Duševní hygiena

Existuje řada faktorů, které dávají člověku pocit spokojenosti v zaměstnání, anebo mohou být zdrojem stresu. Ty hlavní jsou:

1. MÍRA PRACOVNÍ ZÁTĚŽE

Tento faktor by měli mít na mysli jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé. Na jeho správné míře závisí nejen zdraví a spokojenost zaměstnanců, ale i jejich efektivnost a produktivita. Na té jistě každému manažerovi a podnikateli záleží, a proto by měl dbát, aby pracovní zátěž byla realistická. To znamená, aby nepřesahovala lidské možnosti, nevedla k vyčerpání, nevzbuzovala úzkost, frustraci a bezmocnost stihnout to, co je nemožné. Při tom je opět nutné objektivně přihlížet k individuálním možnostem lidí a brát na ně ohled. Sami zaměstnanci by měli zůstávat na místech, kde se vyžaduje víc, než umí a jsou ochotni se naučit. Není ostuda přiznat, že je něco nad naše síly, nad naši kapacitu přizpůsobit se tempu či fyzickým podmínkám. Každý z nás se hodí na něco jiného a ne-musíme se s nikým srovnávat ani soutěžit. Je pouze třeba správně si vybrat podle svých dispozic a talentu.
Tak, jako lze trpět stresem z velké nálože práce, tak naopak i malé pracovní zatížení může vyvolat stres. Nejenže nuda je pro organizmus stresorem, ale člověk je navíc frustrován pocitem méněcennosti. Má pocit, že není nikomu užitečný, že jeho čas planě plyne, zatímco by mohl být produktivněji využit. Cítí, že jeho schopnosti leží ladem, že se zastavil na životní cestě vpřed.

2. FYZICKÉ FAKTORY

Fyzické faktory vytvářené naším pracovním a někdy i domácím prostředím často vytvářejí značný stres, se kterým toho moc nezmůžeme. Nad těmito faktory nemáme většinou kontrolu. Jsou to : teplota, vlhkost vzduchu, sluneční paprsky, znečištění vzduchu, hluk, vibrace, chemikálie poškozující kůži atd. Je třeba, abychom kontrolovali alespoň ty faktory, které můžeme a druhým se vyhnuli. Hluk znamená zvuk, a proto i hudba přesahující míru tolerance našeho sluchového aparátu a nervového systému je škodlivá a vytváří stres. Tolerance je individuální, a proto je třeba mít ohled jeden na druhého a držet hluk ve snesitelné míře.
Je nepochopitelné, že při cvičení aerobiku je někdy hlasitost hudby tak velká, že až bolí v uších a bodavá bolest přetrvává. Tou trpí i zaměstnanci na diskotékách. Hluk jistě zdraví nepodporuje, a tím ruší záměr cvičení i zdravé zábavy.
Obdobné nepříjemné pocity strachu působí i naprosté ticho. Člověk potřebuje určitou stimulaci podnětů zvenčí.
Teplotu na pracovištích můžeme také kontrolovat a měla by vždy být regulována tak, aby nikdo nemusel pracovat v zimě nebo v horku. Bohužel na mnoha pracovištích není ještě umělé větrání a zaměstnanci trpí fyzickým stresem z teploty a jejich produktivita je tak snížena. Na zavádění těchto zařízení by se proto nemělo
šetřit.
Pokud někdo musí pracovat venku, měl by se chránit před slunečním zářením, a také doba činnosti venku by se měla řídit jeho intenzitou.

3. SPOLEČENSKÉ POSTAVENÍ

Společenské postavení plynoucí z určitých druhů zaměstnání může být také zdrojem stresu a je nutné brát tento faktor v úvahu. Některé lidi stresuje pocit, že ostatní k nim nemají náležitý respekt. Většinou proto, že práce, kterou dělají, je málo placená, nevyžaduje vysokou kvalifikaci, je špinavá atd. Tito lidé se obvykle sami podceňují, a proto mají dojem, že i ostatní se na ně dívají svrchu. Stres nastává hlavně u zaměstnanců, kteří přišli z míst na vyšším stupni společenského žebříčku na nižší. Jejich ego trpí, cítí se ohroženo a organismus to automaticky řeší nám známými stresovými reakcemi. Pocit svého Já, tedy identita, kterou lidé spojují s výše postaveným místem, je ohrožen a stresová pohotovost má člověku pomoci v boji proti nespravedlnosti osudu nebo k útěku z tohoto, v jejich očích tak ponižujícího místa.

4. ZODPOVĚDNOST

Stres často vzniká z pocitů přílišné zodpovědnosti. Tedy u lidí, kteří na sebe berou větší odpovědnost za všechny a za všechno, nebo u těch, na jejichž hlavu opravdu veškerá zodpovědnost padá. Ti první musejí udělat změnu ve své osobnosti, pravděpodobně typu A, a ti druzí se s ní musí naučit žít. Záleží na individuálním pohledu na svět, na práci a na sebe.
Sebejistý, zralý člověk snáší důležité místo daleko lépe než někdo s pocity méněcennosti, nejistoty, neschopnosti se rozhodovat a plný strachu z kritiky. Záleží ovšem opět na míře odpovědnosti. Vysoce odpovědná místa, kde se rozhoduje o zdraví nebo dokonce o životě ostatních, jsou stresující. Lidé na těchto místech by měli dostávat časté úlevy, používat protistresové metody a občas by měli svou práci prostřídat s méně významnými funkcemi.
Opak, tedy nedostatek zodpovědnosti, dávající člověku pocit bezvýznamnosti v zaměstnání, je také stresující. Ten, kdo vykonává práci, při které nemůže uplatnit všechny své schopnosti a tvořivost, se cítí časem frustrován. Má dojem, jako by byl pátým kolem u vozu, a že v podniku "pouze" pracuje. Tlak práce nepochybně zvyšuje distres jak u nižší kategorie zaměstnání, tak u vedoucích pracovníků. Důkazy o tom jsou zachyceny v četné literatuře na téma distresu v průmyslu způsobeného povýšením nebo nepovýšením a nevšímavostí managementu k osobním problémům zaměstnanců. Podle četných studií velké procento distresu v průmyslové práci může vést i k sexuální impotenci a neplodnosti.
Zodpovědné funkce s sebou nepochybně přinášejí mnoho distresu se somatickými a psychickými manifestacemi. Ale i v těchto případech si musíme uvědomovat, že nezáleží na tom, jak vysoko je osoba postavená a kolik důležitých rozhodnutí dělá, ale jak sovu práci pojímá. Nezáleží na tom, co se děje, ale na tom, jaký postoj k dané situaci zaujímáme a jak na ni reagujeme. Tato skutečnost vysvětluje, proč se někteří lidé ve stejné funkci se stejnou pracovní zátěží zhroutí a jiní zůstávají nedotčeni. Proto nemá cenu dohadovat se, zda je méně stresující být šéfem nebo podřízeným, jde spíše o subjektivní pocity jedince a jeho osobnost.
Důležité je pouze, aby každý dělal práci, která mu sedí, ke které má přirozenou dispozici a chuť, a ne to, co mu druzí přisoudili. Problémem je, že lidé jsou mnohdy vedeni falešnou motivací určovanou společností nebo rodinou, která očekává od svých členů úspěšnost za každou cenu, peníze či slávu. Proto je nutí do pozic, které neodpovídají jejich osobnosti, a tím je ovšem vydávají na milost a nemilost distresu.
Rozumní a inteligentní zaměstnanci dovedou zvážit nejen své schopnosti, ale i psychickou sílu a odmítnout povýšení když zjistí, že by si neuměli udržet přípustnou a zdravou míru stresu.
Často se stává, že kompetentní pracovníci jsou povyšováni tak dlouhou, až skončí ve stavu nekompetentnosti. Taková zkušenost je určitě distresová sama o sobě. Proto se doporučuje nechat pracovníky nejdříve zastupovat někoho ve vyšší funkci a pak, teprve až si sám ověří, jestli bude reagovat distresem, nebo vše klidně zvládne, ho povýšit. Tím se ušetří nejen city, všech zúčastněných, ale také peníze za chyby, které by mohl nově povýšený pracovník napáchat.

STRESORY PŘETÍŽENÍ

Stres z přetížení pochází z nadměrné stimulace, kdy mozek a nervový systém je nucen pracovat nad své přirozené možnosti zpracovávání informací. Když požadavky na přizpůsobování přesáhnou adaptační schopnost, nastává distres z nadměrné stimulace, který vede k poruše celého systému a ke zhroucení.
Přetížení je problémem většiny lidí v naší civilizaci a dokonce už i dětí. Život má dnes na každého takové množství požadavků, že každý je zavalen nadmírou osobní a profesní zodpovědnosti a tolika povinnostmi, že sotva dýchá.
Zejména život ve městě je plný situací, které musí náš organizmus zvládat. Neustále se musí přizpůsobovat zrychlujícímu se tempu, narůstajícímu hluku, přelidnění a dalšímu množství podnětů. Denně honíme dopravní prostředky nebo na ně netrpělivě čekáme, mají-li zpoždění. V jednom kuse pospícháme a závodíme s časem. Strkáme se, mačkáme se, bojujeme o místo, přešlapujeme ve frontách, překřikujeme rachot aut, jsme bombardováni světly, barvami, reklamami.
Nervová soustava je přetížena vším tím děním, spěchem a úzkostí o osobní bezpečnost. Člověk může být snadno okraden, poražen autem, či dokonce zabit. Je nutné být neustále ve střehu. To všechno jsou stresory vyvolávající distres. Někteří lidé narození a celý život žijící ve městě se částečně přizpůsobí. Proto ti, kteří se přistěhují z venkova, jsou na tom hůře. Často i vážně onemocní, cítí se nešťastni a projevují se u nich signály distresu, varující je, že v tomto prostředí, kde se cítí jako ryba na suchu, dlouho nevydrží.
Přetížení v zaměstnání je způsobováno časovou tísní a mírou zodpovědnosti, kterou člověk nese. Jestliže úkoly, které si člověk vytyčí, nebo mu jsou nadřízenými přiděleny, jsou nad jeho možnosti, vzniká distres. Zaměstnanci je jasné, že bojuje marný boj, který nelze vyhrát. Napřed už ví, že splnění úkolu není možné, a přesto se od něho žádá, aby ho splnil.
Stres také vzniká v zaměstnání, kde úkoly nejsou jasně stanoveny a zaměstnanci přesně nevědí, co se od nich očekává. Při špatné komunikaci nikdo neví, na čem je, zda nebude přeřazen nebo dokonce ztratí zaměstnání. Tato stálá nejistota je zdrojem distresu.
V amerických studiích bylo zjištěno, že v době daňových přiznání, která je vrcholem pracovní sezóny účetních, jim stoupá v krvi cholesterol, jehož zvýšená hladina vede až k srdečním a mozkovým mrtvicím.
Nejvíce symptomů distresu bylo naměřeno u letištních kontrolorů. Jejich práce je nejen zodpovědná (malá chyba by mohla znamenat i smrt mnoha lidí), ale jsou také pod neustálým tlakem času, který hraje důležitou roli při jejich rozhodování. Stres, který toto zaměstnání přináší, se projevuje častým onemocněním žaludečními vředy, kardiovaskulárními poruchami a hypertenzí. Každý stres spěšné, koncentrované práce má tendenci působit únavu, bolesti v zádech, v rukou a ramenou. Stres se mění v distres.
Akademické přetížení může začít už v útlém věku, jestliže škola a rodiče nakládají na dítě víc, než může unést. Nezdravý perfekcionismus, ambice a soutěžení mohou u mnohých jedinců vést k přetížení.
Strach ze zkoušek a úzkost z neúspěchu ve studiu vedou k distresu, protože je ohrožen pocit vlastní identity, svého Já, své představy o sobě. Trpí také sebedůvěra a sebejistota. Stres z akademického přetížení se u malých dětí může projevovat pomočováním, bolestmi hlavy, nespavostí, únavou, častými nemocemi, zažívacími potížemi. V pozdějších letech může vést k žaludečním vředům, neurotickým poruchám, sexuálním problémům, poruchám spánku, zažívání, apod. V Japonsku, kde jsou studenti podrobeni vysokému akademickému stresu, roste i sebevražednost.
Ambiciózní rodiče často ničí dítě tím, že je nutí vedle školní zátěže, která je často příliš vysoká, studovat jazyk, pěstovat závodně nějaký sport, jako je tenis, krasobruslení, fotbal apod. To vše se dá těžko stačit a na hru či zábavu nezbývá čas. Je smutné vidět v terapii dítě, které nemá čas býti dítětem, hrát si, bavit se a je u konce se svými silami. A to vše jen proto, že se snaží dělat radost rodičům a být ve všem na prvním místě. Ovšem nejen očekávání rodičů, ale i požadavky školy, by měly být realistické.
Je-li dnes více látky, kterou musejí žáci zvládnout, musí se na učení přidat čas. Je nutné respektovat, že každý má jinou toleranci stresu, a poukazovat na skutečnost, že pár jedinců ve zdraví školu přežije, není ještě důkazem správné míry zátěže. Přetížení způsobuje nejen nemoci, ale některé zdravé jedince odradí. Pud sebezáchovy je přiměje k opuštění školy, přestože by za rozumných podmínek mohli uspět. Učení není radostí, ale noční můrou.
Domácí přetížení vzniká při soužití početné rodiny v malém prostoru, kde její členové nemají soukromí. Stresu přibývá obzvláště, když mladá generace nepřetržitě vyhrává hlučnou hudbu, starší nedoslýchavá generace pouští naplno televizi, a to vše ostatní členové překřikují. Ale jsou i finanční starosti, těžkosti s nákupem, který se někdy musí nosit zdaleka a do horních pater, boj s nemoderním, starším bytem, kde je stále co spravovat.
Několik generací žijících pohromadě vytváří stres ze stále potřeby přizpůsobovat své životní názory, zvyky a styly. V případě odlišných osobností žijících pohromadě se stres zvyšuje. Lidé se snaží jeden druhého přimět ke svému životnímu stylu, myšlení a způsobům. Většinou to nefunguje a vznikají tak hádky a konflikty. Jedinci nezvládají přetížení tolika problémy a ztrácejí kontrolu nad svými city a chováním.




Použitá literatura:

1. Balcar, K.: Úvod do studia psychologie osobnosti. SPN, Praha 1993.
2. Doležal, J. a kol: Hygiena duševního života. Orbis, Praha 1961.
3. Majerová, M. a kol.: Psychologie v ekonomické praxi. ZČU, Plzeň 1997.
4. Majerová, M.: Stres, motivace a sebeřízení. Grada, Praha 1996.
5. Rheinwaldová, E.: Dejte sbohem distresu. Scarabeus, Praha 1995.