Slovenský čuvač

Dobrý den. Toto byla písemná formaa závěrečné práce na téma Slovenský čuvač. Je trochu poupravená.

Obsah:

1.0 Úvod
2.0 Popis slovenského čuvače
3.0 Povaha slovenského čuvače
4.0 Jak pečovat o čuvače
5.0 Historie


2.0 Popis slovenského čuvače
Slovenský čuvač má mohutnou konstrukci. Má velkou hlavu s širokým čelem uši, které jsou středně dlouhé a ke konci se zužují,má nasazeny v úrovni očí. Jeho nos je černý a oči jsou velkého mandlového tvaru s černou linkou. Ocas čuvače je huňatý a nosí se svěšený. Slovenský čuvač má srst středně dlouhou, huňatou a hustou. Na končetinách a na hlavě je spíše krátká, splývající. V okolí krku je huňatá, směrem k zadní části těla méně . Jeho srst je sněhově bílá. Slovenský čuvač může mít i různá mateřská znaménka. Jako jsou různé pihy na jazyku. (Ten náš má na začátku jazyka srdíčko). Čuvači mají tlapy středně velké. Jsou o trochu menší než třeba tlapy bernského salašnického psa, ale ne o moc. Čuvač se podobá i různým plemenům.


Jeho výška v kohoutku:

Pes : 62 až 70 cm
Fena : 59 až 65 cm
Váha

Pes : 36 až 44 kg
Fena : 31 až 47 kg

3.0 Povaha

Slovenský čuvač je velice dobrý společník. Miluje všechny členy rodiny se stejnou mírou. Hodí se k rodinám s dětmi,které mají větší zahradu, kterou může hlídat a má zde dostatečný výběh. Slovenský čuvač je bystrý a nebojácný. Když potká neznámého člověka,nejprve si ho očuchá a pak zhodnotí situaci. Někdy se může stát,že na daného člověka zavrčí. To má mnoho důvodů. Může na něho vrčet třeba jen proto,že se mu nezdá jeho povaha ( někteří psi dokáží vycítit když daný člověk někdy někomu něco provede, psi si to pamatují.) Čuvač má rád,když se s ním zachází hezky. To znamená, že miluje, když mu budete házet míček nebo když s ním budete prostě jen tak blbnout,bude vám za to vděčný. Čuvači sami o sobě nemusí házení míčku ale když s ním budete tyto hrátky provozovat od malička bude to jeho oblíbená hra snad po celý život.


4.0 Jak pečovat o čuvače

O čuvače bychom měli pečovat s láskou. .Slovenský čuvač je pes, který nemá rád samotu, proto ho nenechávejte dlouho samotného. Pokud však není možný neustálý kontakt s rodinnými příslušníky, vystačí si i se zvířecími kamarády. Jeho srst potřebuje pravidelnou údržbu, nikoliv však každodenní. Občas psa pročešeme kartáčem. Pokud je pes v období línání, srst kartáčujeme častěji, abychom odstranili starou odumřelou srst.V krmení by měli být zahrnuty nejen granule s vysokým obsahem stopových prvků,ale i třeba ovoce nebo zelenina. Jednou za čas by měl obdržet syrové maso nebo syrové vajíčko pro lepší srst. Když je čuvač ještě štěnětem,mělo by se mu podávat co nejkvalitnější krmivo určené pro štěňata velkých plemen. To ovšem není podmínkou,pokud mu sem tam dáte nějaké to ovoce či zeleninu.Většina čuvačů miluje vodu a ráda plave. Setkáme se ale i s čuvači,kterým voda vadí nebo jí nesnášejí úplně nejlépe. Ale z vlastních zkušeností mohu potvrdit,že se vše dá překonat tím,že psa vezmeme např. třeba k řece a do vody půjdeme pomalu s ním a ukážeme mu že mu voda nic neudělá. Tlapky čuvače v letním období nepotřebují nijak zvláštní péči, ale v zimě by se mu po příchodu z venku tlapy měly zkontrolovat a otřít hadříkem případně nějaké drobné ranky vydesinfikujeme. K jeho ustájení máme více možností. Můžeme ho buď nechat doma,ale to se doporučuje jen v případě,že je alespoň jeden člen rodiny doma a nebo když lidé,kteří si ho pořídí,pracují jen na částečný úvazek. Nebo ho můžeme nechat venku na zahradě,kde má svůj kotec s boudou,která by měla být ve stínu a měla by mít vybetonovanou podlahu. Pes se potom nikam nepodhrabe.

5.0 Historie
První stopy slovenského čuvače se rýsují přibližně před asi 30 000 lety. Tehdy v okolí Kavkazu objevil bílý horský pes . Nejednalo se ale o plemeno, jak si jej představujeme dnes, šlo spíše o to, že psi, kteří se tu vyskytovali, měli mnoho společných znaků. Mezi hlavní znaky patřila bílá srst a poměrně robustní stavba těla. Právě v této skupině psů pravděpodobně nalezl svůj původ slovenský čuvač. Tito psi se nevyskytovali jen na Kavkaze, ale také na svazích Alp a Pyrenejí. Další stopy čuvače se objevují až v minulém století ve Slovenských horách a také v Beskydech. Zde tento pes sloužil jako průvodce, ochránce a zaháněč stád ovcí. Vzhledem k jeho samostatnosti a vysoké inteligenci byl používán i jako pes doprovázející tehdejší strážce hranic. Už dříve se slovenský čuvač (tedy jeho předchůdce) začal rozšiřovat do podhorských oblastí. A to díky lázeňským hostům, kteří se při svých vycházkách do hor zastavovali u salaší a kupovali ovčí sýr. Právě tam je okouzlovala nádherná štěňata s hustým bílým kožíškem. Nebylo tedy výjimkou, když si na konci svého pobytu odváželi z lázní i čuvačí štěňátko, které od bači zakoupili. Vzhledem ke své výjimečnosti (především dlouhé bílé srsti) pak byli tito psi považováni za luxusní plemeno. Ne všechna štěňata ale skončila jako obdivovaní mazlíčci a je známo, že mnozí takto získaní psi pak byli využíváni jako opatrovníci stád skotu a většiny ostatního zemědělského zvířectva.Skutečný vznik tohoto plemene ale můžeme datovat až od roku 1929, kdy Antonín Hrůza, jenž byl profesorem Vysoké školy veterinářské v Brně, zapsal do plemenné knihy první evidovaný vrh, tehdy ještě tatranského čuvače. Je tedy poněkud zvláštní , že slovenské národní plemeno vzniklo pouze díky snaze jednoho ,,mužíka´´ z Plzně. O 4 roky později, tedy v roce 1933, byl založen Spolek chovatelů tatranských ovčáckých čuvačů se sídlem v Brně. Na tento spolek pak navázal v roce 1958 svou činností Klub chovatelů slovenských čuvačů v Brně. Tento klub existoval až do 30. 11. 1992. Tehdy se zároveň s rozdělením Československa rozdělil na dva následnické kluby. Od 1. 12. 1992 se tedy náš klub jmenuje Klub chovatelů slovenských čuvačů v České republice založený v roce 1933. Dnes čítá cca 100 členů.