Nevěřící Tomáš

Nevěřící Tomáš
Reflexe nad Caravaggiovým obrazem


Předmětem našeho zamyšlení bude pro někoho příliš drsný či morbidní obraz Nevěřící Tomáš od italského barokního malíře Caravaggia. Je to velmi realistické zobrazení známé biblické scény z konce Janova evangelia (Jan 20,27). Dílo pochází z období silné katolické protireformace, kdy se obrazy malovaly především tak, aby v divákovi vyvolaly silné emocionální až mystické zážitky. O to katolické církvi šlo – nikoliv apelovat na rozum, ale na cit, čímž se divák stal náchylnější ke zmanipulování.
Tomáš nechtěl uvěřit ústní zvěsti o vzkříšení Ježíše, potřeboval jej vidět na vlastní oči. Jaké to pak pro něj bylo překvapení! Tomáš je vyobrazen s prstem v Ježíšově boku, v ráně po římském kopí. Zvědavě, trochu s bázní a trochu nevěřícně pomalu vkládá svůj prst do rány v boku svého Pána a mistra.
Další dva zobrazení učedníci velmi napjatě a zvědavě přihlížejí s podobnými emocemi a výrazy ve tváři jako má právě Tomáš. Možná jsou pohoršeni Tomášovou nevěrou, možná překvapeni, že jejich Pán trval na splnění Tomášova přání vložit do svých ran prsty, aby se jeho učedník přesvědčil, že byl opravdu vzkříšen.
Všichni tři učedníci jsou překvapeni, zvědaví a trošku šokovaní Ježíšovou výzvou Tomášovi. Tomáš se musel v tu chvíli cítit i trapně, protože byl zahanben svojí nevěrou, ale milosrdný Ježíš jej nezavrhl, naopak jeho víru povzbudil.
Ježíš na našem obraze laskavě, s láskou odhaluje svou ránu v boku a vystavuje ji Tomášovi, dovoluje mu, aby se rány dotkl a vložil do ní prst, i když je to pro něj nejspíše velmi bolestivé. Pro víru svého učedníka to ale s láskou podstupuje. Je to tedy obraz milosrdného Ježíše, který nekárá učedníka za nevěru, ale k víře mu pomáhá.
Největší díl světla je na Ježíšově pravé polovině těla, zbytek obrazu je ve „stínu“ této nejjasnější části. Právě pravou rukou si Ježíš odkrývá ránu, kterou dává k dispozici svému učedníkovi.