Řeč těla - Body language

Motto: Řeč těla prozradí víc než tisíc slov

Naše ruce a nohy jsou přinejmenším stejně výmluvné jako náš jazyk. Samotnou řečí přinášíme pouze takzvaná tvrdá fakta. Non-verbální cestou dokreslujeme asi 65% obrazu duše. Znalec řeči těla může už jen z tónu hlasu uhodnout, jaké pohyby promlouvající udělá. Komunikace tělem je záležitostí cítění. V této oblasti máme ovšem mnohé nedostatky – naše „vnitřní ucho“ pro tuto řeč se stalo tzv. nedoslýchavé, ale s trochou tréninku můžeme opět leccos probudit. Z tohoto důvodu jsem si vybral právě toto téma, je velice zajímavé a v praxi ekonomických manažerů, si myslím, nalezne velké uplatnění. Vždyť právě v tomto povolání se střetáváme s mnoha myšlenkami a tezemi, které se musí uvést do praxe. Myšlenka je pouze poloviční, pokud se nerealizuje. A pokud se má nějaký nápad realizovat, musíme svým vystoupením, svou prezentací, zaujmout a přesvědčit ostatní spolupracovníky či zákazníky o správnosti naší myšlenky. A to je cílem této práce. Zaměřit se na řeč těla, jako na našeho kolegu, který je vždy na naší straně a pomáhá nám v realizaci našich představ.

Vědu o komunikaci tělem vlastně založil Charles Darwin, angl. přírodovědec, který přišel s myšlenkou příbuznosti člověka a opic. V našem století se tato nauka rychle rozvinula. Zjistilo se, že gesta mají společný světový jazyk a samozřejmě i své dialekty. Např. v Indii znamená přikývnutí „ne“ a zavrtění „ano“. Doposud se pře mnoho odborníků, zda máme ona gesta vrozená, či pouze odpozorována. Je to zajímavá diskuse, neboť v podstatě, čím více tento problém zkoumáme, tím více nacházíme nevyřešených otázek. Uvedu příklad: Proč například, když si založíme ruce, pokládáme stále stejnou ruku na druhou? Proč muži při oblékání vklouznou do rukávu vždy nejprve pravou rukou, zatímco ženy začínají rukou levou? Toto jsou nezodpovězené otázky, nad kterými je zajímavé se zamyslet, ale určitě je nevyřešíme. Budu se tedy věnovat dosud probádaným okruhům řeči těla.

Můžu s naprostou jistotou tvrdit, že svým gestům jsme si zůstali věrni z pravěku lidstva. Zajímavý je poznatek, že čím výše někdo stojí na žebříčku moci, tím skromnější jsou jeho gesta. A naopak, čím níže se ocitá, tím je jeho komunikace tělem bohatší. Tato řeč těla také mizí s přibývajícím věkem. Moc a věk redukují gesta. „Když dítě lže zakrývá si ústa rukou. Toto nevědomé gesto neztrácíme, ale s přibývajícím věkem se mění. Dospělí lidé už podvědomí slepě neposlouchají a tak omezují gestikulaci. Ruka sice zamíří k obličeji, ale v poslední chvíli zasáhne něco jako záchranná brzda. Ruka uhne třeba k nosu, jako by potřeboval poškrábat“ Podobně je tomu i ostatních gest, proto čím je člověk starší, tím je složitější porozumět jeho řeči těla. Nejobtížnější je lhát, pokud se k nám někdo přiblíží velmi blízko. Pak může dotyčný postřehnout mikrosignály, např. zvednutí obočí, cukání v koutku úst, zužující se zorničky, kapičky potu na obočí, zrudnutí tváří či mrkání. Často vycítíme lež podvědomě, ale ne vždy tomu chceme věřit. Nechceme vidět, že slova a gesta si odporují. Cit pro gesta, která se nehodí k tónu hlasu mají vyvinutý především ženy a hlavně ty, co mají děti. Ten, kdo tuto řeč stále procvičuje, může docílit falšování svého těla, v této věci jsou odborníci politici. Dávají si na tom velmi záležet, proto můžeme vidět např. srdečné potřásání rukou obouruč, které je znamením velké sympatie, i když je tomu mnohdy naopak. Ale o tom později.

Začněme u nohou, samotné nohy nám nic nepoví, ale pokud se dají do souvislosti s dalšími osobami, už to začíná být zajímavé. Nohy nejenom ukazují, jakým směrem bychom se nejraději vydali, ale také prozradí, kdo a co nás zajímá. Je-li dívce ve skupině mužů obzvláště někdo sympatický, budou její chodidla ukazovat právě tímto směrem. I úhel, který mají dvě osoby při nezávazném rozhovoru, nám prozradí mnoho. Ten může ostatní do hovoru zahrnout, nebo jej vyčlenit. Zaujímají-li ti dva úhel 90 stupňů, poskytují část svého prostoru někomu třetímu, je možno to chápat jako přizvání k rozhovoru. Ale pokud se úhel smrští na 0 stupňů, potom už tvoří uzavřenou společnost. Rozhovor tří lidí často začíná jejich rozestavěním do tvaru trojúhelníku. Během rozhovoru se nakonec obrátí dvě osoby proti sobě. Je to srozumitelná výzva třetímu, aby zmizel. Pokud sedíme na pohovce, jsme sice méně pohyblivý, ale zřetelným projevem zájmu je nasměrování kolena. Signalizuje-li ten druhý kolenem totéž, uzavřeli jste kruh. Na místě je také zajímavost, že ten, kdo se rozhovoru již nechce účastnit, sedí na přední hraně pohovky či židle, jakoby už odcházel.

Tímto odstavcem začínáme nejdůležitější část našeho zkoumání a to je řeč rukou. Ruce říkají „ano“ i „ne“ a vždy mluví pravdu. Prozrazují přání, vyjadřují pocity a signalizují náladu. To je již dostatečný důvod sledovat druhým prsty. „Ruce jsou vnější pobočky, vyslanci mozku“(2) . Díky rukám udělal náš mozek velký vývojový skok a díky tomu, když nás něco vzruší, nemůžeme nechat ruce klidu. Držíme palce, ťukáme si na čelo, klademe si ruku na srdce.

Otevřená dlaň – Přísahu skládáme s otevřenou dlaní. Prosící ruka s otevřenou dlaní otočenou vzhůru ukazuje, že nerozdáváme, ale že prosíme o laskavost. Demonstrujeme tak, že se v sociálním žebříčku zařazujeme o stupínek níž. Šéfové na to reagují velmi pozitivně. Toto gesto jim signalizuje, že partner uznává platné vztahy. Naopak šéf, který nabídne otevřenou dlaň ztrácí autoritu. Lidem s otevřenou dlaní snáze a rychleji uvěříme. Pokud dlaň otočíme k zemi, můžeme tuto sugestivní sílu využít naopak. Je to znak rozkazující ruky. Požadavky doprovázené tímto gestem nemusíme vyslovovat rozkazovacím tónem. Pokud ovšem použijeme toto gesto na svého šéfa, nepochodíme dobře, šéf to vycítí jako arogantnost a drzost.
Ruce jako detektory – Dívejme se dobře, zakryje-li si někdo ústa v průběhu našeho rozhovoru, může to docela snadno znamenat, že nesouhlasí s něčím, co říkáme. Je potom na čase vyrukovat s otázkou, zda si někdo přeje něco říci k mému tématu. Touto vstřícnou strategií se každopádně odhalí skryté námitky. „Lež svědí“ (3) Opravdu lež prý vyvolává svědění určitých nervových zakončení v obličeji, a když už svědí nos, není možné zadržet ruku, která zamíří k obličeji, aby tam poškrábala. Někdy toto gesto můžeme v poslední chvíli zvrátit a budeme si třít oko, či něco podobného. Potom tu máme tření ucha, které znamená, že už jsme toho slyšeli dost. Škrábeme-li se ukazováčkem za uchem, značí to pochyby a nejistotu. Je zajímavé, že se poškrábáme skoro vždy pětkrát. Bubnování prsty se často chybně vykládá jako nuda, ale ve skutečnosti je to znamením netrpělivosti. Přiloží-li si někdo ruce k hlavě, jedná se o zkoumání a hodnocení, nesmí si ovšem hlavu podpírat, to je jednoznačným signálem nudy a nezájmu. Když spočívá ruka na tváři značí to skutečný zájem a míří-li ukazováček směrem ke spánku, přidal se k němu kritický odstup. Tře-li si někdo bradu, znamená to, že zvažuje situaci. Tření nehtů prozrazuje myšlenku, která „bolí“.

Zkříží-li Váš partner ruce na prsou, překříží-li k tomu ještě nohy a zakloní se (jak jste to mohli pozorovat u našeho premiéra Zemana) znamená to: Ne, takhle ne!

Kdo se zakloní do opěradla židle a sepne ruce za hlavou(což je autokratické gesto), budí dojem, že má pro všechny problémy jediné řešení. Toho využívají např. právní zástupci, kteří tímto gestem naznačují klientům, že mají vše pod kontrolou.
Vedoucí roli ve všech těchto gestech rukou má palec. Představuje sílu osobnosti dává najevo sebejistotu. Kdo je sebevědomý, ten palec odtahuje.(např. u kapes u kalhot) Kdo tento palec odtáhne až do maxima, značí to až povýšenost.
Nemusím zajisté připomínat, že natažený ukazováček značí hrozbu. Působí na druhé agresivně.

Dalším významným gestem je potřásání rukou. Stisk ruky odhalí ve vteřině hierarchii a role jsou rozděleny. Pokud se dlaň, kterou jste uchopili, jakoby samozřejmě vytočí nad vaši dlaň, máte co do činění s dominantní osobností. Když jí tento trik povolíte, akceptujete svoji roli. Pak je tu pozdrav obouruč. Je velmi oblíbené u politiků, vysílají tím do světa svou dobrosrdečnost. Ve skutečnosti je to uchopení vyložené majetnické. za velmi snobské se považuje pozdrav konečky prstů a druhého to bolestně zasáhne. Pokud při stisku uchopíte partnera druhou rukou za rameno, konejte to pouze z pozice šéfa, neboť je to choulostivý pozdrav.

Hraní si s prsty – Když někdo tře dlaně, znamená to, že věří v úspěch. Tiskne-li někdo dlaně proti sobě, můžeme z toho vyčíst na první pohled silné sebevědomí, ale ve skutečnosti ho uvnitř hlodají pochyby. Zbělají-li mu prsty, znamená to, že je pod velikým tlakem. Vytvářejí-li ruce mřížoví, máme co do činění s člověkem, který je přesvědčen, že jedině on ví, v čem vězí problém. Udělá-li někdo z prstů stříšku vidí se na vrcholu. Sepnutí rukou za zády, znamená, že dotyčný si je jist sám sebou.

Chceme-li vytvořit uvolněnou atmosféru, měli bychom napodobovat gesta svého partnera, samozřejmě nenápadně. Druhého tím pozitivně naladíme a on se začne kochat pocitem, že mu rozumíme. Nesmíte, ale napodobovat dominantní gesta svého šéfa, jinak byste se stal jeho konkurentem.

Na závěr bych chtěl interpretovat pár triků. Čím vyšší máte opěradlo křesla ve své kanceláři tím dáváte najevo příchozím větší moc. Vysoké židle mohou znervózňovat, protože návštěvník se vždy ocitá na nižší úrovni. Můžete-li si vybrat svoji kancelář, zvolte rohovou místnost. Každý pokus hrát si na šéfa ze středové místnosti musí ztroskotat. Svůj stůl postavte do rohu a k rohu zády.Není náhodou, že šéfové mají pro návštěvníky k dispozici velmi nízké židle a pohovky. Tato blízkost podlahy oslabí již předem vlastní sebevědomí a tím i pozici rozhovoru. Při podobných nečestných úmyslech poslouží i vzdálený popelník. Vše co visí za stolem na zdi je určeno pro návštěvníky, jsou to různé diplomy atd., vše co vidí vlastník stolu je určeno pro něj, to jsou různé fotografie apod. Co visí na postranních stěnách je pro vlastníka bezcenné.

Celou touto prací jsme shrnuli nejdůležitější poznatky z řeči těla, které jsou odpozorovány po mnoha desetiletích až staletích. K výzkumu posloužili i lidé s vrozenou vadou řeči nebo sluchu. Čerpal jsem z knihy Mluvíme tělem od Erharda Thiela.

(1) – úryvek z knihy Mluvíme tělem autor Erhard Thiel strana 12
(2) – citát filozofa Aristotela, též citovaný v knize Mluvíme tělem
(3) – citát filozofa Desmonda Morrise citovaného v knize Mluvíme tělem


Literatura : Erhard Thiel – Mluvíme tělem (nakladatelství Knižní klub, 1997, 1.vydání)