Sociální psychologie

Už samotné sousloví „sociální psychologie“ naznačuje specifické místo této disciplíny v systému vědeckého poznání. Sociální psychologie vzniká na rozhraní psychologie a sociologie.
Psychologie zdůrazňuje jako základní faktor formování lidské psychiky sociální vztahy a jako základní pole jejích projevů sociální prostředí. Proto se někdy uvádí, že psychologie je především, psychologií sociální. V každém případě patří sociální psychologie mezi nejvýznamnější základní psychologické vědy. Historicky vystoupila na scénu vědeckého dění celkem pozdě. První učebnice této vědy byli publikovány až na začátku minulého století. První učebnici vydal sociolog E. A. Ross a psycholog W. McDougall roku 1908. Některé prameny uvádějí dřívější datum spojené s laboratorním výzkumem sociálních faktorů. E. F. Mueller a A. Thomas vysvětlují toto opožděné vystoupení sociální psychologie:
1. nedostatkem výzkumných technik,
2. nedostatkem relevantních sociálně psychologických otázek
3. faktem, že člověk nebyl brán jako objekt empiricko-vědeckého
výzkumu
4. nedostatkem vědomí problémů.
O sociální chování člověka se začala zajímat až reformace a později kapitalismus z potřeby regulovat sociální chování člověka. Předtím kontrole chování stačily takové instance jako zákony nebo náboženství. Když se ztratila funkční schopnost těchto institucí tak se začalo rozvíjet sociálně psychologické zkoumání. Ještě před vznikem sociální psychologie tu bylo celkem dost poznatků o sociokulturní determinaci lidské psychiky* a také v psychoanalýze byli zdůrazněny sociální aspekty psychické dynamiky**.
V první fázi svého vývoje zahrnovala sociální psychologie i tematiku sociálně žijících druhů zvířat. Zprvu tato tematika dokonce převládala***. Teprve až koncem třicátých let se zoologická problematika a antropologická problematika začala oddělovat. Sociálním chováním zvířat se začala zabývat etologie a sociální psychologie se stala výhradně antropocentrickou vědou.
E. F. Mueller a A. Thomas uvádějí: „Psychologicky zaměřená sociální psychologie zkoumá vliv sociálních faktorů na psychické procesy individua… Sociální psychologie se zabývá skupinovými procesy jako takovými, individuum do nich vstupuje jen jako element.“ Existují následující kategorie sociálně psychologických problémů:
1. Vztah jedince - jedinec
2. Vztah jedince – malá skupina
3. Vztah malá skupina – malá skupina
4. Jedinec v davu

Dění uvnitř malých skupin**** zkoumá také sociologie.
Z psychologických věd má sociální psychologie nejblíže k psychologii osobnosti a k vývojové psychologii. Podle W. Herknera jsou hranice sociální psychologie vůči sociologii dány tímto vymezením předmětu: „ Sociální psychologie je věda o interakcích mezi individui.“ Sociální psychologie je také chápána jako chování jedince ve společnosti. Vymezení předmětu je omezeno behavioristickým přístupem a je jasné, že sociálně psychologické problémy nemohou být dobře zkoumány bez konceptu takových fenoménů jako jsou city, svědomí sebepojetí a jiné. Důležitost těchto aspektů lidské psychiky plyne ze skutečnosti, že i izolovaný jedinec je fikcí a případy meziosobního chování jsou všudypřítomné.
Tematika sociální psychologie: 1. Sociální motivace *****
2. Sociální percepce ******
3. Sociální techniky
4. Sociální komunikace
5. Postoje
6. Sociální učení
7. Socializace
8. Jedinec v malé skupině, její struktura a dynamika

Sociální psychologie je na problémy společenské praxe velmi široká uplatňuje se všude tam kde se pracuje s lidmi a kde se uplatňují sociální sociální faktory.Sociální psychologie je tedy i věda o společnosti.


Struktura sociologie:
- soc. obecná – poskytuje ob. teoret. základ,Stanový předmět zkoumání, poskytuje vysvětlení zkoumání jevů.
(problém skupin, tříd, vrstev, kast)
- soc. speciální (aplikovaná) – soc. národů, etnických skupin a mládeže inteligence, města, venkova, rodiny, výchovy,umění, politiky, armády…

Nástroje :  výzkum:
a) pozorování zúčastněné 1) skryté
b) nezúčastněné 2) zjevené
c) dotazování -(rozhovor a dotazníkové šetření)
d) studium dokumentů – sekundární analýza a
obsahová analýza

 experiment


Sociální konflikt

bezkonfliktní chování – v souladu s požadavky společenského prostředí a s vnitřní tendencí člověka

konfliktní chování – dochází k rozporu mezi požadavky soc. prostředí na chování jednotlivce a jeho vnitřní tendencí k určitému chování
3 zákl.druhy konfliktů:

a) vnější konflikt - vnější prostředí si navzájem klade odporující si požadavky, dochází k rozporu názorů
b) vnějšněvnitřní- srážka mezi vnějším požadavkem a vnitřní tendencí
c) vnitřní – v člověku samotném vzniknou protikladné tendence k určitému chování