Tygr

Tygr (Pantera tigris)

Charakteristika: Největší kočkovitá šelma s oranžovou srstí s výraznými černými pruhy a bílou kresbou. Velikost, zbarvení, kresba i způsob života se u jednotlivých poddruhů liší. Délka těla se pohybuje mezi 1,4-2,8 metru a délka ocasu je mezi 60-85 cm. Výška je 90 cm-1 m. Hmostnost je mezi 100-306 kg. Tělo má spíše stavěné na vyvinutí velké síly než rychlosti a v mohutné hrudi se ukrývají obrovské plíce. Nohy jsou poměrně krátké, zato dosti silné a tělo je dlouhé a úzké. Tygr se pohybuje s vlnitou elegancí, takže při chůzi lesem není navzdory své velikosti téměř slyšet. Hlavu má velkou a pevný široký čenich dodává tlamě neobyčejnou sílu. V mohutné tlamě má tygr obvykle 30 zubů. Dlouhé špičáky slouží jako dýky k zakousnutí a usmrcení kořisti. Tygr má bystrý zrak a ve tmě vidí až šestkrát ostřeji než člověk. Má také výborný sluch a dobře vyvinutý čich. Tygři se pomocí zvuků dorozumívají na různé vzdálenosti. Vrčení je známkou rozmrzelosti či strachu, hlasitý řev se nese daleko a někdy může znamenat úspěšný lov, ale hlavně má přilákat opačné pohlaví. Řevu jsou schopny jen velké kočky rodu Pantera. Pach využívá ke stopování kořisti a také jako způsob dorozumívání, neboť tygři se navzájem poznávají právě pachem a ten používají i jako prostředek pro značkování svého území. Díky velice dlouhým hmatovým vousům má tygr při pobytu v hustém porostu další smysl navíc. Silné zadní nohy tygrovi umožňují jediným skokem překonat vzdálenost až deseti metrů. Obrovská tlapa dokáže jediným zásahem srazit běžící kořist. Zahnuté drápy jsou smrtelně ostré a jejich ostrost si tygr udržuje tím, že si je zatahuje, pokud je zrovna nepoužívá. Tygr je samotář, někdy se ale vyskytuje ve skupinách, kdy samec s rodinou odpočívá a pomáhá samici krmit mláďata. Tygři jsou výbornými plavci, jedinci dokážou uplavat až 6 km z jednoho ostrova na druhý. Ve vodě se cítí jako doma, ať už během pronásledování kořisti nebo během odpočinku v chladivé lázni. Délka života v zajetí je 25 let i déle a ve volné přírodě i déle než 13 let. Tygrům slouží jejich vlastní trus a moč jako účinné signály k zastrašování jedinců stejného druhu. Tyto značky se u každého zvířete liší. Škrábáním na kmen stromů vznikne pachová i vizuální stopa. V hlubokých škrábancích tygr zanechá pach vylučovaný žlázami mezi prsty. Pokud po několika týdnech není pachová značka obnovena, považuje se obvykle dané území za vyprázdněné a nový jedinec se může pokusit na něm usídlit.


Poddruhy: Nejběžnějším poddruhem je tygr bengálský či indický (Pantera tigris tigris), který má klasické zbarvení tygra. Je sytě oranžový s bílou spodinou, lícemi a okolím očí. Většina ze zhruba 5 tisíc volně žijících tygrů, jsou zástupci tygra indického. Ve volné přírodě žije ještě asi 3500-4500 jedinců. Z toho více než 80 procent žije v Indii a velmi omezený počet ještě v Bhútánu, Bangladéši, Myanmaru a Nepálu. K dalším poddruhům patří tygr indočínský (Pantera tigris corbetti), čínský (Pantera tigris amoyensis), sumaterský (Pantera tigris Sumatrae) a ussurijský (Pantera tigris altaica). Tygr ussurijský se původně vaskytoval od Bajkalu až k pobřeží Tichého oceánu, dnes je početnější v zajetí, kde čítá asi 1000 zvířat, než ve volné přírodě, kde jich žije pouze 150-200. Tygr ussurijský je největší kočkovitá šelma, s nejsvětlejší srstí mezi tygry a má dlouhý huňatý kožich, který ho chrání před chladem. Tygr sumaterský je kriticky ohrožen, jeho počet klesl z tisíce kusů v roce 1970 na asi 400 jedinců ve volné přírodě a 194 jedinců v zajetí.

Stav: Kriticky ohrožen. Je uznáváno osm poddruhů tygrů, z nichž tři byly vyhubeny ještě před rokem 1950. Pět poddruhů je ohroženo, některé kriticky. Přestože je tygr všude chráněn, pytláci ho dále loví pro kůži a další části těla, považované za léčivé. Tygrů také ubývá kvůli ničení jejich přirozeného domova při odlesňování a rozšiřování polí. Vznikla řada záchranných projektů, např. Operace tygr, která má zaznamenávat výskyt zvířat a zajistit jim bezpečí. Vzniklo více než 40 rezervací a je zakázán prodej veškerých výrobků z tygřích těl. V oblasti Sundarbans tygři ročně zabijí kolem sta lidí, přesto nemáme důkazy o tom, že tygři dávají přednost člověku před jinou kořistí, své oběti totiž jen málokdy sežerou. Vztah člověka k tygrům na přelidněném indickém subkontinentu je dodnes problematický, protože zemědělci a rybáři pronikají stále dále do míst obývaných tygry. Pro opakované útoky na člověka, které většinou podnikají zranění nebo zoufale vyhladovělý jedinci, se tygři nemohou zbavit pověsti "lidožroutů". Bezpečnost tygrů teď závisí především na tom, zda se podaří zachovat přírodní, nepřístupné oblasti, jako jsou mokřiny v národním parku Sundarbans.


Výskyt: Kdysi oblast výskytu zasahovala na západ až do východního Turecka. Dnes existuje jen několik malých populací v jižní a východní Asii. A to v Indii, Vietnamu, Číně, na Sibiři a na Sumatře.


Prostředí: Žijí v různém prostředí od tropických pralesů, stále zelené lesy, Langrovy, savany, skalnaté horské oblasti až po promrzlou tajgu a tundru, ale hlavní je pro tygry přístup k vodě, dostatek kořisti a hustý porost, ve kterém může stopovat kořist. Zbarvení tygra je vynikající kamufláží v podmínkách travnaté džungle.

Potrava: Tygr zaútočí na kořist ze vzdálenosti asi 20m, tuto vzdálenost překoná třemi až čtyřmi skoky a na kořist se vrhne z boku a okamžitě ji povalí k zemi. Tygři obvykle zabíjejí kousnutím do krku nebo v případě větší kořisti drží zvíře zespoda za krk, dokud nedojde k udušení. Loví hlavně jeleny, antilopy, buvoly a divoká prasata, v některých oblastech loví dobytek, ale také opice, gaury, ptáky, plazy a ryby. Tygr najednou spotřebuje asi 40 kg masa a k velkému úlovku se vrací 3-6 dní. Tygři většinou nechají čerstvě ulovenou kořist chvíli odležet, aby se dalo maso lépe trhat.

tygřík 29
Tygr ussurijský(Panthera tigris altaica)

Třída: Savci
Řád: šelmy
Výskyt: povodí řek Amur a Ussuri na ruském Dálném východě, dále v severní Číně a Severní Koreji
Hmotnost: 100 - 300 kg
Délka těla: 200 - 280 cm (bez ocasu)
Věk: až 26 let

Charakteristika:
Tygr je největší žijící kočkovitou šelmou a jednou z největších šelem vůbec. Jeho štíhlé, nápadně ze stran stlačené tělo nese mohutnou hlavu, jež je kulatější než u lva. Tygří tlapy jsou mohutné s velikými zatažitelnými drápy a ocas bez koncové štětky. Srst je krátká a hladká, pouze na tváři prodloužená formou licousů. Svislé, nebo na končetinách příčné pruhování napodobuje stíny vržené vegetací v hustém podrostu pralesů a lesů. Ze smyslů jsou nejdůležitější výborný zrak a sluch, čich je poměrně slabý.

Biotop:
Jeho domovem jsou rozsáhlé smíšené lesy.

Způsob obživy:
Tygři jsou výluční masožravci. V jejich potravě dominují kopytníci, zejména divoká prasata a jeleni. V případě nedostatku těchto zvířat však nepohrdnou ani malými ptáky, hlodavci, žábami či rybami. I přes svoji velkou sílu a bystré smysly tygr tráví na lovu dlouhé hodiny, neboť z deseti pokusů je úspěšný pouze jedenkrát. Za vybranou kořistí se plazí deset až dvacet pět metrů. Malá zvířata usmrcuje prokousnutím hrdla, větší nejprve strhne k zemi a pak prokousne jejich šíji. Dospělé zvíře denně spotřebuje 9 - 10 kg masa.

Způsob života - sociální struktura:
Tygrovi vyhovuje samotářský způsob života. Je to ekologická nutnost, neboť společné soužití více jedinců by brzo přivodilo brzké vyčerpání zdrojů potravy. Teritoria dospělých zvířat téhož pohlaví se nepřekrývají, ale okrsky samců zasahují do území několika samic. Do párů se zvířata sdružují pouze v období rozmnožování. Území si označují močí smíšenou s výměškem análních žláz, drásáním kůry stromů a stopami drápů v půdě. Rozloha teritorií se pohybuje od 500 do 4 000 km2.

Rozmnožování:
Samice pohlavně dospívají ve věku 3 až 4 let, samci o rok později. K páření dochází nejčastěji během zimy a na jaře, délka březosti je 90 - 112 dnů, samice rodí 1 - 6 mláďat. Mléko sají 5 - 6 měsíců a s matkou zůstávají asi 1 až 3 roky a učí se od ní lovit.

Zajímavosti:
Lidožraví jedinci se u tygrů vyskytují nejčastěji ze všech kočkovitých šelem (týká se to především bengálské rasy). Člověka jako kořist loví jen tygři mající nějaké zranění, často způsobené člověkem.
Zatímco ve volné přírodě se počet tygrů ussurijských odhaduje na 500 ks, ve světových zoo jich žije nejméně 1000 ks.