Atentát na Heydricha

Přes obtížnou situaci v protektorátu zvedali někteří Češi přeci jen hlavu. Říšský protektor Konstantin von Neurath se snažil zachovávat aspoň zdání jakési pravomoci české vlády, a tak se začal Berlínu jevit jako příliš slabý. Gestapo dokonce předpokládalo, že by na podzim roku 1941 mohlo dojít v Čechách i k ozbrojenému povstání – je ovšem otázkou, nakolik byly tyto předpovědi reálné a nakolik měly sloužit k prosazení vlivu gestapa a vlády tvrdé ruky.

Druhý záměr se rozhodně podařilo naplnit. Neurath byl poslán „na zdravotní dovolenou“ a funkcí zastupujícího říšského protektora pověřil Hitler generála policie a SS Reinharda Heydricha. Byl to bezohledný a fanatický nacista, neštítící se žádného zločinu či krveprolití, ale také neobyčejně schopný organizátor. Do Prahy vyslán se zcela konkrétním úkolem – nejprve zajistit klidné, pracovité zázemí a poté připravit definitivní „řešení českého prostoru“ po vítězné válce. Několikrát řekl nacistům v Praze otevřeně, co to bude znamenat. Rasově „vhodní“ Češi měli být poněmčeni, část jich měla být přesunuta kamsi do nehostinných oblastí Ruska k hlídání ještě „méněcennějších“ Slovanů a zbývajícím hrozilo vyvraždění.

Ihned po svém příjezdu (27.9.1941) vyhlásil Heydrich na území protektorátu stanné právo. Stovky českých lidí byli popraveny, tisíce zatčeny a odvlečeny do koncentračních táborů. Ilegální odbojové organizace se gestapu podařilo v podstatě rozbít, zatčen a později popraven byl i předseda protektorátní vlády generál Eliáš. Nejtvrdší útoky opět mířily do řad české inteligence. Spolu s „českou“ začal Heydrich energicky řešit i „židovskou“ otázku. Od té chvíle začaly proudit transporty do vyhlazovacích táborů v dobytých východních územích, z Terezína se stalo hrůzy plné ghetto.

Průběh akce

Atentátníci mají vypozorováno, že protektor, když jede do práce, tudy projíždí svým kabrioletem obyčejně okolo půl desáté dopoledne. Při některých cestách doprovázejí protektorův mercedes ještě dva policejní vozy. Zatáčka je příkrá, řidič je v ní vždy nucen značně přibrzdit. Právě zde by mohl být vhodný okamžik pro dva atentátníky. Jeden vystřelí dávku ze samopalu a druhý vrhne odlehčeným protitankovým granátem. Plán počítá ještě s třetím mužem. Tím je rotmistr Josef Valčík ze skupiny Silver A. On bude stát v Kirchmayerově ulici asi 100 metrů dále a dá kolegům včasný signál odrazem zrcátka, že protektorův vůz přijíždí.

Všichni tři muži přijíždí na vybrané místo pohromadě na kolech těsně před devátou hodinou ranní. Valčík se od skupinky odděluje dříve a zaujímá své místo v Kirchmayerově ulici. Muži nevzbuzují ničím nežádoucí pozornost, vypadají, že jedou do práce. Kubiš má na sobě tmavý oblek a klobouk, Gabčík je v hnědých sportovních šatech. Sesednou z kol a zatáčku projdou pěšky. Oba odstaví kola k ohradě, Kubiš z něj sundá aktovku, ve které má dva upravené protitankové granáty. O kus dále opře Gabčík svůj dámský velocipéd. Na řidítkách je odřená aktovka zakrytá balónovým pláštěm. Úplně na dně aktovky se nachází samopal Stengun, momentálně rozmontovaný na tři části. Na něm je vrstva sena a úplně navrchu je čapka z velbloudí kůže s nápisem Bílá labuť. Gabčík se chvíli sklání nad svým dámským velocipédem, jako když něco opravuje. Ve skutečnosti však poslepu kompletuje samopal, ukrytý pod balónovým pláštěm. Všichni stojí na svých místech, Gabčík má pod balónovým pláštěm ukrytý samopal, Kubiš drží aktovku se dvěma bombami. Postávají na chodníku v zatáčce, Valčík je 100 metrů výše v Kirchmayerově ulici. Dravci čekají na svou kořist.

Trojice atentátníků je zatím čím dál více nervózní, Valčík si připaluje jednu cigaretu za druhou. Již dlouho postávají na svých místech. To by se někomu, třeba českému strážníku mohlo zdát podezřelé. Konečně Valčík dává těm dvěma v zatáčce znamení ostrým paprskem světla, po Kirchmayerové ulici se blíží sportovní automobil. V okamžiku, kdy vůz vjíždí do zatáčky, zastavuje na své zastávce v zatáčce tramvaj číslo 3. Přišla chvíle rotmistra Gabčíka. Heydrichův šofér v zatáčce zpomaluje a Gabčík se vrhá do silnice. Vypadá to, jako by se snažil doběhnout tramvaj. Řidič Klein musí ještě více přibrzdit, pakliže nechce chodce zajet. Gabčík odhodí balónový plášť a na slunci se zaleskne samopal. Klein na to zareagoval špatně. Místo aby okamžitě sešlápnul pedál plynu a odjel, šlápne na brzdu a začne vytahovat z pouzdra pistoli. Tohle by Willy asi nikdy neudělal. Gabčík zamíří na vysokého muže a stiskne spoušť. Nic, ani jedna kulka neopustila hlaveň. Zbraň je k nepotřebě, první náboj ze zásobníku se vzpříčil a nevjel správně do hlavně. To se u Stengunů stává a byla to jenom Gabčíkova chyba, že si při kompletaci zbraně hmatem neověřil, zda je náboj správně zasunut v hlavni. Gabčíkovu chybu však ještě může napravit jeho kolega Kubiš, který v ruce drží bombu. V krátkém okamžiku ji vrhne na cíl. Bomba dopadne k pravé zadní části auta a při výbuchu vytrhne pravé dveře z pantů a promáčkne plech dovnitř. Zraněný Heydrich se ve voze vztyčí, snaží se vytáhnout pistoli a vystřelit na Kubiše, kterého střepiny z bomby zranily v obličeji. Zmatený Heydrich však nezasune do pistole zásobník a tak cvaká kohoutkem zbytečně. Dlouho to nevydrží a svalí se k zemi se slovy: "Rufen Sie die Burg an!". Kubiš utíká ke kolu a rychle ujíždí směrem k Libni. Gabčík má v patách nezraněného zabijáka Kleina. Odhodí nepotřebný samopal, vytáhne revolver a prchá směrem k ulici Na Zápalčí. Krátká honička končí tím, že Gabčík usmrtí Kleina dvěma ranami. Nezdržuje se na místě, kolo nechává ležet tam, kde je a běží k Trójskému mostu, kde splyne s davem. Třetí muž - Valčík vypadá, že s atentátem nemá nic společného a může se snadno vytratit. Strážník, který přiběhne ke zraněnému Heydrichovi, ho nechá naložit do dodávky vezoucí krémy na boty a odváží ho do blízké nemocnice Bulovka.

Pátrání a místa

Rozsáhlou pátrací akci mají řídit ty největší nacistické policejní kapacity. Do Prahy rychle přicestují SS-gruppenführer a generálporučík policie Heinrich Müller (šéf Gestapa), SS-gruppenführer a generálporučík policie Arthur Nebe (šéf Kripa), SS-obersturmbannführer Schellenberg (zahraniční zpravodajská služba) a SS-obergruppenführer dr. Ernst Kaltenbrunner (nástupce Heydricha jako šéfa RSHA).

Již první noci po atentátu je rozpoutána tzv. velkorazie. Do akce bylo nasazeno 4.500 příslušníků sicherheitspolizei, ordnungspolizei, SS, SA, protektorátní policie a wehrmachtu. Město bylo hermeticky uzavřeno, ozbrojené skupiny procházely liduprázdnými ulicemi a měly za úkol prohledat byty, sklepy, půdy a jiné všemožné úkryty. Bylo zatčeno 541 osob, ale většina byla po přezkoumání totožnosti opět propuštěna. Výsledky byly celkově velmi chabé. Čistě náhodně se policii dostal do rukou těžce zraněný významný komunistický funkcionář Jan Zika.

Kostelní krypta

Lidé umírají, stovky jsou jich nakládány do rakví na vojenské střelnici v Kobylisech. Atentátníky však nikdo ani nezahlédl, jako by se po nich zem slehla. Neodvažuji se spekulovat, zda by parašutisté přežili rozsáhlé pátrání, nebýt toho, že jeden parašutista zradil. Samotný poslední zátah začne 18. června ráno ve 4 hodiny a 15 minut. Do akce jsou zapojeni muži z gestapa a 360 mužů z elitního strážního praporu SS Prag.
Zbylí čtyři obránci zůstávají dole v kryptě s jediným východem a jediným úzkým okénkem a nemíní se vzdát. Ještě než začne konečná gestapácká ofenzíva dostaví se osobně i státní tajemník Frank. Pokusí se dokonce naoko vyjednávat: "Vzdejte se! Nic se vám nestane!" Střelba odpoví i když do ampliónu promluví Karel Čurda. Němci však pořád chtějí, aby jim parašutisté padli do rukou živí. Malým okénkem metají dovnitř bombičky se slzným plynem. Parašutisté je však obratně vyhazují zpátky ven na ulici. Začnou střílet těžké kulomety i dělo. Opět bez účinku. Konečně zavlečou hasiči k okénku hadice a pustí do nich vodu. Podzemní krypta se začne plnit vodou. Esesáci se snaží do hrobky vniknout i poklopem v podlaze kostela. První z nich byli těžce zraněni obranou palbou. V okamžiku, kdy obránci vyčerpají své poslední náboje palba opět utichá. Ti čtyři jsou nalezeni s ránou v hlavě. To je konec parašutistů z Londýna. Zbývají ještě dva ze Silver A - radiotelegrafista Potůček a velitel Alfréd Bartoš. Bartoš spáchá při pronásledování raději sebevraždu. Potůček je ve spánku zastřelen českým četníkem. Končí rádiové spojení, odbojové organizace jsou téměř zlikvidovány. Sabotážní činnost umlká. Dopadení parašutistů ovšem neznamená, že Němci přestanou s popravami.