Šíření Křesťanství v ranných stoletích

KŘEŠŤANSTVÍ v ranných stoletích
Šíření křesťanství v prvních stoletích:
Křesťanství začalo jako radikální hnutí soustředěného hlavně kolem Ježíše Nazaretského a trvalo asi tak čtyřista let aby se z ní stala velká, státní církev jako je dnes. Víra ve kterou věřili nevzdělaní rybáři, zedníci a podobné nižší kategorie lidí v té době, se rychle začala šířit do zemí jako je Indie, Mauretánie, území kolem kaspického moře, lidí žijících v Británii a podobně.
Například první pronásledovatel a popíratel křesťanství, římský císař jménem Nero, toho by nikdy nenapadlo ani jaktěživ nepomyslel že už dvěstěčtyřicetosm let po jeho smrti bude vládnout římskému impériu křesťanství a křesťanský panovník.
V prvních desetiletí po ukřižování Ježíše Krista byli ti kdo věřili v jeho totožnost jako mesiáš seslaný Bohem především židé obývající Palestinu, ve čtyřicátých letech se však toto výrazně změnilo, když začali kresťané šířit svou víru mezi nevěřícími pohany.
Toto rozšiřování začalo kolem příbhu Pavla z Tarsu. Pavlovo rozené jméno znělo Saul a bával to žid, který byl však zároveň i římským občanem. Pavel býval i pronásledovatelem křesťanů a byl přítomen i při ukamenování jáhna Štěpáná. Na cestě do Damašku, kam mířil aby zatkl několik křesťanských stoupenců, se mu však zjevil Ježíš a obrátil Pavla na stranu křesťanů a obeznámil ho s její vírou.
Pavel poté vyšel z úplně první křesťanské obce v Jeruzalémě a začal šířit křesťanskou víru po římské říši. Pavel prošel mnoho cest na kterých šířil víru do nevzdělaných a pohanských lidí. Na svých cestách prošel Kyprem, Fillipy, Tessalonike, Beroii, Athény, Korint a mnoho dalších částí světa, prošel skoro celou malou Asií a všude šířil víru.
Na své čtvrté cestě která končila v Římě našel mučednickou smrt okolo roku 64, stejně jako se stal Petr obětí pronásledování císaře Nera. Pavlův příběh je tak důležitý ze dvou důvodů. Za prvé chci zaplácet co nejvíce místa v tomto referátě a za druhé Pavel byl první misionář který působil mezi pohany za hranicemi židovského území. Původní misijní činosti se totiž vztahovali pouze k židům a konali pouze mezi židy.
A tak Pavlovým příběhem začalo šíření křesťanské víry v celém světě. V roce dvěstěpadesát , takže v polovině třetího století žilo již v Římě kolem třiceti tisíc křesťanských obyvatelů. Šíření křesťanství pak stále rostlo a rostlo.
Misjní díla se však týkala pouze řecké části římské říše s výjimkami řecky mluvících lidí. Z malých křesťanských obcí se staly větší uspořádanější území osídleny biskupem.
Zatímco Pavel považoval své misije za poslání, každý křesťan je svým způsobem misionář i když ne přímo…

No a také:
Bylo také založeno papežství a tudíž papež, který sloužil jako nástupce Šimona bar Jona, kterého Ježíš pojmenoval Petr a posadil do čela apošstolů. Petr zemřel mučednickou smrtí v Římě stejně jako Pavel z Tarsu výše uvedeného. Protože se toho však o této době moc neví(svádím na lenost dějepisců), přesto ale víme že již ve třetím století se římský biskup považoval za Petrova stoupence a následníka. První biskup se jmenoval Lev I..
Od papežství papeže Inocenta II. se přestali biskupové pokládat za nástupce Petrových, ale za nástupce Kristových. Ve čtrnáctém století začali papeži sídlit ve Francii, v Avignonu. Slovo papež je odvozeno ze slova Pallas(otec) a později Papas latinsky papa.

V té době se tak říkalo knězům, biskupům a papežům.