Magma a vyvřelé horniny

Magma je žhavá tavenina nerostů, obsahující vodu a některé plyny (oxid uhličitý, oxid siřičitý, sulfan, kyslík a další…) Mezi roztavenými nerosty zcela převažují křemičitany(silikáty). Magma vznikající v hlubinách, má snahu pohybovat se směrem k zemskému povrchu. Po trhlinách v litosféře proniká chladnějšími horninami, ochlazuje se jimi a postupně tuhne. Z taveniny přitom postupně krystalizují různé minerály. Tvoří se tak směs nerostů - hornina. Takto vzniklé horniny označujeme jako vyvřelé neboli magmatické.

Dělení magmatických hornin
- Hlubinné (abyssální) vyvřeliny - magma se vlivem své vysoké viskozity, která je způsobená vysokým obsahem SiO2 a následnou kyselostí hornin, není schopno pohybovat. To vede ke vzniku hlubinných těles několik kilometrů pod zemským povrchem. Tato tělesa mohou dosahovat značných velikostí, u kterých často neznáme spodní ohraničení. Vzniklá tělesa nazýváme odborně plutony, batolity, či pně. Těleso v podzemí může chladnout (krystalizovat) až po několik miliónů let. Dlouhá doba krystalizace se projevuje ve všesměrné hrubozrné struktuře vzniklých hornin. Typickým příkladem abyssálních hornin je granitická řada hornin.
- Žilné vyvřeliny (známé také pod názvy hypoabyssální, podpovrchové) - ty jsou představovány tělesy o mocnosti od několika decimetrů po stovky metrů a s délkou až do několika kilometrů. Žilné vyvřeliny jsou obrovskými tlaky vtlačovány do puklin, prasklin a elastických částí zemské kůry nedaleko povrchu, což zapříčiňuje rychlejší chladnutí taveniny a zjemňování struktury. Často se setkáváme s porfyrickou strukturou. Vzniklá tělesa nazýváme pravé a ložní žíly.
- Výlevné horniny (zvané extruzivní, efuzivní) - to jsou horniny, které jsou díky nízké viskozitě dobře pohyblivé a dosáhnou rychle zemského povrchu. Tam se rozlévají v podobě lávy. Je pro ně typická rychlé chladnutí, způsobené okolním chladným protředím (voda, vzduch atd.). Vznikají tak typické jemnozrné až sklovité struktury.