Vnitřní obranné mechanismy

Vnitřní obranné mechanismy

...jsou psychickou reakcí na zátěž a redukuje úzkost. Existuje vypracovaný seznam, který popisuje základní typy obranných mechanismů.

Intelektualizování – je snaha o distancování se od citů. Jedinec se snaží potlačovat myšlenky na city nebo o nich naopak mluví, čímž nahrazuje jejich skutečné prožívání.

Racionalizace – jedinec si nalhává sám sobě důvody a opotstatnění citům, kterí ho tíží. Hledá důvody a odpovědi, ikdyž nemusí být zcela přesné. Tento postup se využívá například v politické propagandě.

Záminková reakce – jedná se o potlačení jednoho citu a úmyslné vyvolání protikladného. Například přílišný zájem o sex se dá zažehnat pomocí urputného boje proti pornogarfii. Nenávist se dá přeměnit v přílišnou péči o danou osobu a naopak nechtěná láska v cílenou nenávist.

Izolace – je způsob kterým se snažíme na city nemyslet a naopak myslet na něco, co se zavrhovanou myšlenkou nemá nic společného. Mnohny se jedná o bezmyšlenkovité činnosti. Například příliž velká chuť k sexu se dá zahnat např. pletením nebo učením se.

Přesunutí afektu – je přenesení pocitu z jednoho objektu na druhý – s ním nějak spjatý. Nechtěná averze vůči jedné osobě se dá přesunout na jinou, která je s incidentem, který vyvolal onu averzi také určitým způsobem spojena. Např. Když mám vztek na sebe, že mám špatné známky, přesunu ibjekt svého vzteku na učitele, který mě onen předmět vyučuje a odůvodním si to tím, že je to jeho chyba.

Aktualizace – Když někdo nemůže dosáhnout svého cíle, hledá si opodstatnění, proč se tak děje a často dramatizuje události, bránící mu jeho dosažení. Takto vznikají hádky mezi milenci kvůli maličkostem, ale ve skutečnosti se jedná o úzkost z dlouhého odloučení, které je pro jedince nesnesitelné.

Projekce – Jedná se o častou rakci na osočování ze strany okolí. Tvrdí li nám například někdo, že jsme lakomý, vybijeme si svou flustraci osočením dalšího jedince.

Popření – citu je jeho zásadní odmítnutí a vyložení si vlastní pravdy.

Kompenzace – je nahrazení jednoho citu jiným. Nebo využití zaporného v přeměně ke kladnému. Například špatný milenec začne psát básně, příliš vysoká dívka začne hrát košíkovou atd.

Regrese – je v podstatě krok zpět. Navrácení se do původníhu stavu citu e opětovné vydání se jinou cestou.

Obranné mechanismy mohou vystupovat i v různých kombinacích a obměnách.

Příkald: Záporný pocit : Jsem špatný milenec.
Následují výčitky a úzkost.
Reakce: Represe – Nejsem špatný milenec.
Projekce – To ona je špatná v posteli.

Obranné mechanismy mají velice významný vliv v psychice člověka. Aniž si to uvědomujeme, využíváme je den co den v běžnýcg situacích. Je to přirozená reakce na záporné podněty, která se vyvíjí spolu s civilizací u každého jedince. Jako obranný mechanismus se dá pokládat i sebetrestání za některé činy v minulosti. Pocit viny zaháníme vlastním trestáním a částečně tak ulevujeme svědomí. Takové pocity viny mohou vést až k nevědomé nebo vědomé sebevraždě.