Zvukové jevy

Zvukové jevy

Zdrojem zvuku je chvějící se těleso (např. struna, zvon, sloupec vzduchu…).
Podmínky slyšení:
1) zdroj zvuku
2) prostředí, kterým se zvuk šíří (vzduch, kapaliny, kovy …)
3) zdravý sluch
Zvuk vznikající nepravidelným chvěním nazýváme HLUK. Naopak je-li kmitání zdroje zvuku pravidelné vnímáme TÓN.

Zvuk se šíří pružným prostředím ve vakuu se šířit nemůže.

Rychlost šíření zvuku v různých prostředích je různá.
vzduch (t = 0 0C) 332 m/s
vzduch (t = 20 0C) 340 m/s
voda 1500 m/s
ocel 5000 m/s

Výška tónu je určena kmitočtem (frekvencí)
Počet změn za 1 sekundu určuje kmitočet. Jednotkou kmitočtu je hertz (čti herc), značka Hz.
Komorní A má kmitočet 440 Hz.

Lidské ucho nám umožňuje slyšet zvuk. Skládá se ze tří částí: 1) Vnější ucho (boltec, zvukovod, bubínek)
2) Střední ucho je složeno ze tří kůstek (kladívka, kovadlinky, třmínku)
3) Vnitřní ucho tvoří dutá kost hlemýžď, která je naplněna kapalinou a končí v ní 30 000 nervových zakončení.

Lidské ucho může zachytit zvuky jen v určitém rozmezí kmitočtů. Vnímá zvuky od kmitočtu 16 Hz do kmitočtu 20 000 Hz. Nejlépe slyšíme zvuky od 1000 Hz do 4000 Hz.

Zvuky, které mají kmitočty menší než 16 Hz - INFRAZVUK
Zvuky, které mají kmitočty větší než 20 000 Hz - ULTRAZVUK
Ultrazvuk využíváme k různým účelům (např. diagnostika v lékařství, mísení kapalin, zjišťování vad v odlitcích, čištění …).

REZONANCE – nucené kmitání
Rezonancí dochází k zesílení zvuku např. ladičky nuceným kmitáním jiného tělesa např. desky stolu.

OZVĚNA zvuku je způsobena odrazem zvuku na pevné překážce (sklo …). Lidské ucho dokáže rozlišit dva zvuky jdoucí 0,1s po sobě, jestliže není splněna tato podmínka dojde k DOZVUKU zkreslení původního zvuku.

Ochrana před nadměrným hlukem
Hladina zvuku je fyzikální veličina sloužící ke srovnávání hlasitosti. Její jednotkou je decibel, značka dB
Druh zvuku Hladina zvuku v dB
práh slyšení 0
tikot hodinek 10
šepot 30
hlasitý hovor ve vzdálenosti 1 m 50
hlasitá hudba 80
sbíječka 100
letecký motor 120
práh bolesti 130