Psychologie - úvod

Úvod do psychologie

Vznik a předmět psychologie
psychologie je poměrně mladá společenská věda, která se vyčlenila zhruba v polovině 19. století z filosofie vzniká v souvislosti s proudem moderního, racionálního myšlení a rozvojem tzv. pozitivismu = nová věda, zdůrazňující úlohu zkušenosti, ověřování faktů a pozorování,člověk a společnost se stávají předmětem konkrétního zkoumání a předmětem úsilí o emancipaci a kultivaci (osamostatňování a zkvalitňování) v 19. století v rámci svého politického, ekonomického a společenského rozvoje vyprodukovala lidskou individialitu vzniká v souvislosti s pokusy o vědeckou reflexi problémů moderního člověka v stále se měnícím světě psychologové zkoumali jednotlivé vlastnosti psychiky velký význam měl směr znaný psychofyzika v 1. fázi vývoje byla založena na alternativních variantách za počátek vědecké psychologie je považováno založení 1.psychologické laboratoře na univerzitě v Lipsku v r.1879 a rozvoj experimentální psychologie, jejímž zakladatelem byl Wilhelm Max Wundl.

Psychologie se obecně vymezuje jako věda o psychické regulaci, chování a jednání člověka a o jeho vlastnostech, chce porozumět chování, prožívání a pomoci je formovat psychologie zkoumá zejména to, jak člověk dochází ke zkoumání okolního světa i sebe samého, co ho ovlivňuje a jak se na základě tohoto ovlivňování chová a jedná.

Systém psychologických oborů
psychologické disciplíny dělíme do dvou základních skupin:
1.) Obory základní – teoretické
2.) Obory aplikované – praktické

Obory teoretické
dělíme:
1.) Obecná psychologie
- zpracovává základní teoretické otázky, obecně platné zákonitosti psychického dění a podává celkový psychologický obsah o člověku
2.) Vývojová psychologie
- zkoumá vývoj psychiky: - zvířat = zoopsychologie
- psychické změny jedince od narození až do stáří = ontologická psychologie
- změnu v průběhu společensko-historického vývoje = historická psychologie
3.) Psychologie osobnosti
- zkoumá osobnost každého člověka, její strukturu, formování a rozdíly mezi lidmi
4.) Sociální psychologie
- zkoumá společenské aspekty v psychologické problematice ten. působení společnosti na formování osobnosti i jednotlivých psychických jevů = sociální determinace
5.) Psychopatologie
- zkoumá psychické poruchy, jejich druhy, vznik a vývoj
6.) Srovnávací psychologie
- zkoumá a srovnává poznatky jednotlivých disciplín
7.) Psycholingvistika
- zkoumá vztahy mezi myšlením, řečí a jazykem

Obory praktické
dělíme:
1.) Klinická psychologie
- řeší otázky diagnostiky, terapie i prevence duševních poruch
2.) Pedagogická psychologie
- souhrn psychologických zákonitostí výchovy, vyučování a vzdělávání
3.) Psychologie práce
- zkoumá vnitřní (dovednosti, schopnosti, motivace) a vnější podmínky pracovního procesu, výběrem pracovníků,
mezilidskými vztahy v pracovním procesu
4.)Forenzní psychologie (soudní)
- zabývá se soudně znaleckou problematikou spjatou s vyšetřováním, výkonem trestu atd.
5.) Psychologie dopravy
- zabývá se chováním řidičů, rozmístěním dopravních značek,…
6.) ….
- psychologie může zasahovat do všech činností člověka (psychologie sportu, reklamy, politiky, obchodu,…)

Základní psychologické směry
člověk je složitá bytost a proto rozlišujeme celou řadu psychologických směrů, přístupů či škol, které se pokoušely vysvětlit psychiku člověka

Strukturalismus
zakladatelem Wilhelm Wundt (1832-1920)
psychologický směr v době vzniku vědecké psychologie předmětem psychologie byla bezprostřední zkušenost, kterou lze analyzovat na psychologické elementy a určovat spojení mezi nimi Wundt studoval vztah mezi drážděním smyslových orgánů, fyzikálními předměty a z toho vyplývajicí zkušenosti

Behaviorismus
behaviour = chování, předmětem psychologie je chování člověka zakladatelem John Bradus Watson (1878-1958) – americký psycholog stoupenci studovali vnější projevy chování člověka tento směr byl do značné míry ovlivněn prácemi ruského fyziologa Ivana Petroviče Pavlova (1849-1936) behavioristé se v počátcích zabývali tím, jak organismus odpovídá na určité podněty, proto bývá behaviorismus označován jako S – R psychologie (stimul-podnět,response-reakce) odpovědím (reakcím) na podněty se podle beh. jedinec v průběhu svého vývoje učí, chování proto pokládali za sled naučených odpovědí prožitek, který se odehrává v podvědomí člověka black box (černá schránka) nepokládali za důležitý a nezabývali se jim stoupenci tohoto směru došli zákonitě k závěru, že vývoj jedince je pouze učení se odpovídat na určité podněty, přeceňovali význam učení a výchovy

Neobehaviorismus
brzy se ukázalo, že teoretický přístup behaviorismu je nedostatečný na to, abychom porozuměli lidským projevům neobehavioristé se snažili pochopit i to, co se děje v tzv. černé skřínce (co stojí mezi S – R) nejvýznamnější představitel Burhus Fredric Skinner [Skyner] (1904-1989) pečlivě studoval roli odměny a testu při formování odpovědí na podnět ovlivnil mnoho psychologů a je považován za zakladatele programovaného vyučování gestaltpsychologie

Gestaltpsychologie
20-30 léta 19. století vycházela ze studii vnímání a dokazovala, že duševní procesy je třeba chápat jako celky – organizované tvary a nekoli jen jako sumu jednotlivých částí nebo prvků zakladatel Max Wertheimer (1880-1943)

Kognitivní psychologie
= poznávat
zastánci vycházeli z názoru, že lidské chování je určitým plánem jak dosáhnout určitých cílů ve snaze zdůraznit tuto seberegulaci používají spíše neúmyslné jednání než chování člověk pro ně není pasivní jedinec, který jen zpracovává informace a reaguje na ně, ale aktivně usiluje o jejich poznávání
představitelé: Wolfgang Kohler [Keler] (1887-1967)
Kurt Lewin (1890-1947)
Jaen Piaget (1896-1979)

Hlubinná psychologie
Psychoanalýza
- směr hlubinné psychologie
psychoanalytický přistup vychází z názoru, že lidské projevy jsou složitou souhrou vědomých a nevědomých procesů chce proniknout do hluboce uložených prožitků člověka (do podvědomí)
zakladatel: Zigmund Freud (1856-1939)
vycházel ze své lékařské praxe, při léčení pacientů s neur. příznaky
u pacientů psychoanalýzou zjistil vztah mezi minulou hluboko uloženou zkušeností a symbolickým významem současných příznaků upozornil na vliv nevědomých motivů na chování člověka, které jsou podle Freuda určitým vývojem pohlavního pudu

Neopsychoanalýza
Karl Gustav Jurg (1875-1961)
přijímal podvědomí,ale odmítal jednostranné zdůrazňování pohlavního pudu
zavedl pojem kolektivní podvědomí, které obsahuje zkušenosti celé historie lidstva při psychoanalýze jedince je možné se dobrat až k těmto praobrazům (archetypy) s jejich psychologickým významem

Alfred Adler (1870-1937)
více zdůrazňoval sociální faktory a vědomé myšlenkové procesy než se duální motivy

-postupně dochází k dalekosáhlému odklonu od Freuda, neopsychoanalýzu pak pojí s Freudem jen to, že přikládá určitý význam roli podvědomých psychických sil a raným dětským zkušenostem

Humanistická psychologie
navazuje na tradice duchovně orientované psychologie (Spranger, Jaspers)
chápe člověka jako aktivního tvůrce své existence (pozitivní seberozvíjení)
důraz je kladen na to, jak člověk vnímá sám sebe a jak prožívá to, co se kolem něho děje
důkaz je kladen na tvořivost osobnosti
Abraham Herold Maslow (1908-1970)
Carl Randím Rogers (1902-1987)
Viktor Emil Frankl