Anorexie

Podle odborníků pět procent anorektiček na následky nemoci umírá.
V současné době se v celé populaci a tudíž i u dětí ve zvýšené míře projevují poruchy příjmu potravy, které mají výrazný dopad na jejich zdravotní stav a mohou negativně ovlivnit jejich růst a vývoj. Výskyt anorexie a bulimie se v posledních desetiletích 20. století několikanásobně zvýšil. Jaké je psychologické pozadí těchto problémů se pokusí zodpovědět dětská psycholožka PhDr. Marie Nesrstová z Fakultní nemocnice v Motole.
Poruchy příjmu potravy provázené podvýživou se vyskytují ve dvou formách:
restriktivní - mentální anorexie (odmítání příjmu potravy),
bulimické - mentální bulimie (záchvatovité přejídání a následné zvracení).
Při mentální anorexii dívky (občas i chlapci) netrpí ztrátou chuti, ale bojují s chutí a hladem. Nachází potěšení ve schopnosti kontrolovat se, zhubnout. Zatímco většina lidí se dokáže z dobrého jídla těšit, anorektičky prožívají ohrožení, úzkost a těmto pocitům se brání tím, že zesilují své kontrolující a silně omezující chování. Porušení sebekontroly jim přináší pocity viny, selhání, nenávisti k sobě.
Oproti tomu pacientky s mentální bulimií se neustálé zabývají jídlem - prožívají silnou touhu po jídle a přejídají se (výjimkou nejsou velké dávky během krátké doby, např. 20 minut). Vzápětí je však zachvátí silná obava "z výkrmného" účinku jídla a vyprovokují si zvracení, případně užívají léky na průjem. Období hladovění se střídá s přejídáním a pacientky se dostávají do bludného kruhu. Navíc 30 - 50 % dívek s mentální bulimií dříve trpělo mentální anorexií.
V posledních letech bohužel roste nejen anorexie u dívek v prepubertálním, pubertálním a adolescentním věku dívek a chlapců, ale také u dívek mladšího školního věku, což je mnohem nebezpečnější. U dívek a žen dosahuje anorexie asi 1 % v celé populaci. Bulimie má prevalenci 1 - 3 % a vyskytuje se spíše u pozdně adolescentních dívek a mladých žen. Prognóza onemocnění není jednoznačná - u 30 až 40 % pacientů potíže přetrvávají i po absolvování léčby, asi 1 % případů skončí sebevraždou, asi 6 % pacientů na následky onemocnění umírá.
Pro oba syndromy je typický strach z tloušťky a extrémní zaujetí vlastním tělem a jeho vzhledem.