Vývoj inteligence

Inteligenci není možné pokládat za statickou schopnost, a proto se značná pozornost věnuje právě jejímu vývoji. Největšímu zájmu psychologů se doposud těšil zejména výzkum inteligence dětí a adolescentů.

V ranném věku se rozvíjí zejména senzomotorická schémata a takovým nejvýraznějším ukazatelem intelektového vývoje dítěte je koordinace ruky a zraku. Nejdříve dochází k tzv. náhodnému uchopování,které probíhá izolovaně, bez spojení se zrakem. Přibližně kolem 6. týdne věku dítěte se rozvíjí úmyslná pozornost. Dítě přitahují cíle s výraznými znaky figury a pozadí a kompenzační pohyby očí při pohybech hlavy se značně zlepšují. Mezi 3. – 4. měsícem dochází k obracení očí, hlavy a celého těla k předmětům postihovaným zrakem. Učí se uchopovat a manipulovat s předměty a odhadovat jejich vzdálenost → přibližuje a dává věci do úst. Celkově je možné konstatovat, že dítě si již osvojilo percepční znaky vnějšího světa, a že svět odkrývá pomocí manipulace s předměty.

V prvních letech života probíhá vývoj inteligence u malého šimpanze dokonce rychleji než u dítěte stejného věku! Ale přibližně ve 2. roce dochází k výrazným změnám. Myšlení se začíná zvnitřňovat, to znamená, že vnitřní svět závisí už v menší míře na vnějších podnětech. Současně se rozvíjí jazyk. Zvládnutím jazyka nastává zásadní obrat ve vývoji dítěte. Schopnost používat symboly dítěti umožňuje rychlý rozvoj v získávání poznatků. Přechází od zkušeností čistě smyslových a motorických k operacím se symboly. Od tohoto momentu se už dítě neučí pouze zkušenostmi, ale i prostřednictvím jazyka. Avšak i při používání jazyka hraje velkou roli činnost. Dítě si daleko lépe pamatuje pojmy pomocí činností, jež s nimi provozuje, a s kterými přichází do styku. Například pojem psa je založen na dotyku srsti tohoto zvířete a na zvucích, které vydává.
Dalším významným úsekem je období mezi 2. – 7. rokem → předoperační období. Dítě si začíná osvojovat vnitřní zobrazení vnějšího světa. Je to první krok k myšlení dospělých lidí: dochází k realizaci myšlenkového experimentu. Poprvé předvídá průběh událostí a učí se odpovídat na otázku: „Co bude, když…?“ Myšlení však v této době ještě není dostatečně pružné. Nejznámějším příkladem je přelévání vody z nízké, široké nádoby do vysoké a úzké nádoby, kde je hladina vody pochopitelně výš. Dítě pravděpodobně řekne, že vody není stejné množství, a že vody je buď více, anebo méně. Dítě ještě nezvládá pojem zachování hmoty.

V 7. roce života vstupuje dítě do stadia konkrétních operací. Nyní mu již zákon zachování hmoty nečiní potíže, ale myšlení je zatím ohraničené konkrétními poznatky o předmětech. Dítě však již zvládá více myšlenkových postupů: zásady manipulace, počítání, prostoru i jednoduché abstrakce.

Od 11. roku dítě vstupuje do posledního stadia na cestě k úplnému zvládnutí logického myšlení. Stadium formálních operací již umožňuje zvládnutí logických operací, vyvozování závěrů, abstraktního myšlení. Současně se ale dítě dostává do konfliktu se sebou a svým okolím.

V průběhu dětství se jedinec vyvíjí nejvýrazněji a ve vývoji inteligence, podobně jako v tělesném vývoji, jsou značné individuální rozdíly. Zdá se, že v intelektuálním vývoji dětí dochází ke dvěma zrychlením: první se objevuje okolo 6. roku a druhé mezi 10. a 11. rokem. období 6. let může být spojené se vstupem do školy, nebo s posunem mezi předoperačním a konkrétním myšlením, ale příčiny zrychlení v 10.-11. roce jsou méně jasné. pravděpodobně však navazují na všeobecné fyzické a psychické změny v pubertě.

I když v průběhu života inteligence podléhá příležitostným zrychlením, začíná se stabilizovat v průběhu středního dětství. navíc od 10. roku je možné poměrně spolehlivě předpovídat IQ adolescentů a dospělých. Například korelační koeficient mezi 10. a 18. rokem byl 0,76. Avšak i přes stabilizaci inteligence v průběhu dětství může IQ dosáhnout značné různorodosti a proto je možné očekávat, že je ovlivněn i jinými faktory, jako jsou testové podmínky, nebo charakteristiky domova, či školy.
Jak již je uvedeno výše, naprostá většina dosavadních výzkumů, byla orientovaná na zkoumání inteligence v dětství a adolescenci, avšak po administraci testů velkým skupinám dospělých téměř všechny studie konstatovaly že intelektové schopnosti vrcholí v rané dospělosti a následně se s věkem snižují. Vrchol intelektových výkonů je ale značně závislý na testovacích proměnných. Velká pozornost byla věnována též vývojovým aspektům fluidní a krystalizované inteligence. Zjistilo se, že fluidní inteligence, tedy schopnost učit se a řešit nové problémy s věkem klesá, zatímco krystalizovaná inteligence, tedy mentální schopnost přímo odvozená od předcházejících zkušeností může s věkem i vzrůstat.

O inteligenci ve stáří se vedou značné diskuse. Jelikož se tato oblast začala podrobněji zkoumat teprve nedávno, je zde místo pro mnoho hypotéz. Některé tvrdí, že stáří přináší snížení úrovně a jiné naopak upozorňují na nárůst stability a inteligence. Všeobecně se však uvádí, že stáří přináší určité snížení úrovně inteligence, ale opět záleží hlavně na testovacích kriterií a tak se například zjistilo, že zjm. u třech proměnných (význam slov, prostorové schopnosti a usuzování) nastává zvýšení výkonu. Odborníci též dospělo k názoru, že věk vysvětluje jen 25% variability ve skóre inteligenčních testů a ostatní variabilita (75%) je vysvětlitelná prostředím. Inteligenci ovšem ovlivňuje také zdravotní stav, vzdělání, osobní vlastnosti, sociální původ, povolání.