Atomisté

Anaxágoras z Klazomén (500 – 428)

Ač původem z Malé Asie, stal se zakladatelem filosofické nauky v Athénách, kde byl však ke konci života obviněn z atheismu a záhy nato zemřel .

Jako kosmolog (či mladší iónský fyzik) se jeho zaměřuje především na zkoumání základní látky světa a jeho principu. Celý svět se podle něj skládá z malých „semen“, která nazývá spermata chrématón. Je jich nekonečně mnoho a liší se od sebe svou kvalitou. V každé látce jsou obsaženy všechny druhy semen, druh látky pak určuje převaha určitého druhu, z čehož vyplývá, že všechny věci jsou v sobě navzájem obsaženy. Tato spermata ani nevznikají ani nezanikají, pouze se přeskupují a tím se mění věci, které tvoří.

Nejvyšším principem, který dal světu řád, je Nús. Ten je duchovní povahy a je světu zcela transcendentní, po té co z počátečního chaosu utvořil dokonale krásný svět do něj již nezasahuje.

Podle Anaxágora je Země plochá a vznáší se na vzduchu pod ní, hvězdy pak jsou žhavé kameny. Athény si pobouřil připouštěním možnosti existence jiných obydlených světů.

Anaxágoras se také zabýval otázkou zdroje poznání. Rozlišoval dva druhy, smyslové a rozumové, přičemž rozumové považoval za „vyšší“.


Leukippos (500 – 440)

O jeho osobě se z historických pramenů příliš nedozvíme, nevíme dokonce jistě zda vůbec existoval, zřejmě byl ale žákem milétské filosofické školy a později učitelem Démokritovým. Pokud něco víme o jeho učení, pak to, že bylo v podstatě totožné s učením Démokritovým, což vede k domněnce že učitel i žák byli jedna osoba.


Démokritos (460 – 370)

Na svých mnohých cestách se tento rodák z Abdéry věnoval vědě a poznávání. Sestavil rozsáhlou „encyklopedii“ filosofických spisů o zhruba sedmdesáti titulech.

Podle Démokrita se vše skládá z atomů, které se od sebe liší kvantitativně, svými geometrickými vlastnostmi. Jsou neměnné a nedělitelné a mezi nimi je prázdný prostor.

Zastává názor, že vše ve světě se děje podle nutnosti, vše je předem dané. Přitom k tomu není potřeba žádné vnější příčiny. Všechny události mají nějakou příčinu, vyplývají z věcí jim předcházejících a jsou určovány mechanickými vlastnostmi atomů. Ve světě se nic nemění, pouze se přeskupují atomy a mění se způsob jakým my vše subjektivně vnímáme. Přitom různé vlastnosti různě rozlišuje, těžké a lehké se liší velikostí částí, měkké a tvrdé hustotou a rovnoměrností rozložení hmoty, teplé a studené či sladké a kyselé se liší tvarem atomů. Duše a oheň pak jsou složeny z atomů nejjemnějších, dokonale kulatých. Z toho důvodu je také duše smrtelná, hyne spolu s tělem.

Zajímavý je jeho názor, podle kterého vnímáme předměty tím, že se nám jako obrázky z nich vytékající obtiskují v hlavě. Tato teorie však měla četné nedostatky.

Ze spisu Démokritovy myšlenky se dozvídáme jeho názory na etiku. Člověk může dosáhnout blaženosti – eudaimonie tím, že bude trvale dobré mysli a nenechá se unést zmatky. Má žít střídmě a nečinit špatné, aby se nemusel stydět sám před sebou.

V otázce boží existence nemá zcela jasno, nejspíše se ale domníval že bohové neexistují, že je zplodil lidský strach.