Moderní básnické směry

SYMBOLISMUS
Jak už z názvu vyplývá, hlavním předmětem tohoto směru je symbol. Není jednoduché určit definici symbolu, protože básníci nejsou v jeho vysvětlení jednotní. Můžeme říci, že je to přímé vyjádření pocitů básníka, často za použití bujné fantazie a náznaků, které zdánlivě nemusí dávat smysl. Mezi symbolisty řadíme básníky Poea, Baudelaira, Mallarméa a Rimbauda, dále z českých autorů např. Otokara Březinu nebo Antonína Sovu. Symbolismus můžeme dále rozdělit mezi několik skupin. Patří sem např. dekadence, která je význačná svým pesimismem a jejímž představitelem u nás byl Karel Hlaváček.

GENERACE ČESKÝCH INDIVIDUALISTICKÝCH ANARCHISTŮ
Nová generace umělců, kteří přišli po symbolistech, kladla důraz spíš na své lidské já a sociální otázky (podle filosofa Maxe Stirnera). Tím se odlišovala od symbolistů, kteří se zabývali spíše výrazovou a uměleckou stránkou básní. Představiteli anarchistické buřičské generace byli: Stanislav K. Neumann, Viktor Dyk, Karel Toman, Jiří Mahen, Fráňa Šrámek, Petr Křička, Jakub Deml a také Karel Čapek.

VÝKLAD TEORIE SYMBOLISMU A INDIVIDUALISTICKO-ANARCHISTICKÉ BÁSNICKÉ GENERACE
V této kapitole je opět nastíněna charakteristika symbolismu a dalších nových vedoucích směrů přelomu století. Mluví se zde o nejen symbolismu, dekadenci a impresionismu, ale i o individualistických anarchistech.
Otokar Březina je významný (hned po K. H. Máchovi) svými úchvatnými básnickými symbolistickými obrazy. Je zde zdůrazněno přeskakování mezi obrazem a přirovnáním.
Typickým impresionistou je Antonín Sova, který dokázal naznačit své složité subjektivní nálady bez okolních myšlenkových požadavků.
Básně Karla Hlaváčka, představitele dekadence, jsou zajímavé svou snovou náladou. Často téměř nelogické, nejasné básně vynikají svou hudebností a fantazijními obrazy.
Další básníci, kteří následovali po předchozích třech, se odpoutali od fantazijní stránky a přiklonili se ke konkrétnějším tématům – lásce, kráse, problémům světa. S předchozími umělci se shodovali ve stručnosti a dramatičnosti vyjádření.
S. K. Neumann byl nejméně fantazijní, jeho básně jsou plné sociálních otázek a jiných problémů.
Karel Toman používá úsečné přesné obraty a popisuje citová dobrodružství.
Jiří Mahen zdůraznil potřebu obrazotvornosti a nesouhlasil s věčnou idejí.
Díla Fráni Šrámka jsou jemně melodická, zachycují nejjemnější smyslové záchvěvy.
Viktor Dyk také upustil od obrazotvornosti a fantazie a přiklonil se více k logice.
Z těchto současníků vynikal svými obrazotvornými prvky Březinův žák Jakub Deml. Tento kněz bojoval proti hierarchií, byl sesazen a žil život psance a dobrodruha. On jako jeden z mála nechal úplnou volnost fantazii a neomezoval se logikou. Deml spojuje předválečnou generaci se surrealismem u nás.
Velký podíl na přeměně českého básnického jazyka má Karel Čapek. Přeložil francouzskou poezii Apollinaira a ovlivnil novou básnickou generaci.

EDGAR ALLAN POE (1809 - 1849)
Severoamerický básník měl plný život zvratů, vyloučení a rozchodů.
Jednu dobu působil jako redaktor několika časopisů, v krátké době napsal přes dvě stě kritik a úvah, vydal několik básnických sbírek. Roku 1845 otiskl poprvé Havrana, který ho proslavil. Po smrti ženy propadl alkoholu a opiu a roku 1849 zemřel. Za vlastní oblast poezie prohlašoval krásu. Mravnost a pravdu řadil až za ni. Jeho dalšími slavnými básněmi jsou: Ullalume, Zvony, Spící, Annie, Město v moři a mnoho novel, které jsou plné šílenství, hrůzy, smrti, zániku, ...
Ukázky: Lenora, Eldorádo, Matce a Annabel – Lee.