Právo

Právo je soubor norem vydaných a uznaných státem, které jsou pro společnost závazné a jejich dodržování je vynucováno státní autoritou.

Objektivní – soupis všech obecně uznaných pravidel chování, všech možností, co se smí, nesmí a musí – souhrn právních předpisů, kterými jsou upravovány právní společenské vztahy.
Subjektivní – souhrn oprávnění a dovoleného chování v právním vztahu. Nárok účastníka právního vztahu k něčemu či na něco (soudní ochrana, právo na alimenty).
Právní řád – souhrn všech pramenů práva, které ve státě platí. Povinnost dodržování.
Hierarchické uspořádání právního řádu:

Zákonné (základní) – ústava, ústavní zákony, zákony
Podzákonné (prováděcí) – vládní nařízení, vyhlášky ministerstev, vyhlášky
Vývoj právního řádu:
Zvykové (obyčejové) právo – pouze ve vědomí lidí (Mezopotámie)
Chamurapiho zákoník – 1800 přnl, 280 paragrafů občanského, trestního a obchodního práva (princip oko za oko, zub za zub).

Spolu se vznikem psaného práva docházelo i ke vzniku institucí dohlížejících na dodržování práva (vymáhání, zatýkání…). Právní normy se v historii vyvíjely podle aktuální potřeby. Dnešní právo je ovlivněno hlavně starověkým Římem (nepřípustnost retroaktivity práva, presumpce neviny…)

Zdroje poznatků o právu (prameny práva):

Oficiální zdroje – úřední sbírky (Sbírka zákonů, Sbírky soudních rozhodnutí, Ministerské věstníky)
Polooficiální – publikace o právu (i rádio a televize – objasňování práva obyčejným smrtelníkům, popularizace)
Neoficiální – nejsrozumitelnější, ale nepřesné a zkreslující
Normativní právní akty – právo sepsáno v zákonech a právních normách
Právní obyčeje – v ústní rovině, dnes sepsány (dodnes GB)
Soudní precedenty – v anglosaských zemích
Normativní smlouvy – smlouva se stane podkladem k právnímu rozhodnutí (v mezinárodní rovině, např. EU)

Právní normy
Právní norma je základní jednotka právního řádu. Právní řád se skládá z právních předpisů složených z právních norem. Jsou to závazná pravidla chování, vydaná příslušný státním orgánem (parlament), jejich dodržování je vynutitelné státní mocí. Určují skupině lidí co mají dělat (platit daně) a co nesmí dělat (krást a vraždit).

hypotéza – jestliže A (uzavře kupní smlouvu)
dispozice – pak B (je povinen zaplatit)
sankce – jinak C (je zavřen)
Preventivní (odradit potenciální delikventy) a represivní (trestat je) účel.

Ne všechny právní normy obsahují sankce
Normativní právo – psaná podoba norem:

Soudcovské (v anglosaských zemích, založeno na precedentech)
Kodexové (v Evropě, právní normy jsou v obecné rovině - zákonech, nevýhodou jsou různé interpretace)
Druhy právních norem:

Donucující (kogentní) – bezvýhradně závazné (dopravní předpisy)
Podpůrné (dispozitivní) – relativně nezávazné

Právní předpisy
Legislativa – předepsaný postup navrhování a schvalování zákonů (ve sbírce zákonů, číslo, datum, název)
Novelizace – změna nebo doplnění právního předpisu
Derogace – zrušení nebo vyjmutí z právního řádu
Platnost – od schválení součást právního řádu
Účinnost – od data účinnosti je předpis účinný
Vacatis legis – je doba od platnosti k účinnosti
Působnost – osobní (ústava, trestní právo), omezená (zákon o rodině), územní (národní parky, obecní vyhlášky), věcná (předpis se týká věci), časová

Právní vztahy

Vztahy mezi lidmi, společenské vztahy upravené právními normami – fungování společnosti
Účastnící právních vztahů:
Fyzické osoby

právně způsobili jednotlivci
právní subjektivita (nárok být účastníkem právního vztahu vzniká narozením a zaniká úmrtím, nebo odebráním právní způsobilosti (duševní nemoc)
právní způsobilost – vzniká s plnoletostí – možnost vlastním jednáním zakládat, měnit, nebo rušit právní vztahy
Právnické osoby

uměle vytvořené subjekty, které se účastní právních vztahů (většinou organizace – firmy, jednotlivci ne tolik často)
vznikají zápisem do obchodního rejstříku
podnikající – aktivní v ekonomické sféře, ziskové organizace (obchodní a akciové společnosti, s.r.o.)
nepodnikající – mimo ekonomickou sféru, pouze spravují peníze, ale jsou neziskové (charitativní organizace)
korporace – společenství fyzických osob s určitou společnou činností (družstva, politické strany)
nadace – podstatou je majetek užívaný k určitému účelu
právnickou osobu lze žalovat, ale viníkem je vždy fyzická osoba
Právní skutečnosti

okolnosti s nimiž právní normy spojují vznik či změnu právních vztahů
objektivní

působí samočinně, jde o událostí vyplývající z přírodních zákonitostí (po smrti – dědictví, zánik manželství, plnoletost…)
subjektivní

právní úkony, jimiž se právní vztahy zakládají, ruší, nebo mění záměrně, účastníci aktivně zasahují (smlouvy, manželství, rozvod…)
Právní úkony:

unilaterální (jednostranné) – výpověď
bilaterální (dvoustranné) – smlouvy (kupní, nájemní, předmanželská)
multilaterální (vícestranné) – mezi státy EU
Systém práva

obsahové uspořádání právního řádu, rozdělení předpisů do odvětví
Veřejné právo – veškeré právní předpisy chránící celou společnost, jedním z účastníků je vždy stát (trestní, správní, ústavní právo…)
Soukromé právo – chrání zájmy jednotlivců nebo skupin, účastníci si jsou rovni, vztahy vznikají na základě dobrovolné smlouvy (rodinné, občanské, pracovní, obchodní právo)
Mezinárodní právo
Ústavní právo

souhrn základních právních norem (forma a druh státu, rozdělení a výkon státní moci, obsah státní moci, základní práva a povinnosti)
ústava ČR + listina základních lidských práv a svobod + ústavní zákony
Ústava – konstituce, nejvyšší právní norma (flexibilní a rigidní)