Listina základních lidských práv a svobod

OBSAH

1. Historie
2. Hlavní rysy
3. Interpretace Listiny základních práv a svobod
4. Uspořádání listiny
5. Promítnutí Listiny do ostatních právních odvětvích v ČR

1. Historie

Dne 10.12.1948 přijalo OSN rezolucí č. 217/3 Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod. Vyjadřovala shodu všech států o tom, co se rozumí pod pojmem lidská práva a svobody. ČSSR přistoupila k dohodě v říjnu 1968, avšak teprve po sedmi letech FS ČSSR dohodu ratifikovalo. V platnost byla uvedena r. 1976 publikováním vyhl. č. 120/76 Sb. Ke skutečného naplnění přijatých závazků došlo až po 17.listopadu 1989.
Základním ústavním zákonem, garantujícím dodržování lidských práv a svobod, se stala Listina základních lidských práv a svobod přijatá Federálním shromážděním (dále jen FS)
ČSFR 9.11.1991.
FS tak učinilo dvěmi legislativními akty. Prvním byl ústavní zákon uvozující Listinu, druhým listina sama. Listina je nadřazená ostatním právním aktům, které se jí musí přizpůsobit. Představuje ústavní právo hmotné, ostatní normy ústavního práva mají povahu instituciální, organizační, procedurální.


2. Hlavní rysy

Hlavním rysem je přímá aplikovatelnost a vynutitelnost ustanovení. Má-li být ústavní předpis aplikovatelný, musí být splněny dva požadavky, a to hmotně-právní a procesní.
První spočívá v koncipování předpisu tak koncesně, aby na jeho základě šlo přezkoumat, zda určitý zákon odpovídá Listině, neboť ta musí být v každém případě zachována, pokud sama nepřipouští výjimku, která nesmí být překročena či samovolně interpretována.
Procesně-právní předpoklad je dán přítomností nezávislého nadstranického orgánu, nadaného pravomocí přezkoumávat soulad právních norem s přijatými závazky. Tímto orgánem je Ústavní soud v Brně. Problémem je v současné době zajistit skutečnou, a ne jen proklamovanou, nezávislost ústavního soudu v důsledku politického boje o vliv ve státních orgánech. Řešením by bylo pozastavení politické činnosti a organizovanosti soudců, ale tento krok je v rozporu s Listinou. Lze tak spoléhat jen na čestnost soudců působících v tomto orgánu.



3. Interpretace Listiny základních práv a svobod

Přístup k interpretaci Listiny může být dvojí.
Totiž že, Listina vyjadřuje určité maximum, které se může regulovat tj. omezovat, ale jen v daných mezích. V takovém případě nevznikají mezery v legislativě.
V druhém případě, kdy Listina stanovuje jen podstatu příslušného institutu a má více programový ráz, se právní úpravy budou moci pohybovat oběma směry, i za rámec daný Listinou. Tak může vzniknout mezera, kterou bude třeba zaplnit novelizací. Je však otázkou, zda tak bude provedeno kvalitně a v dostatečném předstihu.


4. Uspořádání Listiny

Listina se skládá z šesti hlav a z 44 článků.

Úvod Listiny

Parlament České Republiky, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice národa, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vychazejíc z práva českého národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby se Česká Republika důstojně řadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí, usnesla se na této Listině základních práv a svobod.

Takto začíná Listina základních práv svobod v České republice, výtah přímo z Listiny základních práv a svobod.

Hlava první – Obecná ustanovení

Hlava první obsahuje 1 – 4 článek, ve kterých jsou obecná ustanovení, jako např. čl. 1:
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Dále v následujících článcích se uvádí, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy barvy pleti, jazyka, atd… A další obecná ustanovení všeobecně známá.

Hlava druhá – Lidská práva a základní svobody

Obsahuje dva oddíly, a to Základní lidská práva a svobody, oddíl druhý Politická práva.
Články 5 – 23.
Oddíl první obsahuje práva a svobody, která se týkají svobod pohybu, pobytu, na vyznaní, uměleckou činnost (v minulém režimu velmi potlačována), právo vlastnit majetek, vlastní projev svoboda myšlení atd..
Oddíl druhý – politická práva – článek 17 – 23, zase práva projevu a na informace, svobodného vyjádření písmem, tiskem obrazem…, petiční právo svobodně se sdružovat, svobodných voleb.
Z mého hlediska je důležitý článek 23: Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Hlava třetí – Práva národnostních a etnických menšin

Obsahuje články 24 a 25. a zaručuje občanům národnostních nebo etnických menšin právo na všestranný rozvoj, rozvíjení vlastní kultury a mateřského jazyka atd…

Hlava čtvrtá – Hospodářská, sociální a kulturní práva

Obsahuje články 26 – 35. Tato hlava dává právo na soukromé podnikání, získávání prostředků na životní potřebu, rodičovství, právo o péči a o děti, děti mají právo na péči a výchovu, každý má právo na ochranu zdraví atd…

Hlava pátá – Právo na soudní a jinou právní ochranu

Hlava obsahuje články 36 – 40 a dává práva ve věcech soudních. Je tam právo na nestranný a nezávislý soud, právo na odepření výpovědi, jestliže by způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké, dále také, že účastníci jsou si v řízení rovni atd…
V minulosti (jak za nacismu, tak i za komunismu)se uskutečňovali tzv. lidové soudy, kde lidé byli souzeni lidovými soudci z "davu" (i když mohli být vinni, ale většinou ne), ale článek 40 odstavec 1 říká: jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Je myšleno jako soud řádný s řádným soudcem.

Hlava šestá – Ustanovení společná

Obsahuje články 41 – 44. ve kterých se prví, že každý cizinec vyskytující se na našem území, rozumí se Česká Republika, nabývá automaticky práva obsažena v Listině základních práv a svobod.


5. Promítnutí Listiny do ostatních právních odvětvích v ČR

Listina je bezesporu jedním z nejdůležitějších přijatých dokumentů. Obsahuje však i řadu problémových míst. Mezi jedno z nich patří čl. 26. odst. 2.: Zákon může stanovit
podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Ze znění zákona nevyplývá o jaká omezení se jedná. Podle Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech Mezinárodní organizace práce, ratifikovaného vládou České republiky, jsou omezení ve výkonu povolání v důsledku politického a náboženského přesvědčení nepřijatelná. S politováním je třeba konstatovat, že Pakt nebyl přijat.
Listina základních práv a svobod je nadřazena Ústavě ČR, jak se uvádí v hlavě první, článku 10 Ústavy: Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimž je Česká Republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Dále pak hlava první, článek 3 Ústavy: Součástí ústavního pořádku České Republiky je Listina základních práv a svobod.
Od Listiny a Ústavy se odvíjí všechny ostatní zákony v České Republice, proto se Listina promítá do všech zákonů, vyhlášek, prostě do celého práva.

Literatura:
Zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České Republiky
Zákon č. 2/1993 Sb. Vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České Republiky
Periodický tisk