VZDUCH

Slovo vzduch se používá v češtině poměrně krátkou dobu. V době národního obrození ho převzali básníci z ruského výrazu "vozduch". Jako odborný termín se uplatňuje od 2. poloviny 19. stol., ale až později pronikl do hovorové češtiny. Ještě na počátku 20.stol. se častěji vyskytoval výraz povětří, který označoval prostor mezi nebem a zemí.

Vzduch je neviditelná látka, která je všude kolem nás. Potřebujeme ji ke svému životu, stejně jako ostatní živočichové a také každá rostlina. Když se vzduch pohybuje, vnímáme ho jako vítr. I když vzduch nevidíme ani necítíme, můžeme zkoumat jeho vlastnosti. Je to směs většího množství látek, nejvíce obsahuje dusíku (78%) a kyslíku (21%), kromě toho se skládá z dalších plynů např. argonu, helia, metanu a oxidu uhličitého. Ve vzduchu, který tvoří zemskou atmosféru, je kromě těchto plynů také voda a nejrůznější příměsi jako prach a kouřové plyny.

Znečištění ovzduší patří k nejvíce sledovaným parametrům životního prostředí. Důvodem je to, že působení jiných složek prostředí se může člověk vyhnout, což u ovzduší prakticky nejde. Zdraví škodlivé látky se mohou do atmosféry dostat přírodní cestou nebo působením člověka. Mezi zdroje přírodních škodlivin patří lesní požáry, sopečná činnost, ale také semínka rostlin a bakterie. Mezi znečišťující látky antropogenní povahy lze zařadit průmyslové činnosti, např. emise z továren, lokálních topenišť a v poslední době se zvyšují především emise dopravy.
Znečišťování atmosféry ovlivňuje jak přírodu, tak samotného člověka. Celosvětovým problémem je skleníkový efekt a s ním související změny klimatu. Ten způsobují tzv. skleníkové plyny, např. oxid uhličitý, které se hromadí v atmosféře. Tam působí jako jakási pokrývka, která brání úniku tepla ze zemského povrchu. Důsledkem je globální oteplování. Dalším problémem může být narušení ozonosféry, které má za následek pronikání zvýšené koncentrace ultrafialového záření na Zemi. To má negativní vliv na zdraví, může vyvolat rakovinu. Mezi problémy lokálního charakteru patří zejména smog, který je důsledkem nahromadění znečišťujících chemických látek v ovzduší. Vzniká za bezvětří, kdy se škodliviny hromadí v kotlinách měst a v průmyslových aglomeracích. V zimě se jedná o emise z topení, v letních měsících především z dopravy. Smog negativně ovlivňuje život na celém světě. V České republice se instalují na velké průmyslové zdroje odlučovače, nové automobily se vybavují katalyzátory a jsou zakázány freony, které poškozují ozonovou vrstvu. Tato činnost přináší již první výsledky a to zlepšení kvality vzduchu.