sklípkani

Sklípkani jsou vývojově starobylí pavouci, kteří se od svých "modernějších" příbuzných odlišují rovnoběžně umístěnými a v podélné ose těla pohyblivými chelicerami, zpravidla dvěma páry plicních vaků a také tím, že se svlékají i v dospělosti. Žijí převážně v teplých oblastech světa a bývají značně velcí. Zejména jejich rozměry (druh Theraphosa blondi, považovaný za největší, má zadeček velikosti tenisového míčku a s roztaženýma nohama zabere plochu jídelního talíře), zajímavé chování, často působivé zbarvení a určitá bizarnost způsobily, že se zájem o chov těchto pavouků v posledních desetiletích nesmírně rozšířil.

Obývají Jižní a Střední Ameriku, Afriku, jižní a západní Evropu, Asii a Austrálii.

Název "sklípkan" vznikl na základě toho, že si většina druhů těchto pavouků vyhrabává v zemi obytnou noru (tedy sklípek), kterou vystýlá měkkým pavučinovým předivem. V ní sklípkan trvale bydlí, číhá na kořist a vychází-li v noci na lov, zase se do ní vrací. Jen dospělí samci svoje sklípky opouštějí a zbytek života tráví jako potulní záletníci. Někteří drobnější sklípkani si dokonce zhotovují víčka, kterými své nory uzavírají. Ne všichni sklípkani však žijí ve sklípcích v půdě, řada z nich se přizpůsobila životu na stromech, ale i tam si staví hnízdečka z přediva a rostlinného materiálu.Tělo sklípkanů sestává ze dvou částí, hlavohrudi (cephalothorax) a zadečku (abdomen). Mají 8 kráčivých noh s jejíchž pomocí se mohou bleskurychle pohybovat kupředu.

Všechny druhy sklípkanů stejně jako všechny druhy ostatních pavouků disponují živočišným jedem, který slouží k obraně a lovu. Důležité je, že se u jednotlivých rodů liší složením a především účinkem na různé skupiny živočichů a člověka. Rozlišujeme tři způsoby kontaktu s jedem sklípkanů. Jedním je přímé pokousání, druhým uvolnění žahavých chloupků a třetím ostřikování výkaly. Chloupky se nacházejí na zadečku a sklípkan je při vyrušení mechanicky uvolní třením zadní nohy o povrch zadečku. Drobné lehké chloupky se pak vznášejí nad sklípkanem a mohou se zabodávat do kůže a sliznice. Mají schopnost velmi dobře pronikat do tkání.

Svlékání kutikuly slouží v první řadě k růstu sklípkana. Normálně se totiž jeho tělo nemůže roztahovat, protože je s vyjímkou zadečku kryto kompaktní kutikulou. Pouze během svlékání je tělo měkké, a tudíž ve stavu, kdy může růst. Kromě toho slouží svlékání k očistě, protože při tomto procesu jsou z těla vylučovány minerální látky. Při svlékání mohou být obnoveny odtržené a odvržené končetiny.

Mláďata se líhnou z kokonu (obsahuje 300-600 vajíček), který samička staví po páření a přerušení příjmu potravy. Hotový kokon přenáší samička opatrně mezi kusadly. Až do vylíhnutí mláďat reaguje velmi podrážděně na jakékoli vyrušení a pokouší se kokon v případě nutnosti chránit s nasazením vlastního života. Po 1 až 3 měsících (dle druhu) se v kokonu líhnou mláďata.


Většina sklípkanů dobře prospívá při krmení laboratorním hmyzem - cvrčky, šváby, potemníky a sarančatami, větší druhy občas uvítají i malé mládě myši nebo potkana. Některé druhy sice dovedou usmrtit a pozřít i dospělou myš, ale je to pro pavouka riskantní a celkově zbytečná exhibice. Mláďatům dáváme hmyz, který je asi poloviční velikosti než pavouk. Při krmení platí důležitá zásada: pokud pavouk kořist neuloví (a zejména tehdy, když má silně zbytnělý zadeček a matné barvy), musíme ji zase odebrat. Pokud by se sklípkan svlékal v přítomnosti cvrčka nebo švába, mohla by se snadno kořist změnit v lovce a měkkého a bezbranného pavouka smrtelně zranit. Potravu pavouk sežvýká, vysaje z ní všechny tekutiny a kuličku rozlámané kutikuly odloží.