Bolest

Bolest:
- subjektivní pocit člověka
- bolest je proživaná jako nelibost (někdy jako libost-MASOCHYSMUS) - prožitek bolesti je individuální
- záleží na prahu bolesti, pohlaví (ženy snášejí lépe bolest než muži), věk, prostředí (doma nebo nemocnice), denní doba(dopoledne je bolest pro nemocného snesitelnější, ale odpoledne a zvláště v noci se bolest prohlubuje), typ bolesti a duševní stav.

Význam bolesti:
- varovný signál organismu informující o poškození orgánu
- může chránit před dalším poškozením (popálení)
- informuje, který orgán je poškozen (appendicitida)
- některá onemocnění provází silná bolest, která ztrácí svůj smysl (nádorová onem.)

Intenzita bolesti:
a) slabá bolest: celkem snesitelná
b) střední bolest: snáší se hůře, zvlášť pokud trvá déle, objevují se již první známky celkové odezvy organismu zrychlený dech a pulz
c) silná bolest: krajně nepříjemná, doprovázená vegetativním syndromem: P + D zrychleny, TK zvýšen, pocení, úlevové polohy, někdy pláč, střevní peristaltika zrychlena, někdy dokonce pacient neudrží moč a stolici
d) nesnesitelná bolest: pac. může ztratit kontrolu nad svým chováním, hlasitě křičí a naříká, může se vyvinout obraz šoku, někdy vede ke zkratovitému jednání (pokus o sebevraždu)

Charakteristika bolesti:
a) podle orgánu, z něhož bolest vychází: srdeční, kloubní, zubů, hlavy, břicha, bolest ranná
b) podle subjektivních pocitů nem.: bolest ostrá, tupá, štípavá, bodavá, palčivá, svědivá, …

Zásady ošetřování nemocného s bolestí:
- respektuj individuální citlivost každého člověka na bolest
- pomoz nemocnému najít a zaujmout úlevovou polohu
- ordinovaná analgetika podávej co nejdříve a sleduj jejich účinek
- k tišení bolesti používej i podpůrných psychologických prostředků
- nebuď sama dalším zdrojem bolesti

- Placebo efekt je lék, který nemá žadný učinek na přičínu a přiznaky nemoci, ale nemocný pocituje úlevu, když tomu léku věří(vitamíny)

Strach:
- nepřijemmý pocit a vzniká jako reakce na ohrožení
- strach motivuje k vyhnutí se zlu nebo k útěku před ním
- vede k mobilazaci organismu (rychlost při útěku, energie při obraně)
- strach je považován za socialně nežadoucí
- neradí přiznaváme, že se bojíme
- strach může být:
a) přiměřený - chraní před poškozením
b) nadměrný - nepřiměřená reakce a může vzniknout ukvapené jednání
- Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. Existuje mnoho různých druhů fobií:
a)Arachnofobie - strach z pavouků
b)Klaustrofobie - strach z malého uzavřeného prostoru.
- tělesné projevy (bušení srdce, třes rukou, pocení, sucho v ústech, bledost a zvýšené svalové napěti)
- předmět strachu (bolest, ztráta životních možnosti, odloučení od rodiny, smrt a strach z léčby)
- úkol sestry (účast s nemocným, povzbuzení a prevence strachu, rozhovor, najít nový smysl života)

Úzkost:
- je z lékařského pohledu složitá kombinace emocí
- zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy
- často je doprovázena fyzickými příznaky jako je bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi a zkrácené dýchání.
- složky úzkosti jsou kognitivní, somatická (tělesné), emocionální a behaviorální.
- kognitivní složka zahrnuje očekávání neurčitého nebezpečí
- somatická složka – tělo se připravuje na únik z nebezpečí: zvýší se krevní tlak, puls, vylučování potu. Někdy se dostaví nevolnost. Krev se vlévá do hlavních svalových skupin a funkce imunity a trávicího systému jsou potlačeny. Navenek se úzkost projevuje bledostí pokožky, pocením, chvěním a rozšířením zornic.
- emociální složka se týká pocitu strachu nebo paniky
- behaviorální složka zahrnuje únik nebo vyhnutí se zdroji úzkosti.
Nejvyšší úzkost se objevuje v případě úzkostných poruch, ačkoliv nemusí být vždy chorobná. Je to běžná emoce, stejně jako strach, vztek, smutek nebo štěstí a je velice důležitá pro přežití.
- úzkostné poruchy se řadí k neurotickým poruchám. Zahrnují fobie a několik forem nadměrné úzkosti a strachu, které nastupují náhle a brání vykonávání běžných denních činností. Úzkostné poruchy jsou často vysilujícími chronickými poruchami a vyskytují se buď od raného věku nebo je náhle spustí určitá událost. Nastupují nebo se zhoršují v období stresu.

Protože jde o neurotické poruchy, není u úzkostných poruch narušeno vnímání reality (na rozdíl od psychotických poruch jako je např. schizofrenie) a chování neporušuje sociální normy. Člověk postižený touto poruchou si uvědomuje nesmyslnost svých pocitů. Přesto není schopen jim čelit a ovládat je. V důsledku této poruchy může dojít k ovlivnění každodenního života, u těžších případů i ke zhoršení pracovního a společenského uplatnění, někdy i k sociální izolaci. Úzkostné poruchy jsou poměrně rozšířené. Během života jimi trpí v nějaké formě více než 15% populace. Původ mají buď v dětství nebo vznikají následkem nějaké události (např. reakce na závažný stres po nehodě nebo přírodní katastrofě). Důležitou roli může sehrát také dědičnost. Úzkostné poruchy mají často chronický průběh (trvání delší než 3 měsíce).

Deprese:
- duševní stav je charakterizován nadměrným smutkem
- pociťuje často úzkost a osamocenost
- je to reakce na něco co už se stalo (rozchod, nemoc, smrt)
- pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti
- dochází ke změně spánku, nemocný zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé
- podobně je to s chutí k jídlu, zpravidla se chuť sníží, nemocní hubnou, někdy se změní i samotná chuť jídla, bývá bez chuti
- dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohu soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží
- nemocný se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení - například se přestává zajímat o koníčky a zájmy a o sex
- deprese může souviset i s neurozy nebo s maniodepresivní psychozou
- může vést k sebevraždě
- léčba deprese patří jednoznačně do rukou odborníkům, lehčí stavy mohou být léčeny praktickým lékařem, jistější je však péče psychiatra či psychologa. Těžší deprese je potřeba léčit léky, antidepresivy, případně antipsychotiky. Při léčbě lehčí deprese či při rehablitaci po téžké depresi je vhodná psychoterapie
- úkol sestry (odvést pozornost, komunikace, povzbuzení, najít nový smysl života)

Sebevražda: (suicidium)
- je akt vědomého a úmyslného ukončení vlastního života
- člověk, který tento čin provede, se nazývá sebevrah
- druhy sebevražd:
a)Bilanční sebevraždy
- promyšlené sebevraždy
- plánuje v naprostém soukromí
- člověk nevidí důvod, proč dál setrvávat na světě (nepřiznivé životní situace, zhoubné onemocnění)
b)Sebeobětování
- při válečných konfliktech
c)Rozšiřená sebevražda
- člověk zabije osobu ve svým okolí a pak sebe
d)demonstrativní sebevraždy
- tvz.volání o pomoc
- předstíraná sebevražda je velmi oblíbený nástroj citového vydírání, při kterém je obětí jednoznačně okolí
- do opravdy se nechtějí zabít, ale chtějí upoutat pozornost svého okolí
- dokonané ukončení života, hlavně u mužu
- nedokonané pokus o sebevraždu, hlavně u žen
- rizikové skupiny: Adolescence, starší lidé nad 70let
- sebevražedné chování: tzv.suicidiální chování
- lidé, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybují mezi touhou žít i zemřít
- upozornuji na sebe zaměrným sebepoškozovaním
- mluví o sebevraždě
- v některých případech mohou být agresivní
- nemluví o svém problému
- cití se osamocení
- pomoc:
- linka bezpečí
- psychoterapie
- podpora okolí (přítel, rodina)