Velké Karlovice v době nacistické okupace

Velké Karlovice v době nacistické okupace
Březen 1939 – 1943

Po nacisticé okupaci území Čech a Moravy se tehdejší Velké a Malé Karlovice staly pohraničními obcemi.. Českomoravská hranice se Slovenskem byla zpočátku střežena nejen československou pohraniční a finanční stráží, ale také celníky německými a místním obecním četnictvem. Díky rozsáhlosti pohraniční oblasti, četným místním převaděčům a pašerákům se ilegální přechody stále množily. Dne 9. září 1939 bylo provádění veškeré kontroly osob našim úřadům pro nedůvěru odebráno a převzato říšskoněmeckými celníky. K zamezení ilegálních přechodů byla historická moravsko-slovenská hranice posunuta na hřeben Javorníků. V roce 1940 začali Němci poprvé zatýkat občany pro porušování nových protektorátních zákonů, různých nařízení, vyhlášek a zejména občany židovské národnosti. V době heydrichiády byla provedena kompletní domovní prohlídka všech domů, kdy se hledaly zejména nehlášené osoby a nelegálně držené zbraně. Do konce roku 1943 zahynulo v koncentračních táborech nebo ve věznicích celkem 27 osob. Dalšími obětmi se stali dva příslušníci čs. letectva v Británii.


Období roku 1944
Po celou dobu války byla v naší obci nařízena přísná kontrola všech osob, která však nebyla důsledně prováděna a proto toho roku došlo k výměně velitele četnické stanice. Novým velitelem pohraniční stráže a celníků se stal Paul Weiss, který byl plně oddán německým zájmům a odhodlán zavést tvrdý pohraniční režim. Z tohoto důvodu se zpřísnily také celkové poměry pro všechny karlovské občany. Po změně politické situace na Slovensku a rozmachu partyzánského hnutí, se začala situace prudce měnit v celém Protektorátě a zejména v pohraničních oblastech. Důležitým momentem byl 29. srpen, kdy zahájeno Slovenské národní povstání a krátce nato nepřipravená Karpatsko-dukelská operace. Na západním Slovensku se rozpoutaly nejintenzivnější boje. Z území Moravy začali přebíhat vlastenci, kteří se chtěli aktivně zapojit do bojů na Slovensku a poté přidat k partyzánům, kteří měli rozvinout povstání i na Moravě. Ilegální přechody hranic a odbojová činnost v celém Protektorátě narůstala. Dne 15. září vyšlo K. H. Frankem nařízení za ilegální překročení moravsko-slovenské hranice v tomto znění:"Smrtí bude potrestán každý, kdo neoprávněně neoprávněně překročí, nebo překročit se pokusí německo-slovenské hranice podél Protektorátu Čechy a Morava." Od těchto dnů byla státní hranice střežena jako nikdy předtím. Frank vydal k nařízení ještě osobní pokyn, aby v oblasti východní Moravy byly pro zastrašení obyvatelstva vykonány veřejné popravy dopadených osob nebo partyzánů. Za první partyzánskou akci v naší obci je proklamováno přepadení celní stanice v Tísňavách, ke kterému došlo v noci z 21. na 22. září.. Na základě těchto událostí byly ještě v noci přemístěny celní stanice z Tísňav a od Polanských do měšťanské školy.


Přestřelky na Světlé
Po prvním ozbrojeném konfliktu partyzánů s celníky v Tísňavách, se celý partyzánský oddíl Jana Ušiaka rozhodl dne 24. září, překročit státní hranici a přejít do nového operačního prostoru na Moravě. Dne 25. září vyrabovali partyzáni hájovnu. Při rabování a odvádění dobytka byli partyzáni zpozorováni německou hlídkou, která ihned zavolala místní posily -Němce z měšťanské školy. Na Světlé v prostoru nazývaném Kolvarek byla kolona přepadena a zastavena kulometnou palbou.


Nejrozsáhlejší partyzánský konflikt na území Čech a Moravy
Během této doby prvního konfliktu, zaujali partyzáni obranná postavení směrem k slovenské hranici. Odpoledne přijely do prostoru u Polanských další nové posily. Brigáda byla napadena v prostoru Lemešné. I přes početní a zejména palebnou přesilu Němců, byly všechny útoky úspěšně odraženy. K největším přestřelkám došlo v lesních prostorech na Pindulském sedle. Po zhruba dvouhodinovém boji byla brigáda nucena ustoupit zpět na Slovensko.. Přestřelka na Světlé a rozsáhlejší boje na Pinduli byly největším ozbrojeným konfliktem na území Čech a Moravy za celé období 2. světové války, až do příjezdu osvobozeneckých vojsk na jaře 1945.


František Tomek
Po této akci partyzánů se velení oddílu rozhodlo překonat státní hranici postupně v menších oddělených skupinách. V době přechodu asi 60i členné skupiny 28. září, došlo k odvážnému hrdinskému činu teprve šestnáctiletého karlovského kominického učně Františka Tomka. Podařilo se mu projít přes zdvojené německé stráže měšťanské školy a uložit do komínu časovanou nálož. Dnešní horní škola byla v té době stanovištěm německých celníků a pohraniční stráže. Výbuch časované nálože měl odlákat pozornost na státní hranici a uvolnit cestu Murzinově oddílu. K výbuchu nálože došlo vpodvečer okolo 18 hodiny. Silná tlaková vlna způsobená výbuchem vymetla v budově všechna okna. Při výbuchu nebyl nikdo zabit ani zraněn. Za této události se v noci z 28. na 29. září podařilo šedesátičlenné skupině mjr. Murzina bez jediného výstřelu překročit státní hranici a přemístit do nového operačního prostoru na Moravě.


K.H. Frank ve Velkých Karlovicích
Zpráva o výbuchu ve škole a o úspěšném přechodu partyzánské skupiny se velmi rychle roznesla po celém okrese. Akce měla zejména silný morální účinek na všechny Němce. Pro většinu Karlovjanů byla povzbuzením a satisfakcí za násilí a teror páchaný na karlovských občanech. Karlovice se staly tak pověstné, že se na ně přijel nečekaně, hned na druhý den po výbuchu, podívat samotný K. H. Frank. Podle neověřených údajů zpočátku rozzuřený Frank chtěl obec vyhladit jako Lidice nebo Ležáky. Asi málokdo z velitelů partyzánů si tenkrát domyslel možné dopady pro karlovské obyvatelstvo. Od svého původního drastického plánu , kterým by spousta nevinných Karlovjanů zaplatila svými životy, Frank naštěstí upustil.


Říjen 1944
Na základě těchto skutečností byla počátkem měsíce do měšťanské školy dodatečně nasazena speciální silně ozbrojená vojenská jednotka zvláštního určení. Posíleny byly také jednotky pohraniční stráže o další stíhací hlídky. Dne 8. října byli zadrženi v údolí Tísňavy v Malých Karlovicích tři muži. Všichni byli zatčeni a předáni gestapu pro podezření z pokusu o překročení hranic a dne 19. října popraveni zastřelením v Praze na Pankráci. O jejich popravě byly vyvěšeny červené vyhlášky ve všech obcích okresu Vsetín a Valašského Meziříčí. Dne 15. října vyhlásil Frank v pohraniční oblasti stanné právo a mimo jiné nařídil, aby se po setmění uzavíraly všechny stavení a domy.


Listopad 1944
Listopadové události tohoto roku byly nejtragičtějšími událostmi období celé nacistické okupace ve Velkých Karlovicích. Dne 2. listopadu mělo dojít prostřednictvím karlovských spojek Oldřicha Kyslingera a Bohumila Jakeše v prostoru Čertova mlýna k oficiálnímu přijetí nového člena partyzánské brigády. Těsně před prvním kontaktem, byl zahájen nikým nečekaný přepad hlídkami gestapa, které v daném prostoru prováděly preventivní obchůzku. Strhla se dosud plně neobjasněná přestřelka, při které velitel partyzánů Ján Ušiak utrpěl průstřel obou předloktí a velitel štábu D.B. Murzin byl postřelen do nohy. Zraněné velitele se nepodařilo najít a na jejich návrat se čekalo až do 14 hodiny, kdy se strhl další mnohem silnější a déle trvající boj. Velitel oddílu Ján Ušiak se během celé doby ukrýval v lese, a až okolo 18 hodiny se těžce zraněný doplížil do hostince pod Martiňákem. V nočních hodinách byl převezen do Čeladné. Okolo poledne obsadili Němci také dům Machandrů, kde se ukrýval velitel Ján Ušiak. Oblíbený slovenský velitel dodržel partyzánskou přísahu a ukončil svůj život výstřelem z pistole. Brzy ráno v neděli 6. listopadu se objevilo ráno zatýkací komando také ve Velkých Karlovicích. Ihned byly zadrženy partyzánské spojky - Oldřich Kyslinger a Bohumil Jakeš. Dále Dobromil Kovář a Josef Janík. Jiří Janík a Antonín Surovčák, kteří byli rovněž zadrženi, byli pro nedostatek důkazů gestapem propuštěni. Další hledané osoby - velitel karlovské odbojové skupiny Josef Solanský a jeho zástupce Jaromír Prexl byli včas varováni a podařilo se jim uniknout.
Nikým nevarován byl v pondělí zadržen v Lužné také mladý karlovský učitel Josef Tomšů Dne 9. listopadu, tzn. krátce po svém zadržení, byl společně s dalšími třemi osobami na výstrahu popraven na Horní Bečvě. Velké Karlovice byly udavači a konfidenty gestapa označeny za jednu z hlavních obcí podporujících partyzány. Frank se rozhodl s bandity, jak nazývali Němci partyzány, definitivně skoncovat. Nařídil proto sestavit plán nejrozsáhlejší protipartyzánské akce pod krycím názvem Tetřev. Této rozsáhlé pátrací akce trvající jeden týden se zúčastnilo 13 000 vojáků, kteří měli celou oblast pohraničí neprodyšně uzavřít a pročesat. Během zátahu bylo třináct partyzánů zatčeno a celkem osm zastřeleno. Němci utrpěli na životech stejné ztráty. Vzhledem k rozsahu celé operace dopadl Frankův záměr o zničení všech partyzánů v Beskydech v podstatě fiaskem. Frank brzy pochopil, že akce takového typu jsou velmi nákladné a málo efektivní. Od této chvíle obrátil svůj hněv a nenávist opět proti civilnímu obyvatelstvu. Na druhý den po ukončení pátrací akce 23. listopadu, začaly další odstrašující veřejné popravy.


Konec války a osvobození obce
Až v úterý 1. května po ukončení Ostravské operace Karlovjané poprvé uslyšeli první dělostřeleckou palbu blížící se fronty.
1. čs. armádní sbor se za velmi špatného počasí v dešti a silné plískanici probíjel k hřebenu Javorníků, který byl velmi dobře opevněn zákopy, a po neúspěchu překročení hranice nedosáhl. Na druhý den 2. 5. bylo až po těžkých celodenních bojích dobyto Papajské sedlo. Část brigády pronikla večer až do údolí Kýchová v Huslenkách, kde na Bařinách zastavila poslední vlak jedoucí z Karlovic do Vsetína. Německá vojska setrvávající v Karlovicích tak měla odříznut ústup směrem na Vsetín. Ve čtvrtek 3. května bylo ruskou armádou a 1. čs. armádním sborem zahájeno osvobození Karlovic. Dělostřelecky byla ostřelována hlavní silnice v Léskovém. Palba byla německým vojskem opětována z dělostřeleckých stanovišť u podťatské školy. V Léskovém bylo soustředěno nejvíce vojáků a vrchní velitel velmi znervózněl, když se nevrátila z Malé Hanzlůvky rota zabezpečení převážející oběd. Velitel nakonec natolik znejistěl, že dal ve spěchu rozkaz k okamžitému ústupu. Až do večera se táhly dlouhé kolony Němců a Maďarů z údolí Léskové a Podťaté přes celou obec směrem do Jezerného na Soláň. V noci ze čtvrtka na pátek 4. května vstoupila část vojsk 4.ukrajinského frontu po boku s příslušníky 3. brigády 1. čs. armádního sboru na území Malých Karlovic v prostoru Ztracence na hřebenu Javorníků. V časných ranních hodinách část osvobozeneckých vojsk postupovala dál až do údolí Pluskovce, v jehož prostoru byla osvobozena část Malých Karlovic. Před šestou hodinou ranní přijel k měšťanské škole první ruský tank a obě tehdejší obce Velké a Malé Karlovice, byly po šesti letech nacistické okupace konečně osvobozeny. Při přechodu hranic padli tři příslušníci čs. armádního sboru. Slovák Andrej Rabčan z okresu Brezno pod Hronom a dva další neznámí vojíni. Všichni byli později pietně pochováni na místním hřbitově. Při osvobození Karlovic padl také jeden příslušník ruské armády. Byl jím starší seržant Ivan Popov Sibirjak, který zahynul v Jezerném pod Soláněm.


Poslední obětí konce války z Karlovic se stal partyzán Josef Borák, který zahynul 5. května ve Chvalčově Lhotě. Za celou dobu okupace bylo 73 občanů zatčeno a odvlečeno do věznic nebo koncentračních táborů. Za celé období okupace zahynulo celkem 42 karlovských občanů. Za porušení zákonů nebo odbojovou činnost přišlo o život celkem 23 osob. Zbytek devatenáct obětí tvoří občané židovské národnosti, kteří se stali většinou obětí holocaustu. V roce 1965 byl na křižovatce rozcestí Soláň odhalen pomník akademického sochaře Josefa Vajce, jehož námětem je reliéf ženy, symbolizující vítězství nad fašismem. Je věnován všem karlovským obětem 2. světové války a jsou na něm vytesána všechna jejich jména.