Znečištění ovzduší

V prvních desetiletích 20. století bylo znečištění vzduchu v tehdejším Československu záležitostí několika oblastí, ve kterých byl soustředěn těžební a slévárenský průmysl. Tento stav v zásadě přetrvával až do konce 2. světové války. Rychlý rozvoj průmyslu v následujících letech, především růst těžkého strojírenství a zvýšená výroba elektrické energie v tepelných elektrárnách, spalujících uhlí nízké kvality, způsobil stabilní růst znečištění ovzduší.
Emise oxidu siřičitého, které jsou vzhledem k absolutnímu množství a škodlivému účinku vůbec nejnebezpečnější časti znečištění vzduchu, dosáhly začátkem padesátých let ročního objemu 1 milion tun. Toto číslo se zdvojnásobilo v letech šedesátých. V roce 1970 to bylo 2,5 milionu tun a v osmdesátých letech, po dokončeni systému tepelných elektráren v Severozápadních Čechách, 3 miliony tun.
Česká republika byla a je jedním z největších znečišťovatelů atmosféry v Evropě. S 22,4 tunami na čtvereční kilometr ročně bylo v roce 1988 Československo v emisích oxidu siřičitého v Evropě na druhém místě za bývalou NDR. V některých částech Severních Čech a v Praze přesahují roční emise oxidu siřičitého 100 tun na čtvereční kilometr.
Řada výrobních odvětví se na znečišťování ovzduší podílí nejen přímo vypouštěním znečišťujících látek do ovzduší, ale také nepřímo vysokými nároky na spotřebu elektrické energie. Největším spotřebitelem elektrické energie v České republice je hutnictví (20%). Na druhém místě je chemický průmysl (18%), následovaný strojírenstvím (13%), výrobou paliv (11%), energie (10%), stavebních hmot (5%) a dalšími. Překvapivé je, že odvětví, které se na výrobě elektrické energie přímo podílí, konzumují více než 1/5 celkové spotřeby elektrické energie v České republice.

Znečištění vzduchu v České republice je také negativně ovlivněno její pozici uprostřed Evropy. Znečištěný vzduch putuje do země prakticky ze všech směrů, především ze severu a západu.
Vzhledem k velkému vlivu povětrnostních podmínek na koncentraci znečištění vzduchu existuji v míře znečištění veliké výkyvy, se zimními maximy a letními minimy. V případě velice nepříznivých povětrnostních, především rozptylových, podmínek (dlouhodobé teplotní inverze) dochází ke krátkodobým vysokým zvýšením znečištění. Z tohoto důvodu se pracuje na systému předpovědi a včasného varováni.