Stěhování národů - Počátky Slovanů a vpád Avarů

Závěr vytváření nového etnického podloží Evropy patřil nástupu Slovanů a vpádu dalších vln kočovných kmenů - zprvu Avarů, Bulharů, později Maďarů. Slované jako jazykový a kulturní celek jsou doloženi v písemných pramenech od počátku 6. stol., kdy se již rozvíjí jejich migrační nástup. Antičtí dějepisci nám zanechali skoupé zprávy o vzdálených kmenech za Vislou, které se patrně podílely na formování Slovanů. Z nich označení Venedi (Wenden) pro Slovany přežívalo v různých německých oblastech po celý středověk. Ani archeologické výzkumy však nepotvrdily existenci homogenní slovanské kultury před 6. stol. Je tedy zřejmé, že k etnogenezi Slovanů ze staroevropského jazykového základu došlo až v dobách po rozbití kmenových svazů pod hegemonií Gótů v 5. stol. Podílelo se na ní zejména baltsko-slovanské obyvatelstvo v dnešním Bělorusku, skupiny mezi Vislou a horním Dněprem a populace jazykově blízké íránské skupiny na černomořském pobřeží (k těm patřili zejména částečně slavinizovaní Antové). Nárůst obyvatelstva v zakarpatské pravlasti Slovanů byl překvapivě velký. Od 5. století začíná postup slovanských skupin na západ, do prostor uvolněných Germány, jejichž zbytky jsou v Pobaltí či Povislí místně archeologicky doloženy až do 7.století. Další osídlovací proud směřoval do dolního Podunají a staré Dacie. R.517 Antové a Slované překročili byzantskou hranici na Dunaji. Justinián I. zastavil jejich expanzi jen dočasně, 536 již dosáhli jadranského pobřeží. Novou silou, která se vklínila mezi franský západ a Byzanc, byl kočovnický kmenový svaz Avarů, který pocházel ze střední Asie. Kolem r. 558 vytvořili Avaři pod vedením chána Bajana říši v oblasti Azovského moře a navázali zprvu spojenecké vztahy s císařem Justiniánem. Pronikali po stopách Hunů do Karpatské kotliny, podrobili si slovanské obyvatele, 562 poprvé zaútočili na franskou říši, spolu s Langobardy zničili 567 říši Gepidů a usadili se mezi Dunajem a Tisou. R. 568 Langobardi opustili pod avarským tlakem Panonii. Avaři zároveň začali útočit na Byzanc, která byla nucena sahat k výkupnému ve zlatě. Avarská říše zničila kmen Antů (r.602), který již byl byzantským spojencem, a podrobila si slovanské skupiny v širokém okruhu přesahujícím Karpatskou kotlinu. Stupeň závislosti však kolísal a mezi oběma etniky zůstaly výrazné rozdíly ve způsobu života. Avarský vpád měl významný vliv na další stěhování Slovanů.
Těm se jednak po odchodu Langobardů otevřela možnost dosídlit území Panonie, Čech a Moravy, jednak se jako spojenci Avarů dostávali hluboko na Balkán, kde po odchodu avarských kočovníků zůstávali a usazovali se na venkově. Osídlili i okolí Soluně, pronikli na Peloponés a do Malé Asie, aniž by však vytvářeli vyšší organizační celky. Slovanské názvy řek či sídel jsou rozsety v polovině Evropy přibližně od čáry Terst-Hamburk na východ. Výsledkem stěhováni národů bylo i rozdělení Slovanů na velké, vzájemně však dost blízké jazykové skupiny.