Mnichovská dohoda

Mnichovská dohoda, dohoda o odstoupení pohraničních území ČSR obývaných německou menšinou Německu, byla podepsána 29. 9. 1938 na konferenci v Mnichově představiteli Německa (A. Hitler), Itálie (B. Mussolini), Velké Británie (N. Chamberlain) a Francie (E. Daladier). Mnichovská dohoda byla důsledkem politiky appeasementu, výsledkem kampaně Sudetoněmecké strany a německé propagandy, která se dožadovala řešení otázky postavení německé menšiny. Zástupci československé vlády na konferenci pozváni nebyli; dohoda přijatá čtyřmi velmocemi byla pro československou stranu ultimátem, které pod nátlakem přijala. Československá republika (ČSR) na základě mnichovské dohody ztratila rozsáhlá hospodářsky a zejména strategicky významná území v pohraničních oblastech (asi 1/3 území). V říjnu byly územní požadavky vůči ČSR splněny i ve prospěch Polska (Těšínsko a drobná území na Slovensku) a v listopadu, po 1. vídeňské arbitráži, i Maďarska (jižní a východní Slovensko, značná část Podkarpatské Rusi). V říjnu 1938 získaly Slovensko a Podkarpatská Rus autonomii. Po okupaci německými vojsky 15. 3. 1939 byl na zbylém území Čech a Moravy vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Na Slovensku byla 14. 3. 1939 vyhlášena Slovenská republika pod německou ochranou. Podkarpatská Rus byla 16. 3. 1939 obsazena maďarskými vojsky. V roce 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Státní rada v čele s prezidentem E. Benešem. 1942 prohlásily mnichovskou dohodu za neplatnou Velká Británie a Francie, 1944 Itálie a 1973 Německo.
Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo o odstoupení sudetoněmeckého sdružení, na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.
§ 1
Vyklizování započne 1. října.
§ 2
Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli existujících zařízení, a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení.
§ 3
Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor, složený ze zástupců Německa, Spojeného království, France, Itálie a Československa.
§ 4
Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1. října. Čtyři územní úseky, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí: úsek označený I. - 1. a 2. října, úsek označený II. - 2. a 3. října, úsek označený III. - 3., 4. a 5. října, úsek označený IV. - 6. a 7. října.
Výše uvedený mezinárodní výbor bez odkladu vymezí zbývající území převážně německého charakteru a německé oddíly je obsadí do 10. října.
§ 5
Mezinárodní výbor uvedený v § 3 určí území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanovení rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být pozdější než konec listopadu.
§ 6
Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem - Německu, Spojenému království, Francii a Itálii - v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování.
§ 7
Zavede se opční právo pro přesídlení do odstoupených území a pro vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.
§ 8
Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické trestné činy.
Dodatek k dohodě
Vláda jeho Veličenstva ve Spojeném království a francouzská vláda se připojily k této dohodě s tím, že stojí za návrhem obsaženým v § 6 anglicko - francouzských návrhů z 19. září, týkajícím se mezinárodní záruky nových hranic československého státu proti nevyprovokovanému útoku. Jakmile bude upravena otázka polských a maďarských menšin v Československu, dají Německo a Itálie Československu záruku ze své strany.
Doplňující prohlášení
Čtyři přítomné hlavy vlád se shodují v tom, že mezinárodní výbor předvídaný dnešní dohodou bude složen ze státního sekretáře německého ministerstva zahraničních věcí, z anglického, francouzského a italského velvyslance, akreditovaných v Berlíně, a z jednoho zástupce, jmenovaného československou vládou.
Doplňující prohlášení
Všechny otázky vyplývající z postoupení území podléhají příslušnosti mezinárodního výboru.
Doplňující prohlášení
Hlavy vlád čtyř mocností prohlašují, že nebude-li do tří měsíců problém polských a maďarských menšin v Československu vyřešen mezi zainteresovanými vládami cestou dohody, stane se tento problém předmětem dalšího jednání hlav vlád čtyř mocností, které jsou zde přítomny.
Mnichov 29. září 1938
A. Hitler - Německo
Ed. Daladier - Francie
Mussolini - Itálie
Neville Chamberlain - Velká Británie