Pěnkava obecná

Zařazení : Třída - Ptáci
Řád - Pěvci
Čeleď - Pěnkavovití
Rod - Pěnkava
Druh - Pěnkava obecná

Vzhled :
Bílé pásky odlišují pěnkavu obecnou od většiny ostatních druhů pěnkav.
Samečci pěnkavy obecné patří v našem zeměpisném pásmu k nejpestřeji zbarveným ptákům. Velice snadno je poznáme podle šedomodrého zbarvení na temeni hlavy, dále podle hnědočervené hrudi, kaštanově hnědých zad a lahvově zelené kostrče. Samičky jsou naopak barevně velmi nevýrazné. Jejich tělo je hnědavé, s výjimkou bílých pásků na křídlech a ocasních perech, které jsou u obou pohlaví černé. Podle tohoto znaku rozlišíme samici pěnkavy obecné například od pěnkavy jikavce.
Je veliká zhruba jako vrabec, má tedy cca 14,5 - 16 cm.
Její hmotnost se pohybuje mezi 17 a 30 g.

Potrava :
Potrava pěnkavy obecné se skládá z jedné čtvrtiny z potravy živočišné a ze tří čtvrtin z rostlinné složky, kterou tvoří převážně rozmanitá semena. Je tomu tak u téměř všech druhů pěnkav.
Pomocí velmi tvrdého zobáku, rýhovaného patra a silných lícních svalů si pěnkava dovede poradit i s velmi tvrdou potravou. Rozlouskne snadno tvrdé krovky brouků nebo obaly nejrůznějších semen.
K jejímu jídelníčku patří všechny možné druhy semen přes různé plevele až po semena jehličnatých stromů, dále zelené pupeny listů a květů, rozličné bobule lesních plodů a jeřabin, ale také zahradní ovoce. Pěnkavy ozobávají jablka, hrušky, rybíz a švestky.

Predátoři :
Pěnkava obecná je díky své malé velikosti a velké hojnosti častou obětí nejrůznějších predátorů.
Dospělí ptáci se stávají častou kořistí jestřábovitých dravců (např. poštolek), sov a koček. Na vejcích a holátkách se často přiživují zase ptáci z čeledi krkavcovitých (nejčastěji straky, sojky a vrány).

Hnízdo :
Celé hnízdo staví samice sama. Je to miskovitá, hezky upravená stavbička, s velkou pečlivostí hustě spletená z mechů, travin, stébel či kořínků a také například pavučin a žíní, které ji drží pevně pohromadě. Zvenku bývá hnízdo maskováno lišejníky, takže na stromové kůře dokonale splývá s podkladem. Zevnitř je vyloženo měkkým peřím a chlupy. Hnízdo si pěnkavy staví v hustých křovinách, v živých plotech nebo na stromech, většinou u kmene nebo v rozsoše větví.

Rozmnožování :
Období rozmnožování začíná u pěnkav obecných již v únoru a během března. Tehdy samečci začínají vybírat území, do kterého se pak pomocí výrazného zpěvu snaží přilákat i samičku a naladit ji k páření. Když je samička konečně přivábena, začne hledat vhodné místo ke stavbě hnízda. Páry hnízdí od dubna do června.
Samička snáší čtyři až šest vajec, jejichž základní šedočervené zbarvení je velmi proměnlivé, a pak je jedenáct až třináct dní zahřívá.
Mláďata mají po vylíhnutí prachové peří a jsou zcela odkázána na péči rodičů. Krmí je oba rodiče, kteří jim přinášejí ulovený hmyz a vkládají jim ho přímo do otevřeného zobáčku.
Mláďata jsou schopna letu po dvanácti až patnácti dnech.

Zajímavosti :
Pěnkava obecná je hned po vrabci náš nejhojnější pták.
Její krátkou jásavou písničku slýcháme nejvíce na jaře.
Pěnkavu pojmenoval slavný švédský přírodovědec Karel Linne velmi zajímavým vědeckým názvem Fringilla coelebs. Coelebs znamená vdovec. Toto pojmenování vzniklo z toho, že již v linneovské době, to znamená v 18. století, část pěnkav odlétala ze severní Evropy na zimoviště především do Středomoří. Část pěnkav však zůstávala po celou zimu na hnízdištích, a byli to především samečci, kteří tak byli osamocení a teprve od února svým zpěvem znovu očekávali přílet samiček.