Psychologie

Psychologie

Psychologie jako věda
Psychologie patří k vědním oborům, které se v posledních letech značně rozvinuly, získala široké uplatnění ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii apod. Původně byla součástí filozofie, za jejího zakladatele je považován Aristoteles (spis O duši), jako samostatná věda se začala vyčleňovat ve druhé polovině 19. Století.
PSYCHOLOGIE je empirická přírodně-společenská věda o člověku. Jejím předmětem je prožívání a chování jedince. Slovo psychologie má původ v řečtině (psyché = duše, logos = rozum)
Psychologie má interdisciplinární úvahu: úzce se stýká jak s přírodními (antropologie, biologie), tak se společenskými (humanitními) vědami (filozofie, etnografie, sociologie apod.)
Úkolem psychologie je zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského prožívání a chování.
Prožívání je souhrnný název pro všechny vnitřní. Subjekty psychické procesy a stavy (např. vjemy, emoce, představy, rozhodování, vybavování z paměti), které tvoří celek. Člověk si psychické procesy a stavy uvědomuje jen do určité míry, a proto mlže rozlišit vědomé a nevědomé prožívání. Prožívání se projevuje navenek v chování člověka (např. výraz emocí).
Chování je souborem vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka. Zahrnuje všechny činnosti, pohyby, úkony, jednání, reakce, řeč, výrazy člověka (mj. i pocení, pláč, rudnutí, blednutí, smích, mimiku, změny v dýchání, držení těla apod.)
Můžeme rozlišit tyto formy chování:
• Expresivní vyjadřují skutečné vmýšlení a pocity – bezprostřední výraz prožívání
• Adaptivní účelně se přizpůsobují dané situaci – předstírání, zastírání, stylizace

Předmětem psychologie je prožívání a chování, které jsou východiskem k poznání osobnosti člověka. Osobnost je mnohem více než jen proces prožívání a chování – k poznání osobnosti je nezbytné zkoumat tyto procesy v dalších souvislostech. Chování a prožívání jsou vždy projevem osobnosti určitého člověka s jeho individuálními vlastnostmi a dispozicemi ve vzájemném působení s prostředím.


Psychologické vědy
V důsledku neustálého rozvoje a získávání nových informací o člověku hovoříme nyní již o psychologických vědách. Podle různých kritérií většinou byly rozdělovány do tří skupin – základní, aplikované a speciální. V současnosti je zpravidla dělíme do dvou skupin – základní a používané v praxi (aplikované).

Základní psychologické vědy
 Obecná psychologie se věnuje základním teoretickým otázkám psychologie a podává celkový obraz o člověku. Zabývá se problematikou poznávacích procesů, dynamiku citového života, problematikou zaměřenosti a usilování člověka (motivy, zájmy, postoje apod.), autoregulací člověka apod. Je v úzké souvislosti s dějinami psychologie a psychologickou metodologií.
 Psychologie osobnosti se zabývá strukturou a vývojem osobnosti, zkoumá podobnosti odlišnosti mezi lidmi
 Vývojová psychologie (ontogenetická) se zabývá otázkami pojetí psychického vývoje člověka, zkoumá činitele ovlivňující vývoj, věnuje se charakteristikám vývojových období člověka.
 Sociální psychologie řeší otázky forem a mechanizmů začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí i samotné mezilidské vztahy a sociální skupiny.
 Psychopatologie se zabývá otázkami pojetí psychických poruch a potíží, zkoumá příčiny jejich vzniku, hledá léčebné metody, které je odstraňují.

Aplikované psychologické vědy
 Pedagogická psychologie řeší psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy a zkoumá problematiku účinného vyučování i poznávání žáka.
 Klinická psychologie se orientuje na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné, včetně somaticky nemocných lidí.
 Poradenská psychologie se zabývá školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím.
 Soudní (forenzní) psychologie se zabývá studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychologickými expertízami pro soudní potřeby.
 Další aplikované psychologické vědy jsou např. psychologie zdraví, práce, reklamy, sportu, umění apod.

Metody výzkumu v psychologii
Vzhledem k tomu, že se psychologie řadí mezi empirické vědy (vycházejí ze zkušenosti), využívá celý soubor výzkumných metod, které slouží jednak ke sběru empirických dat, jednak k jednak k jejich vyhodnocování (měření, posuzování, interpretování).
Mezi výzkumné metody patří:
• Pozorování – je metoda, kterou sledujeme člověka a jeho projevy bez záměrného zásahu psychologa a zaznamenáváme je. Pozorování můžeme dělit na metodu
o Extrospekce – pozorování vnějších projevů člověka v přirozených nebo speciálně upravených situacích
o Introspekce – pozorování vlastních vnitřních psychických jevů
• Experiment – je vědecká metoda, ve které záměrně zasahujeme do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby všechno proměnné byly kontrolovány a ze změn se daly kvalitně vyjádřit souvislosti. Při této metodě výzkumu využíváme dalších výzkumných metod a technik (dotazníky, rozhovor, analýza výsledků činnosti, analýza projevů apod.).
• Expoziční (expoziční) metody - Jsou to zejména sociálně-psychologické výzkumné metody, které v psychologii ke sběru dat, využívají různých technik (např. explorační rozhovory, dotazníky, testy apod.). Například:
o Sociometrie – zkoumá výskyt určitých témat a analýze vztahů mezi členy skupin, a to preferenčními volbami
o Obsahová analýza – zkoumá výskyt určitých témat v médiích a jinde, slouží k charakteristice určitých jevů a jejich historických proměn, může sloužit také k identifikaci autora apod.
o Sémantický diferenciál – slouží k měření významu různých objektů a jeho srovnávání (dotazovaný je požádán, aby popsal něco/někoho pomocí několika připravených škál, jejich póly tvoří protikladná slova, např. moudrý 1 2 3 4 5 hloupý
• Psychodiagnostické metody – soubor metod postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů, potenciální možnosti dalšího rozvoje ( ke sběru dat se využívají např. výkonové testy, testy osobnosti, rozhovor, pozorování, analýza slovních projevů, rozbor výsledků činností apod.).