Anorexie, Bulimie - Poruchy příjmu potravy

Mentální anorexie a bulimie, choroby příjmu potravy

Mentální anorexie a bulimie patří v poslední době mezi nejčastější a současně i nejnebezpečnější onemocnění dospívajících dívek a mladých žen. V posledních několika letech se výskyt zmiňovaných nemocí rapidně zvyšuje. Obě poruchy spojuje strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná tělesnému vzhledu a hmotnosti.
Anorexií či bulimií trpí přes šest procent populace, z čehož třetinu tvoří chronické stavy. Jen asi třetina se dokáže zcela vyléčit. Šest procent případů končí smrtí. Riziko sebevraždy je až 200x vyšší než u ostatní populace. Počet případů se neustále zvyšuje a ještě závažnější je skutečnost, že klesá věk dívek (anorexií trpí někdy i devítileté holčičky…). Až 20% dívek a mladých žen trpí alespoň dočasně nějakým problémem s jídlem !
Poruchy příjmu potravy bývají přirovnávány k návyku, jakým je například alkoholismus či toxikomanie. Zatímco však alkoholu či drogám se lze vyhnout, u jídla tomu tak není.
Osobnost anorektiček i bulimiček bývá nápadná už před vypuknutím samotné nemoci. Anorektičky bývají výrazně přizpůsobivé, úspěšné ve škole i v mimoškolní činnosti, perfekcionistické a zodpovědné. Bývají sportovně zaměřené, zároveň jsou však nejisté a chybí jim smysl pro humor. Nestojí o nové podněty a vzrušení. Mívají málo kamarádek a ve vztahu k lidem jsou často nedůvěřivé a uzavřené. Jakoukoli běžnou kritiku ostatních považují za projev nepřátelství. Ve velké většině případů nemají zájem o druhé pohlaví.
Dívky trpící bulimií, často uvádějí, že se o ně v dětském věku nikdo příliš nestaral. Některé vyrůstaly v rodinách, které zdánlivě dobře plnily svou přirozenou funkci, ale ve skutečnosti byli rodiče zaujati svými problémy, starostí nebo prací a o dítě se dostatečně nezajímali. V takových rodinách dívky pochopí, že se musí spoléhat samy na sebe (ale možná za cenu popírání vlastních potřeb), protože s řešením problémů jim rodina nepomůže. Na druhou stranu ale rodiče očekávají od dívek, že jim budou pomáhat vytvářet představu šťastné a milující rodiny. Budoucí bulimičky tedy často ukrývají a potlačují své potřeby a svůj hněv i samy před sebou. Mají sklon k nadměrnému přizpůsobování se sociálním tlakům a tyto pocity se mohou vynořit v podobě záchvatovitého přejídání a následného očišťování.
Rozdíl mezi anorexií a bulimií:
Mentální anorexie je charakterizována omezováním příjmu potravy až po úplné odmítání jídla. Anorektičky jsou posedlé touhou po zhubnutí a vyhýbají se jídlům, po kterých se tloustne a neustále snižují množství jídla. K dosažení vyššího účinku svých „diet“ zatěžují tělo enormním cvičením, užívají léky pro snížení chuti k jídlu a projímadla. V některých případech můžeme pozorovat občasná zvracení. Nemocné anorexií jsou nápadně vychrtlé a neodlučitelně k nim patří přísná sebekontrola. Neléčená anorexie může přejít do chronického stadia, kdy nemocní konzumují jen minimum potravy udržující základní životní funkce. Smrtelně končí úplné hladovění po 50 až 70 dnech.
Průběh anorexie je mnohem vážnější také proto, že anorektičky se chovají podobně jako narkomani. Popírají své potíže a rozhodně nechtějí být léčeny, protože k tomu, podle jejich názoru, není žádný důvod.
Anorexie se zpočátku nejeví jako porucha. Anorektičky jsou velmi výkonné, všechny své úkoly plní na jedničku a mají spousty aktivit. Drží přísnou dietu a i několikrát denně cvičí. V době dospívání, to ale nikomu podezřelé nepřipadá.Okolí si leckdy ani nevšimne, že dívka zhubne za měsíc třeba o deset kilogramů. První zeštíhlení bývá okolím dívky pozitivně hodnoceno, což anorektičky vnímají jako potvrzení správnosti svého jednání, což vede k ještě většímu omezení potravy. Nutně za nějakou dobu nastane chvíle, kdy okolí začne považovat dívku za příliš hubenou a anorektičky se pak uchylují ke lžím a podvádění. Vychrtlou postavu maskují volným oblečením, obličej líčí tak, aby ujistily ostatní, že je s nimi vše v naprostém pořádku. Jako argumenty používají svou aktivitu a často se jim podaří rodiče a známé přelstít. Sbírají recepty a vaří pro celou rodinu, aby navodily dojem člověka, „který si jídla může užívat bez toho, aby tloustl. Mají ale jídla rozdělená na přijatelná a nepřijatelná, dobrá a špatná. Akceptovatelných jídel postupně ubývá, tolerovány jsou pouze pokrmy nekalorické a jejich množství se neustále snižuje. Tyto faktory logicky vedou k rapidnímu snížení váhy.
Ačkoli pacientky nejí, postupně začnou být jídlem zcela psychicky zatížené. Mají ale pochopitelně hlad a neustále na jídlo myslí. Myslí na to, kdy, co a jaké množství budou jíst. Nic jiného celý den nedělají, než že přemýšlí o tom, jakým způsobem a co odmítnout, neodmítnout, co si mohou dovolit a co nikoli. Pocity viny za konzumaci jakéhokoli jídla jsou velmi silné.
Dívky ztrácejí kontakt se svými kamarády a izolují se od nich, neboť nejsou schopné konverzovat o jiném tématu než o jídle a hubnutí, protože v jejich životě nemá nic jiného smysl. Uzavírají se do sebe a jediným cílem se stává jídlo a cvičení. I po snědení poloviny jogurtu mají pocit, že je to strašně moc a jsou schopny i několik hodin cvičit, aby ze sebe vydaly jídlem nabytou energii. Jak hubnutí pokračuje, dochází k celkovému vyčerpání organismu a k extrémní únavě. Podvyživená dívka začne být podrážděná a úzkostná. Stěžuje se na bolesti břicha a hlavy, trpí poruchami spánku. Když váha klesne pod váhu, kdy dívka poprvé dostala menses, hormonální systém přestane fungovat a dochází k absenci menstruace.
Mentální bulimie často začíná po období diet a hladovění. Obecně platí, že jakmile bulimička objeví zvracení jako možnost zbavení se energie, kterou potravou přijala, považuje ji za ideální řešení. Trpí opakovanými záchvaty přejídání, doprovázenými pocitem ztráty sebekontroly a následnými výčitkami. Přejídání vzápětí kompenzuje zvracením nebo užitím projímadla, aby se okamžitě zbavila všeho, co pozřela.
Bulimičky zůstávají atraktivně štíhlé a jejich podváha se málokdy dostane na hranici ohrožení života. Oproti anorektičkám svou nemoc vnímají a dobře vědí, že jejich chování není normální. Snaží se spolupracovat s lékaři a jsou výrazně motivované k tomu, aby se uzdravily. Trpí nesnesitelnými pocity viny. Po každém přejedení a následném zvracení se v nich prohlubuje pocit vlastní neschopnosti a osamělosti. Podstatná část těchto žen mívá záchvaty přejídání přinejmenším jednou denně (většinou večer).
Některé bulimičky dávají při záchvatech přednost oblíbeným pokrmům z dětství, jiné potravinám, kterým se při své dietě vyhýbají, další jedí i jídla, ke kterým cítí vyložený odpor. Většinou ale jde o sladká jídla s vysokým obsahem škrobu. Průměrná kalorická hodnota jídla snědeného v jednom takovém záchvatu se pohybuje okolo 4800 kalorií. Pocit selhání bývá spojen s depresí a s úzkostí. Bulimičky mají rovněž silnou tendenci ke zneužívání drog, alkoholu a krádežím.
Bulimie nejčastěji postihuje dívky a ženy mezi 18 a 35 lety (anorexie se zase týká dívek podstatně mladších: 12-18 let). Dívky trpící bulimií nejsou tak přizpůsobivé jako dívky s anorexií, ale jsou také perfekcionistické a závislé na hodnocení druhých. Velmi si cení sebeovládání, sebekontroly a její porušování v bulimických epizodách snášejí s pokořením, studem a s pocity viny. Paradoxně bývají často velmi úspěšné v práci i společnosti a ostatní jejich problémy zřídkakdy sami poznají. Sexuální vztahy těchto žen často přetrvávají i v době nemoci, ale dochází ke ztrátě jakéhokoli sexuálního prožitku.
Typické příznaky poruch příjmu potravy:
Mentální anorexie
Tělesná hmotnost je cíleně udržována pod hladinou normálu
Intenzivní strach z tloustnutí
Vynechání menstruace v období plodnosti (amenorrhoea).

Mentální bulimie
Nezvladatelné přejídání minimálně 2x týdně
Nevhodné kompenzační chování (zvracení, projímadla)
Sebehodnocení je abnormálně vázané na tělesný vzhled

Chorobné přejídání
Nezvladatelné přejídání minimálně 2x týdně
Výrazná úzkost z přejídání
Pravidelné kompenzační chování (zvracení, projímadla) se nevyskytuje
Nejnebezpečnější jsou zdravotní důsledky diet, hladovění, zvracení a vyhublosti, mezi které patří:
citlivost na chlad, celková únavnost, svalová slabost a spavost, poruchy spánku
zažloutlá praskající pleť, ekzémy, zvýšený růst ochlupení na celém těle, řídké, suché lámající se vlasy
eroze zubní skloviny - kazivost zubů, odvápnění kostí, avitaminóza
nepravidelná menstruace, hrozba neplodnosti, ztráta menstruace
srdeční obtíže – arytmie, oslabený krevní oběh, chudokrevnost, zvýšená hladina cholesterolu v krvi
oslabení imunity, u mladých dívek zpomalení růstu, opoždění puberty
žaludeční šťávy způsobují záněty žaludku, vředy jícnu
v důsledku zvracení dochází k otokům slinných žláz
zvracení narušuje rovnováhu tělesných tekutin v krvi - nadměrná zátěž pro srdce a ledviny
bulimičky ohrožuje také nízká hladina draslíku, způsobující nepravidelnosti srdečního tepu a neurologické komplikace (závratě a křeče).
únava, oslabená schopnost koncentrace, snížená výkonnost
Léčba nemocných
Nejdůležitější je rozhodnutí dívky, případně rodičů, problém řešit. Nutné je přiznat si svoji nemoc a mít vůli se vyléčit.
Léčba anorexie i bulimie se neobejde bez změny jídelních návyků a s nimi souvisejících postojů a chování. Nejrozumnější je vyhledat pomoc odborníka. V některých případech – extrémní vyhublost, u příliš mladých dívek, u depresivních nemocných – je nutné přistoupit k několikaměsíční hospitalizaci. Při akutním ohrožení života dokonce i proti vůli pacienta, který sám není schopen rozumně o sobě rozhodovat.
Použitá literatura a zdroje:
Výchova ke zdraví - Poruchy příjmu potravy: František D.Krch, Eva Marádová, Praha 2003. Mentální anorexie: František D.Krch, Praha 2002. Bulimie, jak bojovat s přejídáním: František D.Krch, Praha 2003(2.doplněné vydání). www.anabell.cz, www.idealni.cz (portál o poruchách příjmu potravy)