Počátky písemnictví u nás

Počátky psané literatury na našem území spadají do 9. stol. a souvisejí s šířením křesťanství v našich zemích. V roce 862 poslal velkomoravský kníže Rastislav posly k byzantskému císaři Michaelovi s prosbou, aby do jeho země poslal učitele křesťanství, kteří by v Říši velkomoravské hlásali křesťanskou víru a v řeči lidu srozumitelné a položili základy vzdělanosti. Sledoval tím cíle nejen náboženské, ale i politické (chtěl se tak účinně bránit tlaku říše východofranské – německé)
Roku 863 přišli na Velkou Moravu dva bratři ze Soluně – Konstantin (později přijal mnišské jméno Cyril) a Metoděj. Přestože byli původem Řekové, znali makedonské slovanské nářečí, kterého se v okolí Soluně užívalo. Předpokládá se, že na Moravu přinesli již hotové překlady některých náboženských textů a některých bohoslužebných textů. Pro tyto potřeby upravili z řecké abecedy první slovanské písmo – hlaholici (později bylo vytvořeno zjednodušené písmo – cyrilice, které se stalo základem azbuky). Jazyk, do něhož překládali, dnes označujeme jako staroslověnština.
Nejdůležitější literární památky z období Velké Moravy (9. stol.) jsou psány staroslověnsky. Patří jsem Proglas což je veršovaná předmluva k překladu evangelia, autorem je Konstantin. Zákon sudnyj Ijudem – soudní právo, určené laické veřejnosti. Nomokánon – je to sbírka církevních předpisů a zákonů týkajících se církve. Paterik je sborník vypravování o proslulých mniších a poustevnících. Život Konstantinův a Život Metodějův díla jsou pojata jako životopisy obou bratří a obrana jejich díla i slovanského jazyka a slovanské kultury.
Literární památky vzniklé v Čechách (10 – 11. stol) Patří jsem staroslověnské legendy, Život sv. Ludmily a Život knížete sv. Václava – oslavují příslušníky přemyslovského rodu. Legendy – původně se četly v kostele, šlo o životopis nějakého světce. Později se z toho čtení vyvinul středověký žánr, vyprávějící o životě, skutcích, nebo mučednické smrti církevních světců. Často vyprávějí o zázračných událostech. Z této doby je i latinská legenda tzv. Kristiánova legenda (život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily. Do 10. století se datuje i nejstarší česká duchovní píseň – Hospodine, pomiluj ny! Byla určena lidu a ten ji zpíval při slavnostních příležitostech – plnila tedy funkci první české hymny. Karel IV ji zařadil do korunovačního řádu. Mistr Jan Hus ji nechával zpívat v kapli Betlémské.
Latinské písemnictví Od 12 století se stává latina spisovným jazykem na našem území. V tomto období byli oblíbené především kroniky a legendární tvorba, která je předpokladem dnešní dějepisné prózy. Nejdůležitější památkou je kronika Česká autorem je Kosmas. Dokončil ji v roce 1125 v chronologickém sledu zachycuje dějinné události, tak jak se o nich doslechl nebo jak je prožil (od nejstarších dob až po svou dobu). Kosmas přejímá koncepci podle níž je přemyslovský stát dědicem Velké Moravy.
Vznik česky psané literatury a její rozkvět (12. až 14. stol.) Do literárních památek a veřejného života pronikala čeština pozvolna. Svědčí o tom zejména glosy, české poznámky mezi řádky nebo na okrajích latinských knih. Ve 12. stol. vzniká druhá nejstarší česká píseň – Svatý Václave, vévodo české země. I ona plnila funkci české hymny.
Rytířská epika navazuje na dobový proud evropské rytířské epiky. Volí většinou náměty dobrodružné a milostné. Alexandreis (z rozhraní 13. a14. stol.) je veršovaný epos o řeckém králi Alexandru Velikém. Vznikl jakou součást celého proudu „Alexandreid“, vznikajících ve všech kulturních zemích Evropy. Tato česká Alexandreis pravděpodobně dosazuje za masku Alexandra českého krále Přemysla Otakara II. Tristan a Izolda je veršovaný rytířský epos. Oblíbenou milostnou látku převzal český autor z francouzského příběhu. Kronika trojanská je psaná v próze. Vypráví o trojské válce a jejích hrdinech.
Kronikářství Dalimilova kronika (ze 14. stol.) je první česká veršovaná kronika. Nad všechny starší kroniky vyniká uvědomělým pojetím českých dějin – zachycených od příchodu praotce Čecha až do r 1314. Historicky však tato kronika není příliš spolehlivá. Autor byl zřejmě příslušníkem vlastenecké šlechty. Svědčí o tom zpracování pověsti o Oldřichovy a Boženě.
Nauková literatura Život Karlův – Vita Caroli autobiografie Karla IV.
Legendy Legenda o sv. Kateřině, též zvaná Život svaté Kateřiny, patří k umělecky nejnáročnějším českým středověkým literárním dílům. Představuje čtenářsky náročnou, exkluzivní linii české literární tvorby. Vypráví o lásce Kateřiny Alexandrijské, krásné a učené dívky z královského rodu, ke Kristu. Pro stálost víry byla pohany umučena. Legenda o sv. Prokopu je opačným typem legendy – je to legenda prostá, střízlivá, psaná přístupným slohem. Je zaměřena k domácí tematice – zachycuje život sv. Prokopa – prvního opata Sázavského kláštera.
Žákovská (vagantská) poezie Píseň veselé chudiny hovoří o trpké nouzi, která nutila žáky, aby si na živobytí opatřovali žebrotou. Podkoní a žák (z konce 14. stol) je nejznámější skladba žákovské poezie, která formou sporu mezi žákem a panským sluhou srovnává „přednosti“ obou stavů. Ze srovnání však vyplývá neutěšená nouze obou.
Sociální satira hradecký rukopis (kol. 1340) je z dochovaných památek nejtypičtější – obzvláště ve svých skladbách Satiry o řemeslnících a konšelích (v nichž autor odsuzuje nepoctivost a nesvědomitost příslušníků některých povolání) a Desatero kázanie božie. V Hradeckém rukopisu se objevuje i první česká bajka Bajka o lišce a džbánu. Ukazuje, že i chytrák může na svou chytrost doplatit.
Drama sloužilo také jako jeden z prostředků satiry. Mastičkář (z pol. 14. stol.) je nejstarší české světské drama. Drama mastičkář zachycuje prostředí českého středověkého tržiště – místa, kam přišly ony tři Marie nakoupit vonné masti. Kromě tří Marií jsou ostatní postavy pojímány lidově, komicky, v jazykových projevech nechybí ani vulgarismy.
Filosofická próza Tkadleček je to spor milence s Neštěstím, které mu vzalo milou.
Obrana společenského řádu (konzervativní proud) Smil Flaška z Pardubic: Nová rada. To je rozsáhlá skladba mající podobu zvířecí alegorie. Mladý král lev si pozve při svém vstupu na trůn různá zvířata, aby mu poradila, jak má vládnout. Skladba hájí zájmy vysoké šlechty a církve.