Hinduismus

HINDUISMUS

Hinduismus je označení pro tradiční indické náboženství. V pravém slova smyslu se nedá mluvit o náboženství jako spíše o nábožensko-sociálním systému, protože hinduismus v sobě zahrnuje i právní a společenské normy. Hinduismus je s cca. 900 miliony vyznavači třetí největší náboženství na světě.
Hinduismus je mimo Indii převládajícím náboženstvím v Nepálu a na Mauriciu, významné menšiny najdeme v Bangladéši, na Srí Lance, v Surinamu, Guyaně, Malajsii, na Fidži, Trinidadu a Tobago, v Indonésii (ostrov Bali) a v Jihoafrické republice. V Evropě žije cca. půlmilionová hinduistická komunita ve Spojeném království. V Čechách se podle posledního sčítání lidu hlásí k hinduismu 767 lidí a dalších 294 se hlásí k hnutí Hare Kršna - představuje dnes nejznámější podobu višnuismu. Je to směr, který uctívá indického boha Višnua.

Hinduistou se člověk stává narozením. Hinduistické vědomí je dáno uznáváním véd a uznáváním sociálního řádu zvaným varnášrama, který časem zdegeneroval v tzv. kastovní systém. Spisy závazné pro každého hinduistu se skládají ze tří skupin textů.

1. Základem jsou tzv. čtyři sbírky véd:
 Rgvéda
 Sbírka hymnů recitovaných při obětech-Jadžurvéda
 Sbírka obětních výroků- Sámavéda
 Sbírka písní zpívaných při obětech- Atharvavéda

2. Druhou skupinu textů tvoří bráhmany, komentáře a výklady napsané bráhmany ke každé ze sbírek první skupiny.

3. Třetí skupina textů jsou áranjaky ("lesní knihy") s upanišadami, výroky, které pronášeli mudrci a učitelé ke svým žákům při společném sezení v lese.

Poměrně starou a pro hinduismus důležitou myšlenkou je nauka o reinkarnaci (v plné šíři se objevuje už v Upanišadách). Lidská duše se podle ní po smrti znovu narodí do jiného těla. Kde a v jakých podmínkách se narodí určuje tzv. karmanový zákon. Člověk si svými činy vytváří buď dobrou nebo špatnou karmu, která se mu postupně hromadí a plně se projeví až v jeho příštím zrození. Tento zákon je zcela nezávislý na bozích - je to prostě příčina a účinek a není možné uprosit boha, aby se člověk vyhnul dopadu své karmy. Karmu vytváří i mluvení či myšlení. Negativní karmany nejsou „neposlušností vůči Bohu“, ale jejich příčinou je nevědomost, která je postupně odstraněna a nahrazena poznáním.

Z tohoto koloběhu zrození, který je považován za velice strastný, je možno se dostat jedině vysvobozením (mókša) - to je už předně doména mnoha spirituálních směrů. Zásadní předěl tedy pro hinduismus není smrt, ale dosažení mókšy.

V hinduismu můžeme hovořit o několika způsobech, kterými lze mókši dosáhnout. První a nejstarší způsob je způsob obětnického činu. Tento způsob je založen na zápalných obětech, kdy zemřelý obětuje velkou část svého majetku (někdy i děti), aby měl zaručen věčný pobyt v ráji. Zastánci druhého způsobu tvrdí, že stačí správné chování. Třetí cesta se zakládá na poznání své bytostní jednoty.
Může se také stát, že se jedinci nepodaří dodržet žádnou z výše zmíněných cest. Pak by se mohlo zdát, že jeho karma bude špatná a on se tedy znovu zrodí, aby si prožil následky svých činů jak zlých, tak i dobrých. Nicméně známe ještě jeden způsob, který je mnohem jednodušší. Existuje město zvané Varanasi. Město leží na břehu řeky Gangy, pro hinduisty je to svaté město. Smrt je v tomto městě vítaným hostem. Pohřební ohně zde hoří stále, jsou připraveny pro nebožtíky, kteří ještě za živa váží dlouhou cestu, aby zde mohli naposledy vydechnout. Skonání na tomto místě je zárukou dosažení mókši.


Historie

Název hinduismus pochází od perských muslimů, kteří pronikli kolem r. 1000 po Kristu do Přední Asie. Je odvozen od jména řeky Sindhu (dnešní Indus), jež vyslovovali jako Hindu.

Jako všechna tradiční náboženství, nevznikl ani hinduismus náhlým zlomem, ale někdy okolo poloviny 1. tisíciletí př. n. l. se postupně vyvinul z původního védského náboženství, které se zaměřovalo na uctívání přírodních sil jako oheň, vítr apod. Okolo 2. tis. př. n. l. dobyli Árjové Indii, kde zničili pravděpodobně velmi vyspělou civilizaci (našly se zbytky měst Mohendžo-daro a Harrapa, obě byla postavena podle plánu a měla dokonce i kanalizaci) a usadili se zde. Hinduismus pak přebíral vlivy i z této původní civilizace.

Moderní doba dělí vznik hinduismu na 4 základní období:

 Védismus - asi v době mezi 12. – 9. stol. př. Kr.; tehdy vznikla sbírka textů zvaná védy, dodnes základní texty hinduismu.

 Bráhmanismus - (11.-8. stol. př. Kr.) – je to doba, kdy příslušníci nejvyšší kasty, bráhmani, sepsali na základě filosofických úvah a kultovní praxe první významný výklad véd; vysoké postavení bráhmanů mělo za následek od 8. stol. př. n. l. vznikání mnoha různých duchovních škol hledající mókšu jinak než skrze bráhmanské obřady.

 Období upanišad (od 8. století př. Kr.), někdy zvané starší hinduismus.

 Hinduismus – od 4. stol. př. Kr., doba, kdy byly ukončeny upanišady, kdy vznikají velké poklasické eposy Mahábhárata a Rámájana a dochází k vytvoření velkých filozofických systémů


Uspořádání společnosti

Pro pochopení uspořádání indické společnosti důležité znát dva pojmy: varna a kasta.

Obyvatelstvo se dělí na čtyři varny (někdy nesprávně kasty) a pak skupinu lidí, která se nazývá nedotknutelní, jsou spodinou společnosti, protože nemají varnu. Kasty dělí obyvatelstvo podle povolání - kasta hrnčířů, kasta hudebníků atd. Kasta i varna je určena už při narození (dědí se po rodičích) a do konce života se nemění (případně člověk může jen klesnout). Vztah mezi varnou a kastou je velice úzký. Dalo by se říci, že kasty je podrobnější rozdělení jednotlivých varn.

Varna doslova znamená barva - a skutečně se předpokládá, že vyšší varny mají světlejší barvu pleti (dnes už to ale fakticky neplatí). Tento systém pravděpodobně vznikl jako snaha árjů oddělit se od domorodého obyvatelstva. Podle starověkých Indů čtyři varny měly rovnocenné postavení ve společnosti, byly rozděleny podle povinností vůči společnosti a společně pracovaly ve prospěch všech.

Varny se dělí na čtyři skupiny a jsou to:

 Bráhmani, kněží (jako jediní mohou provádět tradiční védské rituály) - „Zklidnění, sebevláda a pokání, čistota, snášenlivost a přímost, poznání, rozpoznávání a náboženské přesvědčení tvoří činy bráhmanů.
 Kšatrijové, válečníci (i panovníci) - „Chrabrost a životnost, vytrvalost a obratnost, neochvějnost v boji, štědrost a svrchovanost patří k činům kšatrijů zrozeným z jejich podstaty“
 Vaišové, obchodníci, zemědělci a řemeslníci - „Obdělávání polí, chov dobytka a obchod patří k činům vaišjů zrozeným z jejich podstaty“
 Šúdrové, ti mají sloužit ostatním kastám - „A činností šúdry, zrozenou z jeho podstaty, je služba.

Postupně se zformovala i další skupina lidí - tzv. nedotknutelní - kteří nepřísluší žádné varně a jsou zcela naspodu sociální hierarchie. Mohou vykonávat jen rituálně nečisté práce a platí pro ně mnohá přísná omezení (např. člověk s varnou by se znečistil už tím, kdyby na něj padl stín nedotknutelného).

Další věcí, která hinduisty společensky zařazuje je gótra (něco jako rod). Ta hraje roli především při svatbě - ženich a nevěsta musejí mít stejnou kastu, ale odlišnou gótru (těch je poměrně velký počet). Ohledně svatby platí mnoho dalších nařízení (jsou i jemnější rozlišení než gótry atd.)


Od roku 1950 jsou podle ústavy Indické republiky všechny varny (i další společenská rozdělení) rovnoprávné a diskriminace na základě varn je zakázaná. Toto se ale nepodařilo zcela prosadit. Ve městech se už většinou na varnu či kastu nehledí, ale na vesnicích často tento systém přetrvává.

Božstvo

Základními bohy je trojice Brahma, Višnu a Šiva. Bráhma je stvořitelem světa, Višnu ho udržuje a Šiva ničí. Ze všech tří má nejmenší kult bůh Brahma. Vysvětluje se to tím, že jakožto první tvořící bůh je přespříliš nezávislý na smyslech a zkušenosti a proto se lidem vzdálil. Višnu i Šiva mají mnoho příznivců. Obě skupiny ale nejsou nijak nepřátelské a mohou třeba i chodit do stejných chrámů.

Višnuisté považují za hlavního a jediného boha Višnua. Višnu, zachovatel a ochránce vesmíru, zosobňuje svým způsobem bráhmana a stává se všudypřítomným pomocníkem. Zvláštní způsob Višnuovy pomoci se spojuje s přesvědčením, že Višnu se vtěluje do pomáhajících postav a v nich se projevuje. Višna má manželku Šrí nebo Lakšmí - bohyně štěstí.

Šivaisté zase považují za hlavního a jediného boha Šivu. Šiva, velký proměnitel věcí, v sobě spojuje protikladné prvky. Je bůh zkázy a plození, přemožitel smrti a prostředník spásy, bůh tance a meditativního ponoření. Podobně je tomu s jeho manželkou Parvátí, která ztělesňuje Šivovu moc a sílu a je uctívána jako Kálí – bohyně smrti a zkázy. Je zobrazována v tmavě modrých nebo černých barvách, má sukni z lidských rukou a má náhrdelník s padesáti lidskými hlavami. V jedné ruce drží zakrvavený meč a v druhé useknutou hlavu. Obětují se jí krvavé oběti. Pro moderní vnímání světa je nejzáhadnější postavou hinduistického učení.