Smysly

Lidské tělo je jedním z nejúžasnějších strojů na světě. Skládá se z tisíců součástek, které spolupracují. Každá skupina součástek se nazývá soustava.
Když jsme se narodili, uměli jsme jen spát, jíst a plakat. Teprve po čase jsme zjistili, jak se části našeho těla hýbou a jak je máme používat. A jak jsme rostli, učili jsme se stále složitější věci.

Lidské smysly
Smysly jsou prostředkem, pomocí kterého vnímáme své okolí. Pět samostatných smyslových systémů reaguje na různé podněty: oči umožňují interpretovat zrakové informace, sluch zprostředkovává zvuk a udržuje rovnováhu, nos a jazyk reagují na pachy a chutě a smyslové nervy v kůži umožňují cítit fyzický kontakt, změny v teplotě a bolest.

Chuť
Ačkoliv se to na první pohled možná nezdá, chuť je velmi úzce propojena s čichem. Chuť má ovšem menší citlivost než čich. Ztráta čichu tak může způsobit omezení či dokonce ztrátu vnímání chuti. Podobný efekt mají ovšem i některé léky a ke ztrátě chuti též může dojít vlivem nedostatku zinku v organismu. Hlavními orgány chuti jsou chuťové pohárky umístěné ve vláskovitých papilách, které vybíhají z horního povrchu jazyka.

Jazyk
Jazyk je svalový orgán, nutný pro pohyb potravy v ústech, tvorbu řeči a chuť. Účastní se zpracování a polykání potravy a má důležitou úlohu při řeči a vnímání chuti. Základem jazyka je kosterní sval. Jazyk vnímá pouze čtyři chuti: sladkou, kyselou, slanou a hořkou.

Chuťový pohárek
Chuťové pohárky jsou shluky buněk obsahující chemoreceptory (buňka reagující na chemickou látku). Každá má otvor označený jako chuťový pór, kterým rozpuštěné chemické látky vstupují do pohárku, a tam dráždí chuťové buňky.


Čich
Čich je stejně jako chuť chemickým smyslem, kterým neustále monitorujeme své okolí. Prostřednictvím čichu jsme při dýchání informováni o aktuální kvalitě okolního ovzduší a o případném hrozícím nebezpečí.

Nos
Orgán využívaný při dýchání a čichání. Nos má dva vstupy - nostrily. Ty jsou odděleny chrupavčitou přapážkou zvanou nosní septum.

Nosní dutina
Prostor uvnitř nosu. Při vdechu nosem proudí vzduch nejprve nosní dutinou, kde se ohřívá. Stejně jako zevní část nosu, je i nosní dutina rozdělena na dvě části kostěnou přepážkou.


Zrak
Zrak je jeden z nejdůležitějších smyslů. Používáme jej k vytvoření obrazů okolního světa. Signály z očí formují tyto obrazy, a tak nám pomáhají pohybovat se a také komunikovat.

Oko
Smyslový orgán rozeznávající světlo. Oko se skládá z oční koule, bulbu, o poloměru asi 2,5cm. Povrch bulbu má tři vrstvy; zevní, sklera (bělima), vytváří oční bělmo a je tuhá a kluzká, střední vrstva, chorioidea (cévnatka), zásobuje oko krví a vnitřní vrstva, retina (sítnice), obsahuje světločivé buňky. Bulbus je čočkou rozdělen na dva nestejné prostory.

Rohovka
Průhledná vrstva na přední straně bulby. Rohovka chrání přední část oka a pomáhá zaostřovat světlo. Je kryta membránou nazývanou spojivka, která pokrývá i přední stěnu bulbu a vnitřní části víček. Spojivka je smáčena slzami, které snižují tření oka. Slzy obsahují látku lyzozym, který pomáhá zabíjet bakterie, a tím brání infekci. Slzy jsou tvořeny slznými žlázami. Po zvlhčení oka stékají do slzného váčku a dále do nosu.

Duhovka
Prsten svalové tkáně mezi rohožkou a čočkou. Duhovka (iris) mění velikost zornice - otvoru, který umožňuje světlu vstoupit do oka. Obsahuje hladké svaly pracující na základě reflexů. Duhovka v ostrém světle zužuje zornici a v šeru ji rozšiřuje. Obsahuje také pigmenty, které dávají očím jejich barvu.

Čočka
Zakřivená struktura vytvářející obraz pomocí lomu světelných paprsků. Každé oko má jednu čočku vytvořenou z průhledné bílkoviny. Tvar čočky může být měněn pomocí prstenčitého ciliarního svalu (řasnaté těleso). To oku umožňuje přenést cokoliv, co vidíme, do ohniska, pomocí děje zvaného akomodace. Obrázek vytvořený na sítnici je převrácený. Protože je tak tomu od narození, nijak si to neuvědomujeme. Pružnost čočky se s věkem snižuje a pohled do blízka proto vyžaduje brýlí.

Sítnice
Membrána obsahující buňky reagující na světlo. Sítnice je vlastně jakousi matnicí vystýlající zadní polovinu oka. Je bohatě zásobena krví a je pokryta 125 miliony fotoreceptorů (buňka reagující na světlo).

Barevné vidění
Světelná energie se šíří v podobě vln a vzdálenost mezi nimi určuje její barvu. Pro rozlišení různých barev využívají oči buňky označené jako čípky. Ty obsahují typ zrakového pigmentu, který se vyskytuje ve třech formách. To čípkům umožňuje reagovat buď na světlo o vlnové délce odpovídající barvě červené, zelené nebo modré. V mozku se signály z čípků spojí a vznikne barevný obraz. Čípky pracují pouze v jasném světle, a proto v šeru nelze rozeznat barvy.


Sluch
Hřmící letadlo i šeptající člověk rozechvívají vzduch. Když se vibrace dostanou do ucha, spustí v hlavě řetězec dějů. Výsledkem je vnímání zvuků. Narozdíl od některých zvířat (papoušci nebo plazi), máme výrazné ušní boltce, které nám sbírají zvuky a svádí je do zvukovodu.

Ucho
Smyslový orgán rozeznávající zvuk. Ucho se skládá ze tří částí; zevní ucho je viditelné, ale střední a vnitřní ucho je ukryto hluboko uvnitř lebky.

Hmat
Smysl rozeznávající dotyk, bolest nebo teplotu. Orgánem hmatu je kůže. Hmat tělo informuje o jeho fyzikálním okolí. Je to obecný smysl, takže pracuje pomocí receptorů rozestřených po celém těle. Jednotlivé typy čidel jsou odpovědné za sledování každého z hlavních pocitů. Nejcitlivější pro dotyk a tlak je špička jazyka a dlaňová strana konečků prstů.

Kůže
Zevní plášť těla. Kůže je orgán tvořený několika vrstvami buněk. Je neprostupná pro vodu, chrání tělo před fyzikálním poškozením, před mikroorganismy a před slunečním ultrafialovým zářením. V dospělosti měří kožní povrch okolo 2m².