Flustrace, konflikt, stres

Flustrace

Flustrace je pocit způsobený určitou překážkou, která nám brání v dosažení našeho cíle.V dosažení cíle nám může bránit jak fyzická, tak psychická překážka. Nevychází ale z překážky samotné, ale z vědomí, že překážku nelze překonat.
Flustrace se vyznačuje stavem vnitřního napětí, který se vyznačuje automatickým navozením obranné reakce. Nejtypičtější reakcí na flustraci je agrese – pokus o násilné odstranění překážky. Jinou typickou reakcí je konpenzace – pokus o nevnímání flustrace jako flustrace (muž neuspěje u ženy a proto se jede snažit o jinou). Další z reakcí je regrese, jež se projevuje jako infantilní nápad nebo představa (nestífáme vlak, tak si představujeme, jak ho zastavíme silou vůle a nasedneme do něj). Osoba příliš vystavená flustraci může mít sklony k sebevraždám.
Všeobecná flustrace (např. za války) se lépe snáší než flustrace jedné individuální osoby. Když člověk vidí, že ostatní jsou na tom stehně, nepřipouští si pocity tolik k tělu a nestahuje je jen na sebe.

Existují 3 základní typy flustrací: 1) privace – nedostatek, ztráta, odnětí něčeho
2) deprivace – strádání něčím
3) konflikt – střetnutí protikladných tendencí

Jednou z nejzávažnějších forem flustrace je citová deprivace. Je to strádání ze ztráty někoho, či něčeho velice blízkého. Může vést k vážným psychickým poruchám, v extrémních případech až k psychotickým stavům.

Konflikt

Konflikty se dají rozdělit na vnitřní a vnější.

Vnitřní konflikt je souboj dvou protikladných myšlenek (např. souboj tělesného pudu s osobní morálkou). Jedná se o dvě protichůdné myšlenky zhruba stejné intenzity a jedinec se musí pro jednu z nich rozhodnout. Vnitřní konflikty vytváří vnitřní napětí (tenzi). V případě dvou tenzí si člověk musí z jedné z nich vybrat a druhou dočasně potlačit, což je příklad ambivalence nebo může objevit kompromis.

Konflikt apetence – apetence je konflikt mezi dvěma stejně silnými nepodstatnými pudy. Jako je například rozhodování se mězi dvěma různými jídly. Zpravidla bývá vyřešen bez zřejmého důvodu.

Koflikt averze – averze je souboj dvou nepříjemných situací. Například dá matka školákovi za úkol, ať se učí, jinak se nebude moci dívat na televizi. Školák stojí před těžkým rozhodnutím, zda se jít učit nebo ne a pak přetrpět zákaz na televizi.

Konflikt apetence – averze je případ, kdy nás jedna věc zároveň přitahuje i odpuzuje. Muže může přitahovat velice atraktivní dívka svým vzhledem, ale odpuzovat ho svými názory, či chováním.

Koflikt dvojité apetence – averze je složitý případ, kdy na nás působí velká spousta kladů i záporů.Jako příklad poslouží dívka – panna, která chce pohlavní styk se svým přítelem, kterou první noc s přítelem vábí (+), ale zároveň se poprvé bojí (-), chtěla by se stát ženou (+), ale bojí se selhání a otěhotnění (-). Klady a zápory vytváří určitý vektor, který po určitém zvážení problému převáží na jednu stranu a dívka se rozhodne.

V ''souboji'' mezi apetencí a averzí bylo učiněno několik laboratorních pokusů s myškami. Na jednom místě myš dostávala zároveň potravu a zároveň elektrošok.

Výsledky experimentu dopadly zhruba takto : s přibližováním k atraktivnímu podnětu narůstá síla apetenčního chování; se vzdalováním se od odpudivého podnětu ubývá síla averzního chování.

Prodlužování deprivace zvyšuje sílu apetence.

Je-li chování vůči původnímu pozitivnímu předmětu utlumeno, má tendenci přesunout se na náhradní cíl podle principu generalizace podnětu; apetence je tím silnější, čím je náhradní objekt více podobný původnímu cílovému objektu.

Porovnáme-li gradienty apetence a averze, je křivka gradientu averze strmější.

Síla obou tendencí variuje se silou popudu (pohnutky), s níž je tendence spojena; silná motivace může intenzitu obou tendencí (apetence a averze) podstatně zesílit.

Ačkoli byly tyto testy aplikovány na zvířatech, jsou použitelné i na člověka, který by v obdobných případech reagoval stejně.

Stres

Obecně je chápán jako tělesné resp. duševní přetížení. Dá se chápat jako silná flustrace nebo konflikt.Stres můžeme definovat jako souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Podle této definice je stres odpověď, která v sobě zahrnuje jak fyzické, tak i psychické složky. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí.

Druhy stresu
Eustres – pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším anebo lepším výkonům. - jeden z hlavních motivačních prvků
Distres – nadměrná zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění.

Obvyklé stresové faktory (stresory)

Následující výčet faktorů vyvolávajících stres není ani nemůže být úplný. Běžnými stresory v životě jsou:
fyzikální faktory: prudké světlo, nadměrný hluk, nízká nebo vysoká teplota atd.;
události: narození dítěte, úmrtí, únos, znásilnění, válka, setkání, sňatek, rozvod, stěhování, chronické onemocnění, ztráta zaměstnání, ztráta životní role aj.;
zodpovědnost: nezaplacené účty, nedostatek peněz aj.;
práce nebo škola: zkoušky, dopravní špička, termíny úkolů (deadlines) aj.;
frustrace, nesplněná očekávání;
osobní vztahy: konflikt, nevěra, zklamání, týrání;
životní styl: přejídání, nezdravé složení stravy, kouření, nadměrné pití alkoholu, nedostatek spánku aj.;
vystavení stresu v raném věku může trvale zvýšit odpověď na stres, např. u týraných a zneužívaných dětí;

Zvláštním případem stresu je posttraumatický stres. Je to trvalý stres způsobený šokujícím zážitkem (např. znásilněním) nebo pobytem v koncentračnícm táboře. Oběti posttraumatického stresu mnohdy již nedokáží naplno žít a jsou sjaty s onou stresovou situací. U mnohých se projevují vážné psychické poruchy s vážnými následky.
Zvládání stresu

Základní způsoby zvládání stresu : hledání informací, přímá akce, přesunutí akce, intrapsychické zpracování stresu.
Zásadně rozlišujeme zvládání stresu na instrumentální – to jsou promyšlené, naplánované aktity
a emocionálně orientované – což je vlastní vnitřní emocionální zpracování
Exitují různé antistresové progrramy jako prevence nebo zvládání.Součástí prevence před stresem je i tzv. pdychohigiena neboli životospráva, zahrnující dostatek odpočinku a správné rozvržení sil. Na stresu má obrovský podíl styl života dnešní společnosti.

Důsledky stresu mohou být zničující. Lidé reagují strachem a depesemi, často hněvem. Rozhoduje reakce onoho určitého jedince, jak situaci a stres na ní zvládne.

Zde jsou určité strategie jak zvládat stres.
Odstranění hrozby výzvou – muž, kterému často selhává auto se rozhodne absolvovat kurzy pro mechaniky.
Zmenšení hrozby situace – je snaha o pochopení situace a hledání kladných věci na ní.
Změna vlastních cílů – v beznadějné situaci si stanovíme nový cíl.
Začátek fyzické akce – na fyzické účinky stresu je dobré cvičit a utužovat fyzičku.
Prevence – příprava na stres, než se projeví.

Osobnosti rozdělené podle schopnosti zvládat stres -
Typ A : Tvrdě se prosazující jedinec, soutěživě zaměřený, tvrdě pracující, netrpělivý, ambiciózní , často zatížený jedinec, ke stresu více náchylný.
Typ B : Je klidná povaha, vnitřně vyrovnaná, rozvážná, aktivní - vůči stresu relativně odolná.
Typ C : Utlumená, stísněná, emociálně labilní osoba - vůči stresu velmi málo odolná.

Zde jsou pro ilustraci některé stresové situace s bodováním, čím větší číslo, tím je situace stresovější -

87 – smrt partnera
77 – svatba nebo smrt člena rodiny
62 – propuštění z práce
58 – sexuální potíže
57 – větší změny v sebehodnocení
50 – větší změny nebo změna v zaměstnání
45 – revize osobních zvyků
30 – větší změny v jídelních zvycích

Zátěžové situace mohou vyvolat afektivní (náladovou) poruchu, která za život ovlivní až 20% populace