menší chuť k jídlu, ochablost, spavost, změna struktury trusu.


Nachlazení: Příznakem je kýchání, výtok z nozder, často také zanícené oči. Postiženi bývají většinou zhýčkaní pokojoví ptáci. Příčinou nachlazení může být i příliš studená voda na pití, průvan nebo pokles teploty.
    Úspěšná bývá terapie teplem, např. zahřívání lampou s infračerveným světlem nebo alespoň obyčejnou stolní lampou, která ohřeje místo, kde pták sedí, na 30 až 33 °C.
    Poruchy zažívání: Pozřené zrní zůstává příliš dlouho ve voleti, zvenčí je lze nahmatat jako malé tvrdé kuličky. V tomto případě hrozí nebezpečí zánětu štítné žlázy.
    V lehčích případech postačí tři hodiny bez potravy jen s heřmánkovým čajem na pití. Po krátkém půstu podejte nejprve snadno stravitelné suchary pro ptáky a další krmení jako při odchovu mláďat. Zánět štítné žlázy musí ošetřit veterinární lékař.
    Průjem: Pokud pták onemocní zánětem střev, posedává většinou ochable na dně klece. Má průjem a od řídkého trusu má zalepený řitní otvor.
    Očistěte mu řitní otvor, silně zašpiněné peří odstřihněte. Nainstalujte lampu, aby byl v teple, podávejte lehce stravitelnou potravu, heřmánkový čaj, ptačí uhlí. V takovém případě je návštěva veterinárního lékaře nevyhnutelná. Nejlepší však je onemocnění předejít tím, že andulce podáváte jen kvalitní pitnou vodu a nenechávejte ji mlsat z vašeho talíře.
    Papouščí nemoc (psitakóza): Může se projevit neustupujícím průjmem, obtížným dýcháním, výtokem z nozder a hnisavým zánětem kůže.
    Jistotu přinese vyšetření trusu veterinářem. Při těsném kontaktu s nemocným ptákem existuje nebezpečí přenosu na člověka.
    Pakostnice (dna): Při dně se objevují hrudkovité nánosy na kloubech prstů, které pomalu ztrácejí svou pohyblivost.
    Snížením podílu bílkovin v potravě můžete zpomalit postup onemocnění.
    Poranění: I ošklivě vypadající rány se po ošetření preparátem zastavujícím krvácení a antibiotickým zásypem léčí relativně rychle. U zlomenin křídel a končetin zafixuje veterinární lékař postiženou část těla obvazem a pruhem leukoplasti do její přirozené polohy. K vymknutí nebo natržení šlachy většinou dojde tak, že se pták někde zachytí přerostlými drápy a zůstane viset. Proto je třeba věnovat pravidelnou péči ptačí pedikúře.
    Problémy při pelichání: Pravidelná výměna peří je normální proces.
    Proti pelichání je lépe nic nepodnikat, pták by měl mít v tomto období dostatek vitamínů a minerálních látek a neměli byste ho příliš zatěžovat a stresovat. (např. odchytáváním). Vhodné je zvýšení vzdušné vlhkosti.
    Přerostlé drápy a zobák: Abnormální růst zobáku a drápů není vlastně onemocnění, ale spíše následek chyb, jichž jste se dopustili při držení andulky. O hladká bidýlka se drápy dostatečně neopotřebují, zobák by měl mít rovněž nedostatek příležitostí k obrušování. Pravděpodobně tu hrají roli i dědičné dispozice andulky, protože za stejných podmínek držení má mnoho andulek normální délku zobáku a drápů až do konce svého života.
    Musíte dávat pozor, aby se zobák jednoho dne nezačal svou špičkou téměř zavrtávat do hrudníku a aby se drápy kvůli délce nekroutili. Náprava sice není obtížná, přesto však by měla být svěřena jen odborníkovi či zkušenému chovateli. Ten papouška pevně chytí a drží v rukavici, která ho chrání před štípnutím. Pozor, ptáka nesmíte otáčet na záda! Vhodnými nástroji jsou ostré kleštičky nebo silné nůžky. Zobák se zkracuje dvěma střihy. Eventuální krvácení se utišuje železnou chloridovou vatou.
    Samičky andulek, které jsou v přírodě zvyklé samy si hloubit svůj hnízdní dolík, nemají v naší péči příležitost k obrušování zobáku tímto přirozeným způsobem. Vápenec nebo sépiovou kost většinou velmi rychle rozklovají. Ty navíc stejně nebývají dost tvrdé na to, aby sloužily jako ,,obrušovací kámen". Ptákům můžeme na obrušování zobáku nabídnout kousek cihly.
    Červení ptačí roztoči: Pokud je pták v noci neklidný, mláďata jsou slabá nebo umírají v budce, vypadá to na tohoto cizopasníka, který saje krev a je aktivní v noci. Přes den se roztoči drží ukryti ve spárách a štěrbinách, eventuálně je můžete rozpoznat jako světle šedý povlak. Metoda ke zjištění těchto parazitů: Přikryjte klec na noc světlým šátkem, ráno jsou v záhybech na spodní straně šátku k rozpoznání roztoči jako tmavě červené kuličky.
    Napadení roztoči zabráníte důslednou čistotou a výměnou budky. Prostředek proti parazitům používejte jen na klec, nikdy ne na ptáka samotného.
    Vnitřní paraziti: Nezájem o potravu a nechuť k pohybu mohou být známkou toho, že pták je napaden střevními parazity.
    Jistotu přinese až vyšetření trusu (získejte jej tak, že pod místo, kde pták nocuje, položíte čistý papír. Ten odneste k veterinárnímu lékaři, který provede rozbor).