Sociální deviace

SOCIÁLNÍ DEVIACE

Pojem deviace pochází z latinského slova deviatio, což znamená odchylka nebo úchylka. Přeneseně sociální deviace znamená porušení nebo podstatnou odchylku od některé sociální normy chování nebo od skupiny norem. Dodržování společenských zvyklostí a přijatých pravidel v chování lidí je základem normality, jako míry požadovaného chování člověka ve společnosti. Sociální deviace se dělí podle prvotní příčiny vzniku na deviace primární a deviace sekundární. Primární jako reakce na určité podněty ohrožující pohodu člověka, sekundární potom jako důsledek reakce člověka na samotné označení jeho chování jako deviantního.

K upevnění systému společenských norem chování a jejich dodržování slouží sankce, a to jak negativní v podobě trestů, tak pozitivní v podobě odměňování. Příčiny vzniku deviace mohou být v samotném aktéru (dědičné vlivy, vrozené) nebo v jeho prostředí socializace (rodiny, parta, škola, kultura…). Může se uplatnit i vliv zastaralosti normativního systému společnosti, který jedinec odmítá ve svém chování akceptovat. Pak jde o tzv. pozitivní deviaci. V současnosti jsou za příčiny vzniku deviací pokládány jak vlivy dědičné, tak působení vlivů okolí v průběhu socializace.

Sociologická teorie předkládá hned několik názorů na příčiny sociálních deviací. Existují různé koncepty. Koncept individuální patologie zdůrazňoval hlavně vliv genetických činitelů. Koncept nelegitimních možností zdůrazňuje jako významnou příčinu sociálních deviací využití těchto možností k dosahování společensky uznaných cílů. Radikální sociologie přenáší naopak odpovědnost za deviantní chování člověka na tvůrce sociálních norem.
Deviantní chování může mít několik forem. Formu sociální patologie, kontestace a anomie.

Sociálně patologické chování

Je výrazem pro chování, ohrožující občany, sociální skupiny i zdravý vývoj celé společnosti. K nejrozšířenějším druhům patologického chování ve společnosti patří kriminalita, a to zejména majetková. Dalším problémem je také prostituce. Pojem chápaný jako poskytování sexuálních služeb za úplatu, úzce souvisí s řadou jiných trestných činů.
Sexuální deviace mají své příčiny v poruchách pohlavní identity pohlavní preference. K závažným sexuálním deviacím patří zejména sexuální agrese, sadismus a pedofile.
Dalším závažným patologickým jevem jsou drogové závislosti. Drogová závislost negativně ovlivňuje jak zdravý jedince, tak i jeho přínos pro společnost. Nejčastější je závislost na „legálních drogách“, alkoholu a nikotinu. Roste ale také závislost na drogách nelegálních, hlavně na konopných produktech, halucinogenech, těkavých látkách a na drogách psychostimulačních. První zkušenost se zneužíváním výše zmíněných látek se posouvá do stále nižších věkových kategorií. Výrazný podíl na vzniku drogové závislosti mají zpravidla primární sociální skupiny, jako rodina nebo parta. Tlumení drogové závislosti probíhá na dvou frontách. Tlumení preventivní (snižování dostupnosti drog a výchova jedinců k jejich odmítání) a tlumení kurativní (léčení lidí závislých na drogách).
Mezi další značně rozšířené závislosti patří i tzv. gamblerismus. Tj. patologické hráčství zpravidla na výherních automatech, ale třeba také závislost na počítačových hrách.
Zvláštním druhem závislosti je tzv. workoholismus. Jedná se o závislost na pracovní činnosti. Workholik se vyznačuje nutkavou potřebou hodně a stále pracovat. Porucha je vrozená a její léčení je možné přeorientací jedince ke zdravému životnímu stylu.
Vandalismus charakterizuje ničení věcných artefaktů bez zdůvodnitelných příčin. Podle vyvolávajících podnětů se vandalismus dělí na více druhů. Vandalismus hrabivý, taktický, ideologický, mstivý, hravý a zlostný.
Hodně rozšířeným jevem zejména na základních a středních školách je šikana. Šikanování je fyzické nebo psychické týrání druhých lidí. Mimo školy se nejčastěj vyskytuje v armádě nebo na pracovištích.
Týrání dětí může být fyzické a nebo psychické. Často se jedno pojí s druhým. Ze statistik vyplívá, že častější jsou případy fyzického týrání dětí u nižších a středních vrstev obyvatelstva, kdežto k fyzickému týrání dochází častěji v rodinách intelektuálů. Obsah pojmu týrání zahrnuje i jejich zneužívání (sexuální, pracovní) a zanedbávání péče o jejich zdravý vývoj. Tělesný i duševní.

Kontestace.

Kontestace označují chování lidí, které je výrazem nespokojenosti s požadavky společenských zvyklostí. Důvody nespokojenosti mohou být různé. Z oblasti politické, ekonomické, právní, kulturní a další. Ke kontestacím se řadí projevy chování různých hnutí občanů. Například disidentů, skinheadů, punků, anarchistů, zelených aj. Každé občanské hnutí by mělo mít konkrétní cíle a programy k jejich dosažení. Ve výše zmiňovaných hnutí lze pozorovat jak prvky pozitivní, tak negativní. Ke společensky velmi nežádoucím patří zejména projevy xenofobie, to je nenávistný vztah k přistěhovalcům a cizincům vůbec a rasizmu. To je v našich podmínkách parketou především hnutí skinheads ale i jiných. Disidentská hnutí vyjadřují především nesouhlas s danými podmínkami ve společnosti. Omítají se přizpůsobit stávajícím existujícím poměrům, včetně převládajícího veřejného mínění.

Anomie

Anomie by se dala označit jako stav bezzákonnosti. Jedná se o stav ve společnosti, ve které přestali platit zákony či pravidla chování lidí, které byly dosud považovány za samozřejmé, ale nová pravidla ještě nevznikla. Podle E. Durkhaima vede stav anomie k pocitu osamocenosti, strachu a odchylnému chování lidí ve společnosti. S anomií se lze setkat při výrazných společenských změnách, například při politických převratech.