Eutanázie

Eutanázie
Je obvykle definována jako usmrcení na žádost (též asistovaná sebevražda), v některých méně obvyklých případech jako ulehčení umírání, zejména tlumením bolestí, neuspišující však smrt nemocného. Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, stejně jako asistovaná sebevražda, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda. Otázka zda povolit či zakázat eutanázi není v trestněprávní nauce ničím novým.vždy vyvolává celou řadu souvisejících pochybností.
Eutanázie není ovšem jen otázkou právní, ale spíše etickou. Zejména v souvislosti s výkonem lékařského povolání. E. Ferri v roce 1922 prezentoval názor, podle kterého „je každý pánem svého života, jejž může i zničit. Může-li toto právo uplatnit sám, jestliže zákon sebevraždu netrestá, proč by je nemohl provést i prostřednictvím jiného?“ Ale v bibli se říká sám si život nedal tak si ho sám neber.
Z hlediska práv se účast na eutanázi trestá. (3 měsice až 6 let). Účast na sebevraždě se velmi blíží aktu usmrcení na žádost a z útrpnosti. Rozdíl mezi opatřením koupením jedu pro sebevraha a jeho přímým podáním oběti za účelem jejího usmrcení nespočívá jen v jednání, ale zejména v projevu vůle sebevraha ukončit prostřednictvím jedu svůj život. Platný český trestní zákon zná dva typy jednání naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu účasti na sebevraždě. Jednak pachatel jiného k sebevraždě pohne, jednak jinému k sebevraždě pomáhá. Konání může spočívat v přemlouvání nebo schvalování takového činu s cílem vážně pohnout jiného k sebevraždě. Pomocí se pak rozumí opatřování prostředků, odstraňování překážek, včetně pomoci psychické. Pomocí se také rozumí ponechání jedu nebo letální dávky léku v dosahu pacienta.
U nás na rozdíl od jiných zemí, kde je usmrcení na žádost nebo z útrpnosti povoleným trestným činem, český zákon zakazuje. Eutanázie je povolena jen ve státech Německo a Švýcarsko.